Petrovi Vabrouškovi se dařilo ve Švédsku. V extrémním triatlonu v Äre vybojoval 7. příčku. V závodě složeném z 3,8 kilometru plavání, 206 kilometrů cyklistiky (převýšení 2422 metrů) a 43 kilometrů běhu (převýšení 1745 metrů), se prezentoval výsledným časem 13:11:20. Zvítězil v čase 11:33:16 Erik Olsson ze Švédska, před Hansem Christianem Tungesvikem (Norsko, 12:14:00), třetí skončil Henk Galenkamp (Nizozemí, 12:43:22).
Náročné bylo už úvodní plavání. Místním specifikem startu je 200metrová mělčina, která se dá běžet.
,,Po tropickém počasí doma v Česku jsem na ledovou vodu a chladné počasí nebyl připraven. A tak jsem se rozhodl nasadit veškeré thermal zbraně – neopren, čepici, rukavice i ponožky. A dobře jsem udělal. Voda totiž na startu měla 15 °C a v závěru pod ledovým vodopádem jen 13 °C. Na start jsme navíc čekali v neoprenech při teplotě vzduchu 6 °C,“ zavzpomínal na začátek závodu Vabroušek.
Ten na startu trochu zaváhal.
,,V úvodu jsem to nechtěl moc přepálit a začal jsem až někde za vedoucí patnáctkou plavců. Postupně jsem se posunul už jen na devátou až desátou příčku a na skupinku vpředu jsem nabral zbytečnou ztrátu,“ mírně zalitoval malenovický Ironman, který vodu opouštěl po 62 minutách a 35 sekundách.
Poté se do prvního depa muselo běžet do 400 metrů dlouhého prudkého kopce.
,,V tomto stoupání a v depu jsem strávil 9 minut a 19 sekund. S ohledem na chladné počasí jsem se v depu převlékal do suchého oblečení a to na mokré a prokřehlé tělo moc neodsýpalo,“ prozradil Petr Vabroušek.
Cyklistická část měřila 206 kilometrů a reprezentant Titan Trilife Zlín ji zvládl v čase 5:56:39.
,,Díky suchému oblečení a faktu, že v úvodu cyklistiky nepršelo, jsem na začátku moc nemrznul. Ledviny, stejně jako v loňském říjnovém Wintermanovi, jsem ale neoklamal, přestože jsem vypil jen 1,5 litru Carbodrinxu, tak jsem si musel pětkrát odskočit. Trochu jsem to čekal a energii jsem doplňoval tyčinkami Flap Jack a Voltage. Ovšem v aprílovém počasí se mi jelo dobře a postupně jsem se propracoval na sedmou pozici,“ upozornil Vabroušek.
Ten v závěrečném 43kilometrovém běhu dosáhl času 5:59:46.
,,Před závodem jsem moc nerozuměl tomu, proč tady v loňském roce vítěz zaběhl čas pět a půl hodiny. Protože maraton s podobným převýšením bych měl dát kolem 4 hodin. Brzy jsem to pochopil. Zhruba 15 kilometrů trasy totiž vedlo v silně podmáčeném terénu v bahně, rašelině, v potocích. V tom se nedá běžet ani z kopce. A pokud máte ..štěstí“ a já ho měl asi desetkrát, tak jsem se do bahna, nebo rašeliny propadl až po kolena. Úseků s pevným podkladem na trase moc nebylo, a když tak s prudkým 10 až 20 % sklonem,“ popsal závěrečný běh Petr Vabroušek. Toho 14 kilometrů před cílem čekal syn Filip a nejprudší výstup na Äreskutan s 800metrovým výškovým výstupem nahoru a následných 1000 výškových metrů dolů do cíle si pak vychutnali společně.
