Olympiáda nabízí nepřeberné množství historek, které umí napsat jen život. Některé doprovází slzy radosti, jiné slzy smutku. Příběh z Pekingu 2008 doprovází slzy štěstí, které ronila česká oštěpařka Bára Špotáková…
Odplata po čtyřiceti letech
V noci z 20. srpna na 21. srpna 1968 vstoupily armády zemí Varšavské smlouvy přes hranice do ČSSR, aby zastavily „socialismus s lidskou tváří“. Naděje mnoha občanů Československa na lepší zítřky tehdy skončily. Ruská vojska zde pak zůstala několik desítek let.
Bylo 21. srpna 2008, přesně o 40 let později a na atletickém stadionu v Pekingu proti sobě stály dvě soupeřky. Ruska Maria Abakumová vedla oštěpařskou soutěž a Báře Špotákové z Česka zbýval už jen jeden poslední hod.
Řekla si „Baruško, pojď,“ rozeběhla se, odhodila vší silou oštěp a ten letěl a letěl… A když konečně dopadl na zem, bylo to do vzdálenosti 71,42 metrů, což znamenalo nejen evropský rekord, ale hlavně vedení v olympijské soutěži.
Byl to zázrak
Abakumová, schovávající hlavu do ručníku, mohla ještě vše změnit, ale už dál hodit nedokázala. Těžko říct, zda věděla předem, že je rozhodnuto. Špotáková ale po závodě řekla, že ona věděla, že jí už Ruska nepřehodí.
Po dlouhém hodu české naděje všichni sledovali světelnou tabuli, kde se záhy objevila hodnota 71,42 a zataženou oblohou na chvíli prosvitl sluneční paprsek. „Já věděla, že se stal zázrak, určitě existuje atletický bůh,“ zářila nová olympijská vítězka po neuvěřitelném závodě. Když říkala novinářům o odplatě za okupaci ruských vojsk, mladá Abakumová nevěděla, o čem mluví.
Svůj slib splnila i skupina Tři sestry, mezi jejichž fanoušky Bára Špotáková patří. Lou Fanánek Hagen se svojí partou tak složil písničku o Báře a jejím vítězném hodu. Tento song se stal v létě 2008 oblíbeným hitem nejen na internetu.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
