2. ročník IT Champions Unětické dvanáctky se nesl v duchu příjemné atmosféry areálu pivovaru, kvalitní organizace, zavlažení traťi před startem a následného hutně poctivého, kopcovitého, bahnitého krosu.
Trať hlavního závodu vedla po 6 km dlouhém okruhu s převýšením 189m s dvěma významnými stoupáními, a to celé dvakrát. Po vyběhnutí z areálu pivovaru byl kilometr na vytvoření pozice před největším stoupáním závodu, kde se na 300 m překonalo 70 m převýšení.
Poté po skalnatém hřebeni seběh na louku, zde prudce dolů po asi nejbahnitější a nejklouzavější části trati, ostrá zatáčka vlevo a kraťoučký, ale velmi výživný kopeček respektive blátivá stěna, na které se hrabalo na místě a bylo potřeba jít až hodně krajem a vyšší trávou, aby se to dalo vůbec překonat, zvlášť ve druhém kole.
Následovala rovinka a dlouhý seběh po louce zpět k rybníku. Zde se dal celkem nahánět ztracený čas, ale i tak byl pohyb ztížen mírnou svažitostí cesty ke strouze zoraného pole. Gravitace opravdu umí ukázat svou sílu a v některých točitých pasážích se spíše baletilo, než běželo. Po seběhnutí na stezku se překonala lávka a cesta se začala zvedat ve druhý zásadní kopec, který nebyl tak prudký, ale za to delší, zakončený asfaltem a ostrou zatáčkou vpravo směr Kozí hřbety.
Opět delší rovinka posetá kalužemi, po chvíli klesající v teoreticky celkem nebezpečný seběh, kde ze země čouhaly ostré kameny. Běželo se po směsi steklého bahna a lesního mazlavého bordýlku. V druhé polovině daného seběhu se to dalo celkem pustit, ale jen do chvíle než přišla levotočivá zatáčka hlouběji do lesa. Naštěstí byla celkem klopená a strach ze sklouznutí do stráně nebyl takový.
Nyní se běželo po lesní cestě, která se opravdu jen mírně zvedala. Sem tam nějaký ten hup, ale jinak po delší době alespoň menší šance celkem slušně běžet. Poté o 180° kolem stromku a šupem dolů po úzké, kluzké cestičce, na jejímž konci to člověka koplo do posledního stoupání okruhu, kratšího než dosavadní dvě, ale vzhledem k pozici, pro nohy dost znatelného.
Na vrcholu čekal potutelně se culící fotograf, s chutí zvěčnit ztrápená, zabahněná těla sápající se k cíli. Zbýval již jen seběh po asfaltu obcí až nad pivovar. Ten se oběhl zleva a skrz areál vstříc druhému okruhu. Což chtělo, vzhledem k představě co s již tak těžkým terénem udělalo těch 170 lidí, velký kus odhodlání.
Nejlépe se vypořádal se záludnostmi trati a podmínkami Michal Kovář. Mezi ženami patřilo prvenství Evě Beránkové.
Účastníci měli možnost výběru jednoho či dvou okruhů a v rámci programu byly i běhy dětí ve dvou kategoriích.
Avšak velmi zajímavý, byl výkon Patrika Sedláčka z OK Roztoky, který zaběhl tento těžký 6 km okruh ve svých 6 letech! (ročník 2008) pouze 3 minuty za svým otcem a celkově na 51. místě.
Krásná sobota mohla být zakončena. Každý si mohl po doběhu dvanáctky dát Unětickou 12° a doplnit energii například kančím steakem.
Až Vám za rok manželka navrhne nějaké ty lázně s bahenními zábaly, vezměte ji s sebou do Unětic. Třeba se počasí vyvede zase tak jako letos a zažijete opravdový rock n roll…
