Jenom stínem kdysi prestižního Vodáckého běhu z Pardubic do Hradce Králové je jeho současná varianta, která proběhla jako 40. ročník Mikulášského vodáckého půlmaratonu, na obrátkové trati mezi Hradcem Králové a Smiřicemi. Tam byl přesunut před pár lety vzhledem k provozu na vedlejší cestě mezi východočeskými metropolemi. Za vše mluví v současném běžeckém boomu letošních 27 startujících.
Pamatuji si v osmdesátých letech minulého století hodně přes sto vytrvalců, a to trať měla délku 25 kilometrů a běhalo se i v hlubokém sněhu na silnici. Na startu tehdy legendy jako Uvizl či Krajč.
Začátkem devadesátých let nebyl Vodácký běh pořádán a zúčastnil jsem se prvního obnoveného ročníku, kdy nás běželo čtrnáct. Nikdy nezapomenu na mýtického Luboše Svobodu z Prahy. Z Hradce jel na místo startu autobus, sloužil jako šatna, a Luboš přistoupil v Pardubicích se slovy, že běží určitou veteránskou kategorii, ale v tomto ročníku žádná nebyla. Pak nasadil své bílé podvlékačky a nezaměnitelným stylem vyrazil směr Hradec.
Přesto měl a i nyní má závod svoji kvalitu. Obnovené ročníky vyhrával Martin Horáček. Cestu na start si našel i legendární Mulugete Serbessa. Opět nezapomenu, jel jsem tehdy na kole, jak v polovině trati odpadl z vedoucí skupiny. Zdálo se, že nic nestojí Jířímu Wallenfelsovi z Prahy ve vítězství, ale to co převedl Serbessa v ulicích města nemělo obdoby. Nasadil pár kiláků po třech minutách a bylo vymalováno.
Po několika druhých místech se i Jirka Wallenfels dočkal svého triumfu a podobně na tom byl domácí David Hepner.
Trať postupně procházela mírnými úpravami a její délka byla okolo 22 kilometrů a na ní drželi rekordy Michal Vokolek, tehdy ve finiši zdolal Hepnera a Holického, z Pardubic a Lada Brázdilová z Kroměříže, jejíž život skončil při kanoistice ve vodách řeky Moravy.
Na startu byly pravidelně byly i veteránské legendy jako Jan Zajíc z Pardubic či nejstarší český maratonec Jirka Soukup z Hradce Králové, tradičně nechyběli momentálně nezávodící manželé Kubrovi.
Letošním vítězem se za 1:18:05 hodiny stal Milan Janata. Takže pár jeho slov k závodu: "Oproti roku 2013, kdy jsem závod běžel naposledy, bylo prosincové počasí bylo k běžců vřelejší. Tehdy sněhová vánice a nyní typické jarní.
Po startu jsme po dohodě s kvalitním hradeckým ironmanem Honzou Bavorem nasadili tempomat na 3:40/km. Honza se chytil od pátého kilometru do háku a vydržel až do čtrnáctého kilometru, kde jsme si plácli a v lehce stupňovaném tempu jsem proběhl v poklidu cílem na prvním místě asi dvě a půl minutky před Honzou."
Soutěž žen vyhrála hradecká závodnice Hvězdy SKP Pardubice Denisa Kozáková za 1.28:55, celkově osmá.
Proč tak malá účast? Závod jsem nenašel na žádném čteném běžeckém serveru, takže propagace pouze místní. Sám jsem se o něm dověděl náhodou 14 dní před startem. Nová trať sice vede po pěkné cyklostezce na Kuks, ale několikakilometrové roviny jsou pro některé tradiční účastníky asi ubíjející. Samotnou kapitolou je startovné, před třemi roky bylo myslím osmdesát korun. Nyní na místě záhadných 220.
A také přístup pořadatelů k výkonnostním běžcům běžícím třeba na čas dvou hodin některé odradil – doběhnete do cíle a je doslova a do písmene po závodě, takže ani nevíte kdo vyhrál. Nebo, když máte štěstí jdete prokřehlá rovnou na bednu.
Důležité je, že tradice je nepřerušena a třeba bude lépe.
