Petr Koukal je českou badmintonovou jedničkou, má za sebou i silný životní příběh – porazil rakovinu a vrátil se na špičku českého badmintonu. Na letošní květen měl delší dobu naplánovanou pauzu a tak se rozhodl běžet maraton. A co víc, na včerejší tiskové konferenci oznámil, že ho chce zaběhnout bez přípravy.
Nedá se ale říct, že by bylo unáhlené rozhodnutí. „Mnoho mých kamarádů už pražský maraton běželo a já se na ně byl dívat. Je mi vždy líto, že neběžím s nimi, protože mě ta atmosféra vždy strhne,“ začíná vyprávět Petr Koukal a pokračuje: „Loni už bylo k startu hodně blízko, ale bylo před olympijskými hrami, tak jsem si to odpustil. Říkal jsem si, že letos musím.“
Petr Koukal vzpomíná, jak loni po závodě seděl s kamarády v restauraci a oni mu říkali: „Hele, neblázni, stejně to neuběhneš.“ Projevilo se ale chlapské ego a odpověď našeho skvělého badmintonisty byla: „Já to s vámi uběhnu, uběhnu to ještě rychleji a hlavně to uběhnu bez tréninku.“ Petr dnes sice uznává, že to byl nesmysl, ale přesto se těší na neděli.
V tréninku sice hodně běhá, ale většinou sprinty a krátké úseky, které potřebuje pro badminton. „Jednou za čas si ale zaběhnu deset kilometrů a teď v sobotu, týden do maratonu, jsem si zkusil dvacet, aby věděl, co to se mnou udělá. A byl jsem překvapený, že to celkem šlo.“ S kamarády to běžel volným tempem hodinu čtyřicet.
K motivaci Petr Koukal říká, že by se chtěl přiblížit času 3:30. To je totiž čas, jaký zaběhl jeho otec při premiéře na této trati v podobném věku, v jakém je Petr dnes. Více o svém vztahu k běhu a plánech do budoucna Petr Koukal prozradil v následujícím rozhovoru pro BezvaBĚH.
Nyní máte herní pauzu a tak se trochu nečekaně představíte na maratonu. Jak ale vypadá trénink v době, kdy hrajete badminton? Běháte také objemové tréninky?
„Jsou to sprinterské a odrazové tréninky nebo intervaly – dvoustovky, čtyřstovky, kde je zátěž enormní. Odpovídá to tomu, jak hraji výměny. Někdy na to mám 20 vteřin, někdy 40 – musím se rychle dostat do klidu a zase startovat. Jednou týdně nebo za 10 dní mám ale v tréninku dlouhý jogging na deset kilometrů. To jsou nejdelší vzdálenosti, jaké běhám dvakrát do měsíce. Jsem tedy zvědavý, co se mnou maraton udělá.“
Máte nějaké reakce na maratonský start od doktorů?
„Mám spoustu varování od doktorů, od známých, od těch, co maraton běželi i od hráčů ze zahraničí. Říkají, že jsem blázen, ale já to všechno beru s rezervou a možná i díky těm těžkým zdravotním zkušenostem, jaké mám, si říkám, že člověk si má užívat všechno naplno. Nejít do toho s tím, že by se mi pak náhodou pak něco mohlo stát, mi přijde levý. Naopak si myslím, že to může člověka posílit a jestli ho to nějak fyzicky vyčerpá, tak psychická odolnost a všechno, co získá tím během, mu to vynahradí. A já věřím, že to bude v pohodě i po zdravotní a fyzické stránce.“
Počítáte i s variantou, že závod nedokončíte?
„Ne. S touto variantou jsem vůbec nepočítal. Samozřejmě, pokud by nastala náhlá bolest a cítil bych, že to není bolest z únavy, ale že se něco natrhlo nebo natáhlo, tak bych toho asi nechal. Ale věřím, že to tělo je tak trénované, že k tomu nedojde.“
První maraton je málokdy pro člověka ten jediný…
„Jsem na to zvědavý. Samozřejmě podle kamarádů vím, že říkali, jak poběží jednou a dost a hned po doběhli už povídali, že poběží znova. Čekám, že mě to asi potká taky. Ale vůbec se toho nebojím, naopak mi to přijde jako příjemná událost. Jednou za rok si člověk má dopřát takovou bláznivost.“
Na dnešní tiskové konferenci jste zmínil, že otec je také maratonec. Chcete překonat jeho časy nebo na to nemyslíte?
„On běžel asi čtyři maratony a samozřejmě bych ho chtěl překonat. Ale jeho nejlepší čas je asi tři hodiny a jedna minuta, takže si myslím, že na to musí mít člověk naběháno, což on měl. Třeba mě to čeká, až skončím se svojí aktivní kariérou. Teď budu rád, když to doběhnu. Líbilo by se mi, kdyby to bylo pod 4 hodiny. Ten tátův čas 3:28, který zaběhl na poprvé, mě strašně láká, ale… Zkusím to tak rozběhnout a uvidím, co to se mnou udělá.“
Pavel Nedvěd začal běhat dlouhé tratě po skončení své fotbalové kariéry. Bude to u vás podobné, taky se po badmintonu vrhnete naplno do běžeckého tréninku?
„Jak jsem říkal, není to vyloučené. Je dobré si jednou dvakrát do roka udělat radost. A také tím udělá člověk jen dobře pro sebe. Navíc věřím, že se najde i varianta, jak těmito aktivitami pomáhat charitativním projektům. Rád do toho zasáhnu a těším se na to.“
Takže byste svůj maratonský život spojil spíše s charitou než třeba s adidasem jako Pavel Nedvěd?
„Může to být obojí. Můžu běžet s adidasem a zároveň pomáhat dobré věci. Když má člověk možnost to ovlivnit, je dobré to využít.“
Máte už v hlavě konkrétní akce nebo projekty, které byste chtěl podporovat?
„Mám něco rozjeté, ale je to otázka času. Hodně se teď upínám k vlastní nadaci. Nadace Petra Koukala by měla začít fungovat během několika měsíců. Nechci prozrazovat více, ale bude to velký projekt, na který bude napojena spousta dalších aktivit.“
Nejbližší léta ale budou zřejmě ještě spojena s badmintonem. Jak dlouho vlastně chcete ještě hrát na úrovni reprezentace?
„Rozhodně do olympijských her v Riu budu na prvním místě badmintonový hráč. Ale čím více se to bude blížit, tím více bude těch věcí a aktivit okolo a běh tam bude určitě hrát významnou roli.“
Děkuji za rozhovor a přeji úspěchy v badmintonu i při běhu.
Petr Koukal na wikipedii
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
