Jistě víte, že za horkého počasí může dehydratace ohrozit celý váš trénink. Pamatujte si však také, že někdy méně znamená více. Běžecká legenda Američan Amby Burfoot radí, kolik tekutin byste měli pít během dlouhých běhů a maratonu.
„I přesto, že čtu články o odpovídající hydrataci těla během tréninku více než 20 let, překvapil mě článek v New England Journal of Medicine. Konkrétně se v něm uvádí, že více než 13% maratonců trpí při maratonu hyponatrémií. To je stav, ve kterém má tělo příliš málo sodíku v důsledku nadměrné konzumace tekutin,“ tvrdí Burfoot.
„Hyponatrémie může vést k otoku mozku a může způsobovat další komplikace ohrožující člověka na životě. Za posledních 12 let zemřeli čtyři běžci po závodě kvůli velmi nízké hladiny sodíku v těle. Hyponatrémie je jednou z nejzávažnějších příčin úmrtí při maratonu,“ dodává.
Počátky dilemat
V sedmdesátých letech běžci velmi silně věřili, že během dlouhých tréninků je potřeba hodně pít. Tuto teorii podporoval i sportovní fyziolog Tim Noakes z Jihoafrické republiky, který absolvoval sedmkrát Comrades Marathon. Vydal tři články, v nichž naléhal, aby se běžci pili hodně tekutin. Ale už v 80. letech se začaly objevovat signály od sportovců a lékařů, kteří se stále potýkají s problémy dehydratací a převodnění organismu.
Dr. Noakes v roce 1985 publikoval článek, ve kterém varoval před nadměrnou hydratací. Bohužel, asi nepříliš mnoho lidí si tuto práci přečetlo, protože běžci a triatlonisti stále trpí hyponatrémií.
Pít nebo nepít?
V roce 2005 Dr. Christopher Almonds provedl snad největší a nejlepší studii o tomto problému u běžců. Zkoumal celkem 488 běžců před a po maratonu v Bostonu. Shromáždil údaje o jejich hladině sodíku a tělesné hmotnosti. Až 63 z nich mělo po závodě příznaky hyponatrémie.
Rovněž provedl důkladnou analýzu faktorů, které mohly mít vliv na velmi nízkou hladinu sodíku v běžců v cíli. Nalezl tři faktory, které se zdály mít rozhodující vliv na tento jev:
- nárůst hmotnosti v důsledku příliš častého příjmu tekutin v průběhu závodu
- běh dlouhý více než čtyři hodiny
- velmi malá nebo příliš velká tělesná hmotnost běžce
Bylo také zjištěno, že iontové nápoje neochrání maratonce proti hyponatrémii. Almonds nenašel žádný rozdíl ve spotřebě vody a iontových nápojů, samozřejmě v rámci výskytu příznaků hyponatrémie.
„Sportovní nápoje obsahují malé množství sodíku na ochranu proti vzniku tohoto fenoménu,“ říká Almonds. Dává však velmi jasně najevo, že jeho výzkum nenabádá běžce, aby nepili během maratonu, doporučuje jen pít přiměřeně.
Další faktory objevil Dr. Joe Vebalis, endokrinolog z Georgetown University Medical Center, když v roce 2002 zemřel Hilary Bellamy na hyponatrémii po Marine Corps Marathonu. Tvrdí, že příliš nízká hladina sodíku v těle je způsobena nadměrným zavlažováním a nesprávnu hormonální rovnováhou, které poškozují procesy v močovém ústrojí. To může být podmíněno geneticky, ale také to může být výsledkem běžci často užívaných protizánětlivých léků nebo analgetik, příčinou také může být předstartovní stres.
V tomto případě je zajímavý postoj Boba Murraye, který kromě toho, že je sportovním fyziologem a ironmenem (absolvoval triatlon na Havaji), po mnoho let také působil jako ředitel na Gatorade Sports Science Institute. Tvrdí, že žádný sportovní nápoj nezabrání hyponatremii, pokud ho běžec spotřebuje před startem příliš mnoho.
„Nemůžeme přidávat více sodíku do našich produktů, protože, jak studie prokázaly, vyšší dávky způsobují větší hydrataci,“ říká. Věří však, že sportovní nápoje, které obsahují sodík, zabrání nejnebezpečnějším důsledkům hyponatrémie.
Odvodněný vítěz
Jak to, že dehydratace snižuje fyzický výkon a přesto mnozí vítězové maratonu jsou nejvíce dehydratovanými běžci v cíli? Na to neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Zbývá jen věřit, že při lepším hospodaření s tekutinami, by dosáhli ještě lepších časů.
Dr. Noakes se domnívá, že krátkodobá dehydratace ve skutečnosti neohrožuje naše zdraví. Naše těla se musela před tisíci lety nějak naučit s tímto vyrovnat. Noakes sportovní nápoje oceňuje. „Jsou to chutné a rychle dodávají energii, vodu a elektrolyty do krevního řečiště. To co se mi nelíbí je, že je sportovci nalévají do sebe v neomezeném množství,“ vysvětluje na závěr.
K cílové pásce
Jak maratonci, tak i my všichni jsme do určité míry sportovními vědci. Investujeme hodně času a energie do tréninku a chápeme, že musíme správně jíst a pít, abychom byli v den startu maratonu v té nejlepší formě.
Proto je třeba dodržovat několik pravidel:
1. Nepijte příliš mnoho ve dnech před maratonem. Pít, když máte pocit, touhu – to stačí. Nemusíte pít každou půl hodinu, pokud necítíte takovou potřebu.
2. Neužívejte žádné léky proti bolesti nebo protizánětlivé tablety jako je aspirin nebo ibuprofen před, během nebo bezprostředně po závodě.
3. Zvažte se před maratonem a napište si váhu na startovní číslo. Jestli bude v cíli potřeba lékařská pomoc, tak takové informace bodou lékařskému týmu velmi užitečné.
4. Během maratonu píjte, když máte chuť – voda, sacharidy a elektrolyty vám pomůžou dosáhnout dobrý čas, ale nenuťte se sami pít.
5. Buďte zvláště opatrní, pokud váš předpokládaný čas překračuje 4 hodiny, nebo jste velmi subtilní nebo máte nadváhu.
6. V dlouhodobém horizontu pijte sportovní nápoj spíše než vodu. Ale nečekejte, že vás bude chránit od příliš nízké hladiny sodíku v těle.
7. Nepijte najednou litry nealkoholických nápojů těsně po projití cílem. To by bylo v této chvíli vysoké riziko hyponatrémie z důvodu rychlého vstřebávání žaludečních tekutin do krevního oběhu. Tekutiny pijte v malých doušcích a postupně v čase.
Zdroj: RunnersWorld
