Závody seriálu RunCzech.com lákají na trať desítky tisíc běžců po celé republice. Za bezproblémovým průběhem akcí ale stojí i stovky „bezejmenných“. Jsou to dobrovolníci a pomáhají prostě proto, že mají rádi běh. Nebo dobrý pocit z pomáhání. Nebo oboje.
Člověk, který běží závod, by nikdy neřekl, co vše je potřeba pro hladký průběh udělat. Rozdat běžcům batohy se startovními čísli je jen to nejmenší, hlavní je pomoc v den závodu. Nachystat zábrany i s bannery sponzorů, připravit občerstvovací stanice, rozestavit plůtky pro štafety. To vše se dělá, zatímco se běžec třeba zrovna probouzí…
Během závodu pak dobrovolníci nejprve „pouští“ běžce na start hned za elitu, drží vlajky, kolem kterých všichni vbíhají na trať a nadále musí další desítky dobrovolníků kontrolovat, aby diváci nechodili do trati, nabízí pití, tu a tam také povzbuzují běžce.
A poté, co závodník doběhne do cíle, rychlým chmatem přijde o čip a poté mu pohledné dívky pověsí na krk medaili a předají finish bag. Další dobrovolníci pak vydávají běžcům věci z úschovny. A to ani zdaleka není všechno, dobrovolníci i organizují hladký průběh štafetových závodů. Prostě dobrovolníci, kam se jen člověk podívá. Však také mají slušivá trika ve stejné barvě.
Je nasnadě, že to vše nezajistí pár lidí. Jen v loňském roce se na akcích seriálu RunCzech.com podílelo celkem neuvěřitelných 3 300 dobrovolníků. Letos, s novým závodem v Českých Budějovicích, tento počet jistě vzroste.
I ty se staň dobrovolníkem!
Organizátoři Olomouckého půlmaratonu proto zvou všechny zájemce, aby neváhali a ozvali se. „Dobrovolnictví je bezva,“ hlásají na facebooku a odkazují na své internetové stránky.
Každý, kdo se takto zúčastní, bude v centru dění, pomůže v organizování obrovské akce a navíc obdrží speciální dobrovolnické tričko Adidas, kšiltovku Adidas a občerstvení, tedy bagetu a pití. O takovém obyčejném dni dobrovolníka jsme již psali v tomto článku.
„Dobrovolnictví mne bavilo, našla jsem si nové známé, počasí bylo akorát, udělala jsem něco užitečného a spokojeně unavená jsem se vrátila domů plná dojmů a pocitu užitečnosti,“ říká Markéta Koksová, která loni v Olomouci pomáhala a dodává: „Proto neváhám se zúčastnit i příště.“ Kuriózně se k dobrovolnictví dostala, když hledala nějaký přivýdělek přes léto…
Podobně mluví i studentka Jitka Fárková, která pravidelně pomáhá v Praze. Líbí se jí atmosféra, pocit, že je součástí závodu i bezva lidé, které zde pozná. Díky tomu, že tuto zkušenost uvádí i v životopise, prý již dostala nejednu brigádu.
Takže kdo se chystá na závod a nechce stát u trati sám jak kůl v plotě, může se stát součástí týmu. Nejen že pozná spoustu lidí se zájmem o běh, bude v centru dění, ale také si odnese kromě vzpomínek i tričko a kšiltovku na památku. A to je prostě, jak říkají Olomoučtí pořadatelé, bezva.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
