Vítek Pavlišta o víkendu obhájil titul mistra ČR v půlmaratonu. Překvapením byl jeho čas, výkonem 1:05:34 se posunul do čela letošních českých tabulek. Co plánuje v dalších měsících a nezlobí se, že mu Keňané v Pardubicích nechtěli pomáhat? Nejen na to jsme se ptali po podařeném závodě.
Gratuluji k obhajobě titulu, letos jsi vyhrál v nejlepším českém čase sezóny – co můžeme čekat dále během roku? Jak asi dopadne mistrovství v maratonu?
Vítek Pavlišta: „Díky. Teď se chystám na MČR v běhu na 10 km na dráze, kde bych si rád posunul osobní maximum a hned týden na to je maraton. Stejně jako loni jsou pro mě tyto závody společně s Vinařským půlmaratónem vrcholem sezóny a zatím to vypadá, že forma není špatná. (úsměv)
Svoje možnosti na maratonu si netroufnu odhadovat. Přeci jen je to už trochu jiná liga než půlmaratón a bude to spíš znovu o sbírání zkušeností. Budu spokojený, když zaběhnu rychleji než loni.“ (2:20:42 po nemoci – pozn. red.)
Pořadatelé se netajili tím, že dva Keňani byli v Pardubicích v podstatě proto, aby ti pomáhali a ne proto, aby se snažili tě setřást. Nejsi trochu rozpačitý z toho, že ti pořád chtěli alespoň o pár metrů utéct?
„Keňané mi určitě pomohli. Bez nich bych závod tak rychle nerozběhl a díky nim jsem se do 10. km za pomalejším z nich vezl. Je celkem pochopitelné, že si chtěli pohlídat první dvě místa pro sebe a proto v neznámém prostředí, mezi neznámými běžci, zvolili tuto taktiku. Za to, že vytáhnou k lepšímu času nějakého Čecha, si nic nekoupí.“ (úsměv)
Loni ses při otázce na olympijské hry v Riu jen smál, co bys řekl nyní?
„Smál bych se znovu. Tři roky jsou ještě dost dlouhá doba a běhání pro mě není v životě prioritou číslo jedna. Zatím mě baví a svůj volný čas a životní styl přizpůsobuji tomu, abych byl schopný podávat solidní výkony. Jestli to tak budu mít ještě za 3 roky je otázka. Myslím také, že se spíš už prosadí někdo z mladších běžců.“
Česká vytrvalecká špička bude mít nyní snahu tě z prvního místa sesadit – zkusíš i ty sám ještě vylepšit sobotní čas?
„Pravděpodobně ještě nějaký půlmaratón na podzim poběžím, ale většinou už se nikdy v průběhu sezóny výkonům z jara nepřiblížím. Uvidíme.“
V posledních měsících podávají skvělé výkony svěřenci Jiřího Sequenta. Prozradíš, kdo trénuje tebe a jak často běháš s kolegy z tréninkové skupiny Pomalí kluci nebo třeba s Janem Kreisingerem, který teď bydlí také na severu republiky?
„Trénuje mě skvělý trenér i kamarád Honza Šebelka. S klukama máme dobrou partu, a i když tréninky často dost bolí, tak jsou zábavné. Často společně trávíme čas i mimo tréninky. S Honzou Kreisingerem jsem se na několik tréninků během zimy dal dohromady a bylo to fajn. Přeci jen v naší skupině nikdo neběhá takové štreky. Doufám, že se Honzovi na severu Čech zalíbí a budeme se vídat na tréninku častěji.“
Loni jsi říkal, že tvůj trénink jsou v podstatě jen dlouhé běhy, většinou v tempu – změnil jsi před letošním půlmaratónem něco?
„Jenom dlouhé běhy ne, ale tvoří hlavní část mého tréninku. Běhám v průběhu zimy samozřejmě i kratší a rychlejší úseky v hale. Po nich ale následuje tempový běh z Jablonce zpátky do Liberce.“ (úsměv)
Co na tvé dlouhé tréninky říká přítelkyně? Je dostatečnou kompenzací pocit, že má doma mistra republiky?
„Na to ti odpoví lépe Hanka…“
„V týdnu sice berou Vítkovi tréninky všechen volný čas, ale podporuju ho – jsem taky duší sportovec a věřím, že člověk má dělat činnosti, které ho naplňují a rozvíjí talent. Já se zatím plně věnuji škole a o víkendech se vždy čas na jiné společné aktivity najde. Často společně vyrážíme běhat, ´klusací´ tréninky s ním absolvuji na koloběžce a jeho případné úspěchy mi samozřejmě pak dělají jenom radost.“
Děkuji za rozhovor a přeji, aby letos té radosti bylo ještě hodně.
Článek o Pardubickém vinařském půlmaratonu
Loňský rozhovor s Vítkem Pavlištou
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze, ve všední dni i o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
