Jiří Čivrný vyhrál počtvrté za sebou a při rekordní účasti téměř osmdesáti vytrvalců Jestřebí kros. Téměř jedenáctikilometrové jednookruhovou trať zdolal za 38:04 minuty. Druhý s více jak dvouminutovou ztrátou byl Vlastimil Flegl z Vrchlabí.
V soutěži žen zde poprvé nastoupila nezničitelná Taťána Metelková ze Sokola Hradec Králové. Den před tím vyhrála Běh na Dvoračky – závod kategorie super Českého poháru v běhu do vrchu. V Chlívcích, kde má Jestřebí kros start i cíl, zapsala ženský traťový rekord 43:12. Loňská vítězka Eva Vítová, která však dala tehdy čas 47:15, nestartovala.
Loňské druhé místo si zopakovala Lenka Hanušová z TT Janovičky, vítězka tohoto závodu v letech 2012 a 2013 – 49:08. Celkově třetí byla vítězka prvního ročníku Anna Krátká z Hvězdy SKP Pardubice, nejlepší v kategorii nad 45 let za 50:45. Pozornost ještě zaslouží jméno čtvrté ženy Lenky Ungerové z TC Dobruška – 53:14, nejlepší do 34 let.
Pořadatelé se letos zaměřili na perfektní vyznačení a zabezpečení trati. Bohužel vyhlášení výsledků nevyšlo podle představ. Ale tak to bývá, když někdo moc chce, tak něco zkazí sám, a k něčemu mu pomohou druzí – tedy závodníci.
Vedle věkových kategorií je na Jestřebím krosu vyhlašováno a finančně oceněno i absolutní pořadí. V soutěži žen byla jako třetí vyhlášena právě Lenka Ungerová, která ač neznalá tohoto běžeckého prostředí situaci zvládla. Anna Krátká má s tímto bohužel bohaté negativní zkušenosti a zůstala ledově klidně sedět, i po upozornění spoluběžců pouze pravila: „Nikam nejdu“. Ungerová cenu sice převzala, ale ihned ji sama předala správné adresátce. „Bohužel tak často neběhám a soupeřky jsem zde vůbec neznala, ale cítila jsem, že něco nesedí. Můj doprovod naštěstí identifikoval správnou adresátku ceny a samozřejmě jsem ji hned donesla“. Musím dodat, že následovala i omluva pořadatelů.
V této souvislosti a se jmény Hanušová a Krátká jsem si vzpomněl na epizodu z jiného závodu, z října loňského roku, snad se pyšnícího v jedné pochybné anketě oceněním, v kterém však nejen pořadatel situaci nezvládl. Obě závodnice se zde umístili ve vypsané firemní podkategorii, ale dle předstartovního sdělení pořadatele měly být vyhlášené i ve své věkově kategorii. To se však nestalo.
Už v průběhu vyhlašování a i po něm byl na to pořadatel upozorněn, ale nijak do dnešního dne nereagoval. Jak se říká, nechal to vyhnít. Mě v této souvislosti „zaujalo“ i „chování“ jedné ze zvýhodněných závodnic z Podkrkonoší, snad i dříve reprezentantky v běhu do vrchu, která věděla kolikátá v kategorii doběhla, bavili jsme se o tom spolu, tedy že nemá být na bedně, ale cenu převzala a i odnesla.
V Chlívcích se situace opakovala i při vyhlášení nejlepších mužů, v tomto případě se na tom podíleli i závodníci. Zde byl jako třetí oceněn Petr Ulich, který cenu předal Marku Kinclovi. Marek si totiž myslel, že je start v 10:30, a tak přijel na závod po desáté hodině, kdy už se běželo.
Pořadatelé a časoměřici si řádně naložili. Umožnili start v 9 hodiny Jirkovi Soukupovi, v 9:30 vyběhla čtyřčlenná skupina pomalejších veteránů, v deset hlavní závod a po desáté ještě jedna skupina opozdilců, Marek v tom nebyl sám.
Závěrem zmíním vlastní zkušenost. Před lety jsme jeli přes celou republiku na závod, v jedné termínovce byl uveden start v 11. Bylo dost času a cestou dost zastávek. Dorazili jsme v 9:55. Říkal jsem si, že je zde dost rušno, asi mají početný lidový běh! Samo, start byl v 10. Takže zbytek auta pro čísla a já před startovní pole se žádostí o pětiminutové odložení startu, dodatečně ještě děkuji Ondrovi Němcovi za spolupráci. Tenkrát naštěstí vše klaplo a stihl se společný start. Ale i po něm proudili závodníci na prezentaci, četli totiž stejnou termínovku jako já, ale holt měli smůlu a od té doby vím, že se má na závody jezdit včas.
