Již v neděli se závodníci vydají již po devětasedmdesáté na trať tradiční Velké kunratické. Za pár minutami, které každý stráví na trati, se ale skrývají měsíce příprav. O tom, co vše je třeba udělat před závodem a kolik týdnů po závodě trvá, než mají pořadatelé volno se BezvaBĚH bavil s manažerem závodu Hynkem Šafářem.
Přípravy na závod, který se tradičně běhá v polovině listopadu, začínají již v červnu. Tou dobou se Šafář začíná zajímat, kdo z partnerů má zájem na pokračování spolupráce. „Partnerů, se kterými jsem v kontaktu, je asi sedmdesát. A s nimi je potřeba něco řešit, ať už to jsou sponzoři, technické vybavení, škola, která udělá čaj, nebo starostka Kunratic,“ popisuje manažer. Na začátku září se pak rozjedou přípravy naplno. Chystají se přihlášky, trička, plakáty a vše okolo.
Letos je to v bledě modré
„Plakát, výsledky i trika každý rok ladíme do stejné barvy, loni to byla zelená, letos je to bledě modrá,“ říká Šafář a dodává i kuriozitu z historie: „Předchozí pořadatelé měli jednou problém, že ženská, která byla jen v pozadí, měla strašný problém, že byla na plakátu. Závodníci jsou tím vždy spíše poctěni.“
A od prvního pondělí v říjnu se spustí přihlašování on-line. Dříve byly nekonečné fronty na Děkance, nyní je to sice bez čekání, ale závodníci musí být rychlí již tady, nejen na trati. Předloni byly registrace ukončeny po třech týdnech, loni po týdnu, ale letos již po třech dnech!
A není to jednoduché. „Je spousta lidí, kteří se přihlásí, ale nezaplatí a blokují místo ostatním. My je vyhodíme ze seznamu, protože nesplnili třídenní limit, oni se splaší za 14 dní a pošlou peníze, tak my jim je musíme vracet,“ poodhaluje Hynek Šafář problémy, jaké pořadatelé musí řešit.
Při přihlašování každý zadá i velikost trička, a ač je výroba triček předem domluvená, po uzavření přihlášek má firma asi čtrnáct dní, aby vyrobila dané počty v zadaných velikostech, o jaké mají závodníci zájem. Musí mít i dostatek triček skladem, což už se v historii také jednou nepodařilo splnit.
Od začátku listopadu se jede non-stop
„Pak nastává poslední týden a tam je to naplánované hodinu po hodině,“ říká bez nadsázky Hynek Šafář. Ačkoliv do této doby závod zajišťují čtyři lidé, poslední týden musí pomáhat i členové oddílu a počet vzroste na více než stovku. V sobotu týden před závodem nastoupí v lese brigádníci ze Spartaku Praha 4 a upravuje se terén.
Pak přichází se slovu mlýn pana Bartůňka, který je pro pořadatele nepostradatelným zázemím přímo v lese. Schovává se u něj veškerý materiál pro stavbu závodu, nářadí, bannery, cedule. „Bez toho bychom byli vyřízení, tam si necháváme věci celý týden od první brigády,“ přiznává Šafář.
V úterý pak ChampionChip předá pořadatelům drátěné smyčky s čipy a čísla. „Máme čipy seřazené podle příjmení a ne po kategoriích. Je to proto, aby se to promíchalo. Pak není u jednoho stanoviště fronta, zatímco by se jinde nudili,“ vysvětluje Šafář další specifikum Velké kunratické. Podobným systémem by se mohli inspirovat i jiní pořadatelé velkých závodů.
Ve středu od tří mají pořadatelé propůjčenou školní jídelnu a tam probíhá tzv. obálkování. Kompletují se totiž obálky, do kterých se vkládá startovní číslo, čip a pro kontrolu se na obálku lepí číslo čipu. Je to činnost náročná a nesmí dojít k záměně. Zde pomáhá asi čtyřicet lyžařů ze Ski klubu Praha 4 a je to práce asi na pět hodin.
V sobotu to musí lítat
V sobotu pak dorazí tašky od firmy Send, kde jsou materiály od partnerů. Jsou dovezeny v krabicích přímo do lesa. „První ročník, kdy se zavedly tašky, jsme zkusili tzv. taškaření sami svépomocí a bylo to strašlivé, málem se to ten rok vůbec nestihlo do neděle,“ vzpomíná Šafář.
Partneři, co chtějí své materiály vložit do tašek, mají jasné instrukce a deadliny, kam a do kdy vše dodat, ale jak už to bývá, ne všichni to dodrží a nakonec je z toho prý i ve firmě Send drama na poslední chvíli. Tašky a jejich obsah se navíc liší pro hlavní a pro dětský start.
