Ačkoliv si možná mnozí mohli myslet, že zdravotní potíže v minulém roce způsobí pozvolný konec její běžecké kariéry, tak ke konci sezóny 2012 jsme byli svědky velkého návratu! Ve skvělých časech se ukázala např. při Hornické desítce, kde trať zdolala excelentně za krásných 35:11 min., nebo v prosinci na Silvesterlaufu v Zürichu, kde dokázala na 6,3 km dlouhé trati držet tempo 3:23 min./km.
A teď, počátkem února, se znovu odhodlala a postavila se i na start Midwinter Marathonu v holandském městečku Apeldoorn a vyhrála. Co tedy můžeme ještě čekat od čerstvé čtyřicátnice a 39-násobné Mistryně republiky v roce 2013? O nové sezóně i o maratónském vítězství jsme si povídali s Petrou Kamínkovou po jejím návratu ze Slovenska, kam z Apeldoornu odjela relaxovat do termálních lázní.
Petro, nejprve gratulujeme ke skvělému vítězství v Apeldoornu! Jak probíhala tvoje příprava?
Asi budou mnozí překvapeni, ale co se týká mé zimní maratonské přípravy, tak ta se tréninku na tuhle distanci nějak moc nepodobala. Můj nejdelší běh měřil pouhých 22 km a to ještě bylo ve velmi pomalém tempu. Na asfaltu jsem nenaběhala prakticky nic. Pořád jsem jen lehce běhala v kopcovitém lese v terénu. Občas jsem zařadila nějaké opakované kopečky a rovinky, ale dá se říct, že jsem v podstatě intervalový trénink už hodně omezila. Každou neděli taky běhám ve větší skupině s místními běžci z Olomouce a okolí a vyrážíme na delší pohodový klus. Někdy je to jen hodina, jindy i dvě.
Jak moc jsi snížila kilometráž a intenzitu svého tréninku oproti dřívějšku? Na závodech přece jen asi nejde těžit jen minulosti?
Samozřejmě. Měsíční objem jsem ale ani tak moc nesnížila. Během zimy jsem zvládala zhruba 110 – 140 km týdně a to je skoro tolik jako dřív. Ale intervalovému tréninku se už věnuji daleko méně.
S jakými ambicemi jsi tedy do Apeldoornu odcestovala?
Především jsem tam jela proto, že jsem si chtěla po delší době zaběhnout maraton v pěkném prostředí spolu s Radkou Churáňovou a dalšími Čechy. Cíl byl prostě jen to zvládnout a cílový čas je spíš až na druhém místě. Ale tak nějak jsem tajně doufala, že bych mohla zvládnout běžet pod 2:50 hod.
A to se ti téměř podařilo! Jaké byly na trati podmínky a jak se ti běželo?
Na maraton bylo počasí téměř ideální, kolem +6°C a sem tam nějaký vítr. Na 25. km se trať otáčela a začal foukat silnější protivítr. Tam se propojovaly různé skupinky běžců z kratších tratí nebo z prvního okruhu, takže jsem se jimi musela prodírat a nebylo jasné, kdo je kdo. Potom se trať mírně svažuje, ale byla jsem už se silami v koncích, začaly mě bolet kvadricepsy, nohy mě zkrátka už nechtěly poslouchat… Neměla jsem ani žádné informace, jestli jsem první nebo třetí. Nakonec to nějak vyšlo a doběhla jsem do cíle. Byla jsem celá rozbolavělá, unavená, ale moc šťastná!
Bojovaly jste s Radkou mezi sebou, nebo jste si spíš „jen“ pomáhaly?
Já jsem si od počátku držela svoje tempo 4 min./km a to jsem vydržela až do 25. km. Radka po startu mírně ztrácela, ale byla pořád někde za mnou. Ke konci jsem sice zpomalovala, ale odstup byl až do cíle stejný. Kdyby vyhrála ona, určitě by byla strašně moc šťastná a já bych jí to samozřejmě moc přála. Ke třetímu místu jí gratuluji!
Co jsi snídala před startem a jak jsi řešila energii během závodu?
Pár dní před startem jsem si hlídala, abych nejedla smažená jídla. Ráno před snídaní jsem se šla lehce proběhnout a pak jsem si dala pouze chléb s máslem a marmeládou, k tomu samozřejmě pitný režim a pár tablet hroznového cukru a magnesia. Během maratonu jsem pila hlavně vodu, ale byla bohužel dost studená. Místo energy gelů jsem používala nové energetické „vodové“ koncentráty. Mám to takhle vyzkoušené a žádná krize na mě nepřišla.
Pojďme k nové sezóně. Říkáš, že běháš už jen pro radost, ale přesto stále závodíš. Budeš se chtít ještě prosazovat i na velkých domácích závodech nebo v zahraničí?
Co se týká zahraničí, poběžím pouze 21. července ve francouzském Mende můj oblíbený krásný, ale těžký závod na 22,6 km.
A co domácí závody?
Teď mám asi dva měsíce čas k přípravě na pražský Hervis 1/2maraton a následně na Pardubický vinařský 1/2maraton. Takže do té doby nebudu plýtvat silami a na malých závodech se spíš jen lehce otestuji. Jsem teď sice zdravotně v pořádku a běhá se mně dobře, ale rozhodně nechci objíždět závody každý týden jako dřív. V červnu samozřejmě budu startovat na domácím Olomouckém 1/2maratonu a před tím koncem května na novém Karlovarském 1/2maratonu. Ještě začátkem května je v Domažlicích MČR na 10 km na dráze a v září bych opět ráda zkusila pražskou Mattoni Grand Prix.
Dozrál už čas a uvidíme tě konečně v květnu poprvé i na Pražském maratonu?
Manažerka z PIMu Jana Moberly by mě tam ráda viděla. Letos ale určitě nepoběžím. Nejde dobře zvládnout během jara dva maratony. A tak pokud bych příští rok vynechala únorový Apeldoorn, pak bych se mohla v přípravě soustředit na Prahu.
Petro, děkuji za rozhovor a přeji vydařenou sezónu 2013!
Petra Kamínková, nar. 1973 – reprezentantka České republiky, několikanásobná mistryně ČR v běhu na 5 a 10 km na dráze i silnici. Klub: AK Olomouc. Max. TF – 175/min. Min. TF – 40/min. Vdaná, bezdětná. Manžel – Libor. Manažer – Bohdan Müller.
Osobní rekordy: 1500 m – 4:24,0 min. 8.5.2001, Olomouc; 3000 m – 9:17,6 min. 26.5.2007, Portugalsko; 5000 m – 16:03,9 min. 13.7.2003, Olomouc; 10 000 m – 32:28,0 min. (silnice) 15.7.2000, Rijsberger, Holandsko; 10 000 m – 33:38,0 min (dráha) 2000, Plzeň; 15 000 m – 50:00,0 min; Půlmaraton – 1:12,1 hod. 10.4.2004 Paderborn; maraton – 2:39,20 hod. 3.2.2008 Apeldoorn Holandsko.
