Otázka stravy během trénování bývá často velmi přeceňována, někdy zase naopak zbytečně podceňována. Skoro na každém menším běžeckém závodě čeká na účastníky občerstvení v podobě párků a piva. Což logicky nepatří k ideální a vyvážené stravě běžce.
Na druhou stranu mám vlastní zkušenost z olympijské vesnice, kde sportovec během oběda zvládl sníst pět hamburgerů. Další tři si pak vzal ještě s sebou a za půl dne se stal olympijským vítězem. Opět, nic co by se blížilo ideálu, byť na výsledku se ona strava očividně neprojevila. V poslední době se mluví o tom, že například tenista Novak Djokovič přešel na nový druh stravy a při následných výkonech mu vše velmi pomohlo.
Nedávno jsem slyšel rozhovor s člověkem zabývajícím se stravou vrcholových sportovců. Tvrdil, že profesionální sportovec má takový výdej energie, že je v podstatě úplně jedno, jaké jídlo do sebe dostane. Částečně bych se k jeho názoru přikláněl.
Pochopitelně, nebudeme do sebe cpát obyčejné tuky, cukry, bílé pečivo. Na druhou stranu u extrémních sportů, například cyklistiky a vytrvalostního běhu, obsahuje výdej tak obrovskou složku, že případným preferováním jednoho druhu stravy tělo o značnou část živin ochudíme.
Kdysi jsem otázku stravování také považoval za prioritní a zkoušel s ní experimentovat. Ještě před revolucí k nám do módy přišla dieta spočívající v nulovém příjmu masa. Jedli jsme jenom těstoviny a každý byl tímto novým trendem ovlivněn. Později jsem na to také doplatil – v krvi mi poklesl obsah železa a množství červených krvinek, jež jsem musel následně uměle doplňovat.
Před pětadvaceti lety zase nastal velký sójový boom. Sójové mléko, jogurty, maso, těstoviny, sójové pečivo. Sója sama o sobě obsahuje velké množství bílkovin a mohla by nahrazovat maso. Nic ale není ideální, sója je extrémně těžká a složitě stravitelná. Osobně jsem si ji tenkrát tak zprotivil, že ji dnes mám na absolutně vedlejší koleji. Trendy, jakým je například dělená strava a jiné, by měl běžec jednoduše vynechat.
U cyklistů je rozdělení stravy, například na pět rovnoměrných a menších dávek, ještě větší problém. Ráno se většinou pořádně nacpou, posléze vyjedou na několikahodinový trénink, s sebou poberou maximálně doplňkové gely či menší svačinu a večer zopakují ranní nacpávání.
U běžců se jedná o velmi individuální záležitost. Někteří jsou zaměřeni na maso, jiní raději sáhnou po zelenině. Proč ale raději nenajít jakýsi kompromis? Je fakt, že maso regeneraci pravděpodobně zpomaluje, při dvoufázovém tréninku by nebylo rozumné mezi jednotlivými fázemi ládovat do sebe půlkilový steak. Večer je ale možno si vše vynahradit, nevidím důvod, proč na večeři nezvolit kvalitní a dobré maso, ideálně doplněné o zeleninový salát, apod. Je třeba tedy najít zlatý střed, vyváženou stravu.
Jsou sice odborníci, kteří doporučují se naposledy stravovat kolem páté hodiny odpolední a později již vše vynechat, ale z vlastní zkušenosti tvrdím, že je to nesmysl. Pokud bych při svém trénování naposledy jedl opravdu již v pět hodin, což někdy znamenalo prakticky teprve konec druhé tréninkové fáze, následně bych měl večer kolem desáté takový hlad, že bych stejně musel přejít na druhou večeři.
Velká část běžců stravu velmi omezuje, nejí prakticky žádné tuky, uzeniny, sladkosti, jedí většinou jen bílé jogurty, používají ke slazení pouze tmavý cukr, někteří dokonce přešli na vegetariánskou stravu, či v extrémním případě na stravu veganskou. Je třeba si uvědomit, že toto není ideální cesta pro trénující běžce. Ano, pokud proto někdo odmítá jíst maso zejména z důvodu chuti, musí dbát na to, aby jej něčím nahradil a doplnil.
I přes mnohé doplňky a náhražky, jež se dnes vyrábějí, nikomu dle mého názoru dva kusy kvalitního masa do týdne s obsahem červených krvinek neuškodí a navíc mohou i pomoct. Nikomu pochopitelně jejich životní styl neupírám, často vegetariánská či veganská strava souvisí s životní filozofií. Každý by měl jíst to, co mu hlavně chutná. Tělo si přece samo říká, co by potřebovalo, není hřích řídit se chutí. Je třeba mít na paměti, že pestrost a vyváženost je cesta, kterou rozhodně nikdo nic nezkazí, ba naopak.
Začínající běžec by na stravovacích návycích neměl nic měnit. Kdo si musí čtyřikrát do týdne dát knedlo-vepřo-zelo nebo omáčku s knedlíkem, proč to hned měnit? Pokud nepřibírá na váze a je schopen si jít po tak těžkém obědě (okořeněném ještě o jedno dobré pivečko) zaběhat, není důvod a nevidím v tom problém. Pokud se sportu nevěnujete vrcholově a nezatěžujete tělo extrémními výkony, necpěte do těla zbytečně nějaké umělé vitamíny či minerály. Maximálně v zimním období nebo v době, kdy jste nachlazení. Vše se dá jinak doplnit stravou.
Pamatujte na to, že by vyvážená strava měla obsahovat nějaké uhlohydráty, rostlinnou stravu (ovoce a zeleninu), luštěniny (byť jsou samy o sobě dost těžké), mléčné výrobky, již zmíněné maso a také trošku sladkého. Kdo někdy více běhal, jistě jej už chuť na trošku sacharidů přemohla. Základem běžeckého jídla je také rýže, těstoviny, brambory a tmavá mouka. Nejsem zastáncem žádných diet, akceptuji pouze tzv. superkompenzační dietu před maratonem, kde se snažíme obnovit větší množství cukru v buňce v těle, aby na dlouhou trať vydrželo co nejdéle.
Má zkušenost je taková, že přílišné experimentování se stravou nepřináší užitek, ale spíše žaludeční a střevní problémy nebo nutnost odskakování si během závodu na toaletu. Jíst maso jenom na vodě nebo syrovou zeleninu, to jsou zbytečné extrémy. Tělo má při běhání velký výdej energie a potřebuje proto energeticky bohatou stravu. Proto energii neomezujme, naopak ji stále doplňujme.
Nechtěl bych tématicky zasahovat do práce diabetologů a odborníků na výživu, ale rekreační běžec by se stravováním neměl vyloženě zabývat. Zřídka se najíst v restauraci přece nikoho nezabije.
V současné době se každý všední den stravuji ve školní jídelně, jídlo mi zde chutná a jedinou jeho nevýhodou je, že po něm mívám relativně brzy hlad. Pokud se najím někde v restauraci, je příjem více energeticky bohatý díky většímu používání tuků. Po školním obědě se dá jít sportovat docela brzy, po obědě v restauraci je třeba běhání o nějakou hodinku posunout.
Pokud se mě tedy zeptáte, jakou stravu bych začínajícím či profesionálním běžcům doporučil, překvapím vás jednoduchou odpovědí: Jestliže si ničeho nedopřáváte v extrémní míře, můžete jíst prakticky cokoliv. Stravováním totiž výrazně lepších výsledků nedosáhnete.
