Zase je všechno jinak! Na druhý víkend v listopadu připadá obvyklý termín Liptovského maratonu. Letos byl ovšem tento maraton zrušen. Pro mě dost velká rána, protože Liptov to není jen jedna z nejkrásnějších maratonských tratí, ale také společenská událost.
Liptov – moje srdeční záležitost
Pro mě dost velká rána, protože Liptov to není jen jedna z nejkrásnějších maratonských tratí, ale také společenská událost. V Liptovském Mikuláši jsem strávil čtyři roky na vysoké škole a teď tam žijí hned tři moji bývalí spolužáci. Poslední roky bylo pravidlem, že minimálně s jedním z nich, ale většinou se všemi, jsme se po maratonu sešli a zavzpomínali na staré časy.
Každý už jsme v životě někde jinde, ale čtyři roky společného života se vymazat z paměti nedají. Takže jsme se vždy rádi v nějaké příhodné restauraci sešli, pojedli, popili, pokecali a zase nám bylo na chvíli dvacet let. Bohužel tento rok jsem se musel toto setkání oželet.
Z východu na západ
Moc možností, co zvolit místo Liptova nebylo. Nakonec to vyhrálo německé městečko Werdau. Relativní blízkost, jednoduchá doprava vlakem, možnost přihlásit se přes internet s platbou (15 Euro) na místě – nebylo co řešit.
Jel jsem na dvě noci, běželo se v neděli, takže sobota až pondělí. V sobotu, když jsem vyjížděl, konečně skončila inverze a celé tři dny bylo nádherné počasí – jasná obloha, bezvětří, teplota k 10 stupňům, prostě pohoda.
Do Werdau se z Prahy jede okolo pěti hodin, přestupy jsou v Drážďanech a Cvikově. Při cestě do Drážďan jsem si vychutnával cestu krásnou podzimní krajinou, hlavně pak úsek mezi Děčínem a Pirnou, kde trať vede údolím Labe s úžasnými skalami Českého a potom Saského Švýcarska.
TIP: Čtěte také Petr Hrček: Salzburg je pěkné přívětivé město
Mohl jsem ale také připomenout běžecké akce, které jsem tady absolvoval: Děčín – Hřensko – Děčín (pouze 20 km – jeden z hříchů mládí), Parkmaraton s cílem v Bad Schandau, Oberelbe Marathon se startem pod pevností Königstein a cílem v Drážďanech a samozřejmě klasický Dresden Marathon.
Soudruzi z endéer udělali chybu
Z vlastního Werdau jsem už tak nadšený nebyl. Je to jedno z východoněmeckých měst, jehož průmysl nedokázal přežít znovusjednocení Německa. Zavřené fabriky, spousta zabedněných bývalých obchodů a restaurací, vybydlené domy. A v sobotu a neděli večer ve městě ani noha. Měl jsem pocit, že každou chvíli musí někdo přijít, otočit vypínačem a město přestane existovat úplně.
Všechno „pintlich“
Naštěstí maraton byl naprosto v pohodě. Na německé poměry se jedná o miniaturní akci (maraton běží obvykle okolo stovky závodníků – letos nás bylo v cíli 118, dále se běží maraton dvojic a to buď páry nebo jen muži anebo jen ženy – dohromady jich bylo 57 a v dalších doprovodných akcích startovalo asi dalších 70 lidiček).
Zázemí závodu je ve sportovní škole, kde je soustředěno vše – závodní kancelář, šatny se sprchami, stánek se sportovními potřebami, místo startu a cíle i prostor pro vyhlášení vítězů. Úschovna zavazadel není třeba, účastníci si běžně nechávají své věci v šatnách (pokud nevyužijí vlastní auto), které jsou bez jakéhokoliv dozoru – prostě jsme v Německu!
Zvláštností závodu byla časomíra, nebo ani ne tak časomíra, jako používaný typ čipů. Ty se totiž nepřipevňovaly na nohu, případně do šněrování bot, ani nebyly součástí startovního čísla – čipy se nosily na zápěstí, asi jako hodinky. V cíli se pak čas změřil tím, že se ruka s čipem přiložila ke snímacímu zařízení, které tak zaznamenalo výkon závodníka (pro malý počet závodníků je to využitelné, ale pro akce s tisícovou účastí asi těžko).
Stačí troška…
Série závodu, jejíž součástí je i tento podzimní maraton, má v názvu Waldlauf. A velká většina trasy opravdu vede lesem. Povrch je z poloviny asfalt a z poloviny zpevněné lesní cesty.
Trochu náročnější je profil. Mezi nejnižším a nejvyšším bodem je sice asi jen 120 výškových metrů, ale podle zveřejněného plánku je počet stoupání celkem 9 s převýšeními od 10 do 100 metrů. A jak říká stařeček Pagáč: „Stačí troška a ožereš sa aj z koštování“. Tak i tady se těch nastoupaných metrů nasbírá opravdu dost.
