V pátečním horkém podvečeru se v Běhu Terezským údolím nejvíce dařilo Petru Kučerovi z SK SALIX Grymov a Lence Planičkové /AK Olomouc/. V 10. závodu letošního ročníku Středomoravského běžeckého poháru vyslal Karel Pikal běžce na jejich velmi oblíbenou trasu přírodní rezervací v Náměšti na Hané.
Velká část území rezervace Terezské údolí leží ve východním okraji Zábřežské vrchoviny. Protéká jím říčka Šumice, která pramení v Bouzovské vrchovině. Říčku Šumici obklopují rozsáhlé smrkové lesy a místy také lesy lužní. Nejvyšším vrcholem přírodního parku je Křemela ve výšce 406 metrů nad mořem.
K tomu jistě není co víc dodat, neboť i tak zkrácený popis zdejší nádhery vám už musí udělat obrázek o tom, že opravdu stojí za to se údolím třeba jen tak proběhnout. A závodit tam, to už je bonus navíc.
Na obrátkovou trasu po naučné stezce v délce 6,6 km, se startem a cílem u areálu KVS v Náměšti na Hané, se vydala opět stará dobrá parta vytrvalců a běžců z Olomouce a blízkého okolí. Většina z nich vzala závod jako dobré rozcvičení před běžeckou událostí roku v Olomouci, sobotním večerním půlmaratonem.
Je pravda, že já si rozcvičení na důležitý závod představuji jinak, ale proti gustu žádný dišputát. Ostatně možná většina bere zítřejší akci více jako společenskou událost, než sportovní soutěž.
Již od startu se tradičně pustil nebojácně do boje s tratí i soupeři veteránský matador Václav Filip, ale Petr Kučera nenechal nic náhodě a po obrátce za to vzal a vítězně doklusal s velkým náskokem do cíle. Za ním bojovala o umístění na stupních vítězů tříčlenná skupinka, kterou táhl Roman Večeřa /Biatlon Prostějov/, ovšem v závěru odskočil z čela Richard Růžička /Liga 100 Olomouc/ a v poklidu si doběhl pro druhé místo. Třetí cílem nakonec proběhli ruku v ruce zbývající dva borci z této skupiny, již zmíněný Roman Večeřa a Zbyněk Skopalík /KVS Náměšť na Hané/.
V ženách předvedla obdivuhodné sólo mladá Lenka Planičková, když se jí dokonale podařila na rovinaté trati odveta za minulý závod ve Skalce a s přehledem rozdrtila druhou v cíli Marii Hynštovou /AHA Vyškov/ a třetí Vlaďku Živělovou /Liga 100 Olomouc/.
Petr Kučera pak s úsměvem vysvětloval v cíli: „Musel jsem se jít rozcvičit před zítřejším Olomouckým půlmaratonem, tak jsem se tu stavil. A šel jsem to opravdu jen lehce a bez nějaké námahy. Už se snad konečně zase rozběhávám po nepodařeném závěru první části sezóny.“ Potom ještě dodal: „Sám jsem zvědavý, jak mi to zítra půjde, ale už cítím, že mi to lítá, tak snad to bude dobré.“
TIP: Čtěte také VE SKALCE PADLY NOVÉ TRAŤOVÉ REKORDY!
Že by forma? Už bylo na čase. Na jaře běhal skvělé časy, pak odjel na soustředění s cyklisty a bylo po formě. Teď už takovou chybu, doufám, neudělá. „Roman mi říkal, když jsme ho doběhli, abych běžel dopředu. Tak jsem tedy šel dál sám, protože nikdo se mnou už tempo nedržel,“ svěřil se mi Richard Růžička v živé debatě u opečené klobásy, když se probíraly zážitky z boje na trati.
Lenka Planičková zářila jako sluníčko: „Konečně se mi běželo dobře a jen po otočce jsme musela trochu zpomalit, takže mi ta skupinka, se kterou jsem se vezla, trochu odskočila. Tam už to na mě bylo přece jen moc rychlé, ale konečně jsem běžela trochu podle svých představ.“ A já tvrdím, že i podle představ trenéra. Byla za svůj výkon pochválená před nastoupenou jednotkou :-)
To ovšem Marie Hynštová se kabonila jako bouřkové mraky nad Vyškovem: „Pátek večer, k obědu v práci buchty, to nebyl běh, ale spíš výklus. Vůbec mi to dnes nesedlo, ale tak to tedy rozhodně nepůjde. Jednou mi to letí a pak zase ne. Musíme to rozebrat a najít chybu.“
Chyba ovšem nebyla v závěrečném vyhlašovacím ceremoniálu, kdy opět jako minulý týden, tekl do ohně tuk z opékaných špekáčků a klobás a jejich vůně zase přiváděla k šílenství psy z okolí. Ti snad budou mít na pátek vypěstovaný Pavlovův reflex. Pivo bylo vychlazené a hlavně ho bylo dost, nálada skvělá, co víc si přát.
Jedinou kaňkou celého večera bylo to, že nějaký místní nenechavec sebral stojan i s cedulí, na níž byl nápis „obrátka“, než pro ni Karel Pikal stačil někoho poslat. Nevím, na co mu to bude, ale zřejmě co je doma, to se počítá.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
