Přestože neběhající část populace stále odmítá uvěřit, že si běháním nedevastujeme kolena (a neskončíme všichni na vozíku), máme teď k ruce další odbornou studii, která může jejich skálopevné přesvědčení nahlodat.
Tým odborníků z několika různých specializovaných pracovišť pod vedením Grace Hsiao-Wei Lo z Baylore College of Medicine zveřejnil v únorovém čísle časopisu Arthritis Care & Reaserch závěry dlouhodobé studie zaměřené na původy osteoartrózy. Specialisté v ní dospěli ke zjištění, že mezi běháním a kolenní osteoartrózou neexistuje žádná zásadní souvislost.
Alex Hutchinson ve svém článku pro Runner’s World připomíná, že máme k dispozici celou řadu studií, jež po desetiletí sledovaly určité skupiny běžců a které dospěly ke stejnému závěru: tedy že u běžců je nižší pravděpodobnost rozvoje osteoartrózy než u odpovídající skupiny neběžců.
Všem studiím je ovšem možné vytknout jednu zásadní věc – a to je výběr zapojených osob. Obvykle se jedná o členy různých běžeckých klubů, do nichž většinou vstupují ti, kteří u běhání nějakou dobu vydrželi a nemuseli ho – právě třeba kvůli potížím s koleny – nechat. Právě proto je čerstvě publikovaná studie tak důležitá.
Účastníci na výzkumu totiž neměli nutně vztah k běhu. Odborníci si kladli za cíl sestavit skupinu osob z různého prostředí a zjistit, které faktory k rozvoji osteoartrózy statisticky přispívají. Studie se zúčastnilo 2637 osob, které absolvovaly rentgeny a vyplnily detailní dotazník týkající se jejich pohybových aktivity v průběhu života.
Třicet procent zúčastněných v určité fázi života pravidelně běhalo. A výsledky hovoří jasně: v porovnání se zbývajícími sedmdesáti procenty neběžců, zažívají běžci mnohem méně často bolest kolen, stejně jako další symptomy osteoartrózy a jejich rentgenové snímky to jen potvrdily. Navíc se to netýkalo pouze těch, kdo stále ještě nebo právě teď běhají.
Překvapivě i ti, kdo běhání už dávno pověsili na hřebík, trpí na bolesti kolen méně často. To není zrovna něco, co bychom čekali – většina lidí, která s běháním končí, tvrdí, že je to právě kvůli bolavým kolenům.
U bývalých běžců je o 18 % nižší pravděpodobnost bolesti kolen a u stávajících dokonce o 24 % v porovnání s bolestmi neběžců (data navíc zohledňují věk, BMI a další faktory – běžci bývají štíhlejší, pokud by se BMI nezohledňovalo, bylo by to dokonce o 29%!).
Vědci, kteří studii prováděli, se raději nepouští do závěrů, které by otevřeně říkaly, že běhání může riziko kolenní osteoartrózy dokonce snížit, ale vzhledem k tomu, že díky němu se běžcům daří držet si nižší BMI a navíc má sportování protizánětlivé účinky, můžeme se odvážit říct to za ně.
Je pochopitelně nutné zdůraznit, že to neznamená, že by běžci byli vůči bolesti kolen imunní. Třiatřicet procent běžců zaznamenalo, že je kolena bolí velmi často (oproti 41,1 % neběžců), nicméně vzhledem k tomu, že průměrný věk účastníků studie byl 64,3 roku, dá se očekávat, že bolest kolen bude ve zkoumané skupině asi běžnějším jevem než dejme tomu v partě čerstvých maturantů.
Proč tedy onen mýtus o škodlivosti běhu pro kolena přetrvává? Snad proto, že všichni znají někoho, kdo běhával a musel kvůli kolenům přestat. Jenže on s tím běh nemusel dost dobře vůbec souviset a kolena by dotyčného začala zlobit tak jako tak.
Když se rozhlédneme kolem po našich vrstevnících, zjistíme, že kolena bolí i ty, co nic nedělají, a je možné, že je zlobí ještě mnohem víc. V kombinaci se závěry nejnovější studie to sice v boji proti „kolennímu mýtu“ není ten nejtěžší kalibr, ale novou munici nám to rozhodně poskytuje.