Den před závodem se rovněž přivezou trika. Výrobce je doveze na místo a pak probíhá tzv. tričkování. Tým děvčat trika třídí a připravuje do beden podle velikostí – zvlášť pro prezentaci, pro Veterány VK, pro pořadatele, pro partnery, pro vyhlašování a podobně. Jsou trika dámská a pánská, vždy 4 velikosti – tedy 8 různých druhů.
Rovněž se ten den rozděluje, co kdo z nejrychlejších závodníků za svůj výkon dostane. S cenami jsou pořadatele vždy trochu napjatí, protože do poslední chvíle neví, co budou mít daný rok k dispozici. Až v sobotu skupinka mající toto na starosti rozděluje balík odměn mezi 75 lidí, kteří jsou vyhlašováni.
V sobotu se však hlavně samotný závod Velká kunratická staví, naváží se speciální tyče, které si v zimě půjčuje partner Intersport a používá je na běžkařských závodech. Na tyto tyče, které si nechali na zakázku vyrobit pořadatelé, se věší bannery. Nejvýhodnější místo má Salomon, pak ostatní sponzoři.
Kromě toho se v sobotu staví stany, značí se trať, páskuje se, Luděk Šír z ChampionChipu si pokládá koberec a protože to tam vše zůstává na noc, tak partnerská firma Ares nasazuje psovoda, který vše hlídá. „Abychom to stavěli v neděli ráno, to je nesmyl,“ říká Hynek Šafář.
Asi šest let se stánkařský život neodehrává jen dole, ale i na horní louce, kde bude zhruba 15 stánků zaměřených spíše na děti. V místě Kunratického potoka, kde se startuje, dobíhá a vyhlašuje, ale žádné komerční stánky nebudou. To vše se děje mimo toho chráněné území.
Šatny? Najděte si pěkný doubek
„Kunratice mají spoustu specifik, nejsou to Běchovice, které mají celou volnou ulici, zde se všechno děje na pětníku. Proto mě vždy pobaví lidi, kteří volají s dotazem, kde jsou šatny. Říkám, ať si vyberou nějaký pěkný doubek a tam to je,“ směje se Šafář.
Aby to nebylo moc jednoduché, počasí v den konání závodu může přinést všelijaké překvapení. „Běží se to v půlce listopadu a posledních pět let jsme měli kliku na počasí,“ ťuká na dřevěnou desku stolu šéf a pokračuje: „Bylo více či méně chladno, a letos to vypadá, že by také nemuselo pršet. Ale někdy před pěti roky byla celý den teplota na nule, pršelo, padaly obrovské vločky sněhu, a to je náročné jak pro závodníky, tak pro pořadatele, kteří tam jsou od šesti od rána do šesti do večera.“
Závodem vše nekončí
V neděli se pak odehraje závod, kdy jsou jednotliví běžci startující po dvojicích na trati kolem patnácti minut. Doběhem posledního závodníka ale pro pořadatele nic nekončí, ještě se musí všechno uklidit. „Kvůli ochranářům si dáváme pozor. Když do lesa půjdete v pondělí, tak nepoznáte, že se tam konal závod. Zafoukáváme fukarem listí, hrabičkami upravujeme cestu, všechno uklízíme, jediný fáborek tam nesmí zůstat na stromech, jediný papír na zemi, nic,“ popisuje Šafář. Dodává, že vše stojí dost peněz, ale rozhodně to má smysl.
Po závodě se pak na pořadatele valí maily s žádostmi o korekce, někdo si splete jméno a příjmení, jiní udělají při registraci překlep nebo se nemohou najít ve výsledcích. Šafář všechny žádosti a stížnosti ověřuje, opravuje a vydává nové a nové výsledky. Zhruba týden po skončení závodu jsou pak výsledky prohlášeny za oficiální.
Pak se tiskne brožurka k právě skončenému ročníku a posílá se závodníkům, kteří o ní projeví zájem. Pro pořadatele, kteří mají kromě závodu také „civilní“ povolání, vše končí s koncem roku. A mají asi pět měsíců, aby načerpali síly do dalšího ročníku. „Myslím, že bychom snesli jednoho člověka, který by se o to staral po celý rok na plný úvazek,“ říká v této souvislosti Hynek Šafář. Pak mu zazvoní mobil a Velká kunratická jde na pár minut stranou – musí plnit pracovní povinnosti..
Již včera jsme přinesli článek o zákulisí Velké kunratické.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