TIP: Čtěte také Marathon Hamburg aneb Jak jsem byl na maratonu za debila :-)
Značení trati je provedeno s německou důkladností – šipky na silnici, natažené zábrany z umělohmotné pásky a kde bylo třeba, seděl nějaký mužík, který by případné trotly, kteří se nedívají po značení, usměrnil. Na některých místech se ale tito pomocníci hodili. Průběh trasy pro maratonce a půlmaratonce totiž nebyl identický, takže jsme se různě rozpojovali a spojovali, někde jsme běželi i proti sobě. Ale vše se zvládlo.
Občerstvovačky fungovaly bez problémů, bylo jich dokonce více než pořadatel uváděl v propozicích. Sortiment byl obvyklý, já jsem tentokrát fungoval na teplý čaj (opravdu teplý, ne vařící, jako to bylo nedávno v Katovicích). Trochu byl problém se značením kilometrů. První označení jsem viděl na patnáctém a potom od 25. dále (po pěti kilometrech). Vypadá to ale, že jsem spíše ty tři zbývající přehlédl já.
S akupresurou za 3:41
Se svým výkonem jsem byl spokojen. S ohledem na počasí jsem zvolil zřejmě optimální oblečení. Vzal jsem si dlouhé elasťáky, tričko s dlouhým rukávem a nahoru ještě jedno s krátkým rukávem. Asi by se dalo běžet i v trenkách, ale vzhledem k tomu, že v lese sluníčko zrovna nepálilo a na některých místech se udržela jinovatka až do konce závodu, udělal jsem s elasťáky dobře.
Menší problém nastal okolo třicátého kilometru, kde se mi do bot dostaly nějaké drobné kamínky. Nemám tenhle druh akupresury příliš v lásce, ale tak dlouho jsem se rozmýšlel, jestli zastavit, rozvázat boty, sundat boty, šutříky vybrat, znovu obout a zavázat boty a pak se rozběhnout, až jsem byl nakonec v cíli.
Z mého pohledu bylo příjemné, že jsem celou trať dokázal na své poměry docela svižně odklusat a i čas 3:41 jsem s ohledem na profil bral. Na závodě jsem nebyl jediným účastníkem z Česka. Běžel i Mirek Vostrý. Ten ale zvolil jinou formu cestování do Němec.
Vyjel v den akce o půl páté ráno z Prahy a po závodě jel zase večer zpět tak, aby byl ještě před půlnocí doma. Že bych se na takový výlet nevys…! Mělo to ale výhodu, že jsem ho mohl pozvat na večeři (snad do jediné otevřené restaurace ve městě) a strávit tak dobu po závodě s nějakou spřízněnou duší.
TIP: Čtěte také Tallinna Maraton aneb Babí léto v Estonsku
Letošní ročník Werdauer Herbstmarathonu byl už dvanáctým. A do jeho historie se zapsaly i takové osobnosti jako Otto Seitl a Alexnder Simon (běželi v letech 2001 a 2002) nebo taky Jiří Březina (v roce 2002). Závod kdysi absolvoval i Jerzy Bednarz z Polska.
Nezlomná Sigrid
Několikrát (i letos) jej běžela Sigrid Eichner z Německa. Tato dáma je ročník narození 1940 a ke konci loňského roku má zaznamenáno celkem 1575 maratonských a ultramaratonských akcí! Klobouk dolů! Zdá se, že tento maraton sběrače přitahuje.
Pomaratonský výlet
Ve Werdau toho k vidění moc není, jedině snad radnice. Ta je sice novodobá (letos má přesně sto let), ale architekt a stavitelé si docela vyhráli a tak na Marktu vznikla docela impozantní stavba postavená v historizujícím stylu. Turistu jsem tedy dělal až v pondělí dopoledne v sousedním stotisícovém Cvikově.
Pro nás je toto město spojeno zřejmě jen s výrobou Trabantů (teď se tu vyrábějí o něco lepší auta – Audi). Za prohlídku ovšem stojí historické centrum města. Památkou číslo jedna je samozřejmě dóm Panny Marie vystavěný v gotickém slohu a s nádherným oltářem z 15. století. Dalšími památkami jsou například rodný dům hudebního skladatele Roberta Schumanna nebo renesanční Gewandhaus, což je bývalé sídlo soukenického cechu, které nyní slouží jako divadlo.
Ručníček musí stačit
Takže. Podzimní maraton ve Werdau mohu s klidným svědomím doporučit. Jedná se sice o komornější akci, ale ve velice pěkném prostředí. Organizace je na obvyklé německé úrovni (to znamená, že perfektní). Smůlu mají ti, co jezdí na běžecké akce kvůli medailím, tričkům nebo dalším pozornostem.
Toto se tady nekoná, ceny jsou akorát pro první tři v kategoriích, ostatní obdrží pouze diplom a mrňavý ručník s názvem maratonu. Město samotné zajímavé není, ale není problém strávit třeba i několik dnů v nedalekých Drážďanech, kde má turista spíše opačný problém – kam dřív a nic důležitého nevynechat.
Autorem příspěvku je Petr Hrček, trvale žije v Brandýse nad Labem, je vojákem z povolání a jeho vášní je maratonská turistika. Absolvoval již více než 300 maratonů !
