Namísto zrušeného LOB v Jeseníkách jsem se přihlásil na Vokober(g), 24hodinový rogaining dvojic po Českém středohoří. K účasti mne přemluvil hlavní organizátor spolu s litvínovským vytrvalcem Beruškou, vytrvalcem, který denně běhá 25 km, většinou přes Loučnou či Milešovku.
Loni závod vyhráli manželé Balcarovi, kteří oběhli 113 km (15 kontrol). Jejich trasa mi byla inspirací pro sestavení plánu pro letošní ročník. Jelikož start i cíl byl stejný (teplický hrad Doubravka), očekával jsem, že bude opět potřeba překonat Labe v Ústí, zdolat pár pravobřežních kopců a po železničním mostě přeběhnout do Lovosic (z jízdního řádu jsem si vypsal všechny osobní vlaky, které tam měly jet mezi 15:30 a 20:15). Úvodní rozklusání (cca 87 km) bychom měli zakončit návštěvou několika kontrol v jihozápadní části Středohoří.
Pak by následovala tzv. „Ferdinandova zábližka“, pětinásobný výstup na Milešovku ze všech výchozích turistických rozcestníků (z Bílky, Černčic, Milešova, Velemína a Paška pole. A když by nám zbyl čas, vzali bychom ještě něco cestou do cíle.
Na zdolání 129 km trasy s převýšením cca 5500 m jsme měli přesně 24 hodin, i vteřina přes limit by znamenala diskvalifikaci. Pravidla závodu povolují použití GPS. Můj Garmin mi párkrát pomohl (při kontrole zda odbočujeme na správném místě či dohledávce Lysé hory), ale i několikrát vypekl (neaktuální mapa, hlavně značky).
Bodové hodnoty letošních 21 kontrol stanovil Sedloň, byly odtajněny až v okamžiku startu. Zábližka se ukázala jako bodově značně nevýhodná, pouhých 20 bodů za jeden výstuposestup, který zabral 50 minut – 1:40 hod. K tomu pořadatelé na Milešovce nastražili další past, non-stop bufet, ze kterého se do zimy vůbec nechtělo.
Rezervy v našem výkonu ale byly i jinde. Trasa závodu byla úchvatná, stavitel však vybral pár míst, jejichž názvy mi nic neříkaly. Dost dlouho jsme je ani nemohli najít a zakreslit do své mapy. Když jsme si po 20 minutách nervózního hledání všimli, že v pořadatelských papírech máme též přehledový plánek kontrol, zbyli jsme na hradě sami.
A hned po startu problémy pokračovaly. Pečlivá předzávodní příprava mi vsugerovala odběh směrem na Radejčín, místo po silnici jsme běželi po polňačce, blátivém poli a přes dálnici jsme se protunelovali rourou. Po počátečních potížích jsme hladce dobyli první tři kontroly (Chotyně, Doerellova vyhlídka a Vysoký Ostrý).
K Průčelskému vodopádu (v GPS mapě byl evidentně blbě) jsme se báli sejít rovnou do rokle, což byla chyba. Šli jsme po naučné stezce s tím, že nás zarazí informační cedule. Zarazila, jenže jiná, až pár set metrů pod kontrolou. Chvilku jsme tam pobloudili.
Na Lysou horu se nabízelo hned několik postupů. Já naštěstí zvolil ten nejlepší, horem po hřebeni, i když na první pohled výhodněji vypadala spodní varianta po žluté a zelené (ve skutečnosti je o kilák delší a 80 m kopcovatější). Bohužel jsme se trefili na vedlejší vrchol. Pomohla GPSka.
Ve Hlinné jsme se občerstvili v hospodě a bez komplikací pokračovali přes Plešivec a Radobýl k Labi. Časově jsme se i přes veškeré komplikace zhruba drželi plánu (16 min. zpoždění). Naštěstí se nám povedlo trefit dopravní pauzu na železničním mostě, a skvělý timing vyšel i v lovosické Bille, kde jsme si doplnili zásoby 10 minut před zavíračkou. Pak jsme ztratili modrou značku, ale na Boreč i Skalku jsme doběhli bez problémů.
Na Blešno jsme běželi po červené přes Vlastislav. Ve vsi jsem se pro jistotu vytáhnul GPS, abychom blbě neodbočili. Blbě však vedla značka v GPS, chvilku trvalo, než jsem se zorientoval. Další chybný zákres červené značky jsme museli řešit u Pnětlucké hájovny při postupu na Lipskou horu. Z ní jsme seběhli traverzem do sedla Páleč, odkud už jsme měli kousek na start směny na Milešovce.
Tu jsme zahájili hodinu po půlnoci, s jednohodinovým skluzem oproti plánu, ovšem s jednou kontrolou navíc. Na pět výstupů nám mělo stačit 6 hodin, i s občerstvením bychom nejpozději v 7:30 ráno měli mít padla. Dobývání hory nám trvalo 5 hod. 45 min., ale v bufetu jsme proseděli více než hodinu a čtvrt, takže nezbylo než pádit nejkratší cestou do cíle. 6 kiláků po E55 plus závěrečný výšplh na Doubravku jsme naštěstí stihli včas.
Urazili jsme 125 km (z toho jsme 95 km běželi) s převýšením 5376 m. Celkově jsme skončili čtvrtí, přičemž všechny týmy před námi upřednostnily výsledek před výzvou, a na pětimilešovku se vykašlaly.
Jan Tojnar
