Do mého prvního maratonu mám dva měsíce a pár dní. Pilně trénuju a mám za sebou dalších 128 “spolykaných“ kilometrů v dnech plných potu, dřiny, zklamání z prvního letošního závodu a odhodlání do dalších bojů hlavně se sebou samotnou.
Poprvé jsem se, ještě když byla zima v plném proudu, vydala trénovat výběhy do 600m dlouhých kopců. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ten den hustě nesněžilo a nemusela jsem se prodírat nekonečnou záplavou sněhu.
A tak jsem si připadala jako poskakující kamzík v bílém moři. Nové boty Adidas Response Stability 4W, ač nejsou zrovna krosové, prověrku zvládly na výbornou, ale ABS opravdu postrádaly. Nepovolila jsem a poslední úsek jsem vyběhla stylem “chce se mi na WC”. Mám tak další misi splněnou.
Obecenstvo
Velice zajímavým poznatkem posledních dní a týdnů se staly postřehy a komenty od mého obecenstva – povzbuzujícího i kritického. Do první skupiny spadají ti, kteří spontánně obdivují a fandí. Do druhé pak řadím jedince, kteří v životě nesportovali a ještě se dokážou posmívat mému výkonu. Turistická výprava tří babiček mi byla neuvěřitelnou podporou, když mě svým povzbuzováním hnaly dál v okamžiku právě probíhající krize.
Člověk musí být ve střehu pořád, jak jsem poznala. Při 16. km jiného tréninku jsem byla málem nabraná jedním „velice inteligentním“ pánem v džípu, který nejen, že odmítal uhnout v mém směru, ale ještě vice si najel ke mně. a když jsem se lekla a spadla, tak přidal a ujel. Jo, jo, označení “piráti silnic” sedí i tady dokonale.
Pobyt na horách a tajná zbraň
Skvělým přínosem se pro mě stala změna tréninku, která byla nahrazena čtyřdenním pobytem na horách. Proháněla jsem se na snowboardu, zapojila a procvičila úplně jiné svalové skupiny. Nabrala jsem nové síly a domů přijela plna očekávání a sil do dalších tréninkových dní.
Trénink 3×1500m v tempu na 5 km-10 km závodu se ukázal jako velice nevyzpytatelná tréninková jednotka. Nevyzpytatelná v tom, aby začátek nebyl přepálen a já tak mohla “simulovaný” závod vůbec dokončit. Dokončila jsem, i když s intervaly.
Mojí novou zbraní na běhy delší než 15 km se stal carbo snack zapitý ionťákem od Nutrendu, který se promění na super energetickou bombu a tělo je schopné jet na plný plyn až do konce.
Nevyzpytatelné počasí
Přívaly sněhu byly vystřídány těžkým blátem, místy připomínající bezbřehý močál čvachtající a divoce vystřikující do všech stran. Velice namáhavý běh takto se prodírat km za km určenou trasou. Ale přeci jen to má i své výhody – břečka z tajícího sněhu je vynikající myčkou na vaše běžecké obutí.
Běžte co nejrychleji s pořádnými stříkanci do všech stran a světe div se – boty jsou skoro jako nové! Vedlejší efekt v podobě mokrých chodidel už je zanedbatelný :-) Já si tak užívala poprvé od dětství probíhání loužemi a bylo mi úplně jedno, že mi crčí z bot voda. Za sebe mohu jen říct, že minimalistický model od Nike – Free – vydržel mnohé a ustál spoustu bláta a nepropustil ani kapičku. Teda až na to probíhání loužemi.
Díky, vaše pomoc pomohla
Pitný režim jsem vyřešila i díky vaší pomoci, za kterou bych vám všem chtěla ještě jednou poděkovat. Začala jsem běhat s malým batůžkem Salomon, který převážně obsahuje 2 láhve s pitím a případně si vezmu i nějaké gely.
První prověrka mé formy přišla v podobě Kbelské desítky. Bohužel forma si nesedla s mými opětovnými střevními problémy a to se odrazilo na výsledném čase – 00:59:36. Ale i tak jsem spokojená s první polovinou závodu i cílovým časem pod hoďku. Je to hlavně díky pomoci Martina Singra, který mě před závěrečnými stovkami metrů povzbudil a já nakopla doslova vrtuli u zadku a doletěla do cíle. Závod byl zorganizován výborně a atmosféra byla skvělá. Příští test mé formy bude v Pečkách na desítce a já věřím, že se mi povede mnohem lépe.
Psychická pohoda – základ pro rekordy
22 km – jeden z mých nejdelších běhů a nejtěžších na to, abych uvěřila, že to dokážu. Po simulovaných pauzách po každém pátém kilometru (jako u skutečného závodu) jsem se postupně dostávala do tempa a celkovou vzdálenost pomalu odběhla za dvě hodiny a třicet tři minut. Času odpovídá 2 km výběh do pořádného krpálu a také fakt, že jsem přeci jen byla den po závodě a z mého těla se nedalo vymáčknout více.
Staré rekordy byly přepsány novými: na 16 km v čase 01:43:00, na 8 km za 49:27:00 a 10 km za 59:36:00 (rekord ze závodu pochází ale z roku 2012 výkonem v čase 00:56:00).
Na závěr mohu uvést jeden tréninkový postřeh – v den, kdy jsem vybíhala 6× kopce dlouhé 600m, jsem získala nadmořskou výšku 225m a ztratila 212m. Minimální nadmořská výška byla 224m a maximální 274m.
Právě teď se připravuji na sobotní závod v Pečkách, v kterém bych si přála dosáhnout lepšího času. Věřím, že všechny nesnáze tentokrát překonám a cíle dosáhnu. Pánové, pokud mě potkáte na trati, pomozte mi prosím trochu se za vámi schovat – v druhé půli zpět do Peček obvykle fouká proti. :-)
“Je to především kvůli bolesti, především kvůli naší snaze bolest překonat, proč tímto způsobem nedokážeme dosáhnout pocitu, že doopravdy žijeme.” (Haruki Murakami)
První článek o maratonské přípravě Martiny Steklé
Druhý článek o maratonské přípravě Martiny Steklé
Autorkou článku je Martina Steklá, mladá běžkyně ze středních Čech. Nyní studuje Metropolitní Univerzitu v Praze, obor Anglofonní studia, trénuje a pobíhá v Úněticích nebo v Milovicích.
