Začátečník, kterému už nečiní problém vstát z gauče a přemlouvat se k běhu už Galloway říká JOGGER. Běhu se již věnuje systematicky a je součástí jeho života.
Běhu se již věnuje systematicky a je součástí jeho života.Těší se na něj a má na konci běhu vyčištěnou hlavu, je nabitý energií.
Ostýchá se ještě před závodníky a maratonci, ale už i trochu pokukuje po nějakém závodě na kratší vzdálenost a pokud možno významném, aby byl uschován v anonymním davu.
Začíná se pídit po informacích, občas má i silný pocit, že potřebuje nějaký tréninkový plán, ale sám nemá dostatečné znalosti a tak loví kde se dá, třeba i na BEZVA BĚHU.
Informací je již na mnohých médiích mnoho a různé kvality. Radí se snad všude od televize, novin, časopisů, internetu i různých známých a neznámých, kteří to myslí s vámi jen dobře.
Často takové informace a různé tréninkové plány vedou ke zklamání nebo zranění chtivého spotřebitele. Takové plány či rady nejsou založeny na vlastních individuálních schopnostech pokročilého začátečníka, ale na schopnostech a cílech někoho jiného.
Nejlepší způsob je najít si zkušnějšího partnera, nebo běžeckou skupinu, ve které lze získané informace upotřebit a vybrat to co je pro danou situaci nejvhodnější.
Ve skupině jsou i zastoupeni běžci, kteří jsou na stejné nebo podobné úrovni a společně lze lépe odstraňovat chyby a překonávat různé překážky, které každého v přípravě na závody potkávají.
Vím, že toto by bylo ideální řešení. Je to však ve skutečnosti dost jinak.Začíná to nevinně. Po několika závodech si začnete říkat, jak rychle byste běhali, kdybyste pořádně trénovali. Vyhlédnete si několik bežců ve výsledkové listině okolo vás a už jedete.
TIP: Čtěte také Změňte svůj život – Trénink pro úplné začátečníky
Tak toho si musím odškrtnout, toho taky a ten půjde na holení za týden. Začnete být posedlí závoděním. Zjistíte, že v regionu existuje nějaký běžecký bodovaný běžecký pohár a je po potěšení z běhu.
Z joggera je závodník. Musí absolvovat co nejvíc závodů, nejlépe všechny, bo co kdyby mi něco nevyšlo, co když nebude forma, co když mně rodina nepusti. Závodník má v hlavě i koeficienty.
Než se spočítají body v běžecké soutěži, náš závodník už to má dopředu hotové a jen hledí na monitor, kdy se objeví výsledky poháru, aby si je odsouhlasil a zkontroloval. Závodník čte na co přijde, hubne, jí zdravě, trénuje, nemá čas odpočívat.
Začne trénovat s lepšími z tréninkové skupiny nebo si najde zaručený trénink na danou distanci, musí se zlepšit, protože body jsou body. Jestli se dozví, že kolega soupeř si udělá osobák, tak nespí, protože už je frustrovaný, unavený a teď tohle, jak na něho :-)
Z tréninku s lepšími má už jeden závod a v sobotu další závod, na který už nemá síly a začne zpomalovat, nebo se zraní. Závodník však nemůže odpočívat a léčit zranění.
Musí to přeběhat, vždyť má skoro každý nějaké achilovky, kvadricepsy či kolena. ZÁVODNÍK má pocit, že ho tělo zradilo, vy se tak snažíte a tělo nereaguje.
Trochu se léčíte, ale ne moc dlouho, začnete příliš brzy a jste na kolotoči, únava, zranění, nechuť, odpočinek, POUČENÍ. Poučení ze svých chyb vás posouvá dál, ti co se nepoučí buď končí, nebo začínají znova, ale o tom už byla řeč.
Závodník takto vlastně mapuje svoje vlastní vnitřní zdroje a práh bolestivosti. vůli a konec konců i určitá dávka zklamání a bolesti vám pomůže uvědomit si svoje meze.
Optimisticky na závěr.
Jako závodník poznáte sebe sama, svoji osobnost uvnitř a pokud se poučíte ze svých chyb propracujete se dál k novým vrcholům a věřte už jste zase blíže k tomu abyste se stal BĚŽCEM.
Autorem článku je Miroslav Kravčík, otec zakladatel BK SAK Ložiska Karviná, několikanásobný medailista z veteránských ME, MS a OH. Kromě běhání taky „ujíždí“ na dobře vychlazené dvanáctce zn. Radegast.
