Rýma je lékařský termín popisující podráždění a zanícení vnitřních částí nosu. Hlavním příznakem rýmy je, že nám, lidově řečeno, teče z nosu, a to díky chronickému nebo akutnímu zánětu sliznice nosní dutiny v důsledku působení virů, bakterií nebo dráždivých látek, jako jsou třeba pyly.

Zjistilo se, že rýma nezasahuje pouze nos, krk a oči, ale že s ní mohou souviset rovněž poruchy spánku, onemocnění uší a dokonce potíže s učením. Kdykoliv řeknete slovo „rýma“, můžete si být jisti, že v daném okamžiku jí na celém světě trpí miliony lidí. Jak závažným onemocněním však rýma je? Pro mnohé ani žádnou skutečnou chorobou není a snad nikdo jí při běžném průběhu nevěnuje žádnou zvláštní pozornost.

Přecházení je většinou jediným způsobem, jak rýmu „řešíme“. Je ale rozumné rýmu ignorovat a dělat všechno dál, jako bychom ji neměli, včetně sportování? Mají ucpaný nos a posmrkávání kromě ztíženého dýchání ještě nějaký jiný, závažnější dopad na náš organismus, když rýma nerýma pokračujeme v tréninku? Odpověď na tuto otázku je stejně obtížná jako samotná léčba této nemoci, o níž sice s trochou nadsázky, ale přesto můžeme říct, že je prvních sedm dní svého trvání vlastně nemocí nevyléčitelnou.

Výsledky studie prováděné před několika lety v zahraničí ukázaly, že únava, kterou někdy cítíme po tréninku, když jsme nachlazení, může být varováním, jež bychom neměli brát na lehkou váhu.

To proto, že v krvi zkoumaných sportovců našli vědci látku zvanou interleukin-6 (IL-6), o níž jsou přesvědčeni, že má s únavou přímou souvislost. IL-6 potřebujeme mimo jiné pro správné fungování mechanismu, při kterém naše tělo přechází na spalování tuků ve chvíli, kdy nám ve svalech začínají docházet zásoby glykogenu. Jeho vyšší hodnoty jsou ovšem z hlediska sportovní výkonnosti potenciálně škodlivé a jedním z projevů bývá právě zvýšená únava dokonce i v případě, že trénujeme méně.

Důležitým objevem v této souvislosti je, že množství IL-6 v naší krvi nezvedá pouze intenzivní trénink, ale že k témuž výsledku může vést už mírná infekce. Silná infekce způsobí navýšení až stonásobné, což je mimochodem zhruba stejný výsledek, jaký by váš krevní test za normálních okolností odhalil, kdybyste právě uběhli maraton.

IL-6 vzniká při sportu přirozenou cestou, pro účely studie jej ale vědci injekčně aplikovali trénovaným běžcům před závodem na 10 km. Cílem bylo simulovat podmínky podobné těm, kterým je nemocné lidské tělo vystaveno při fyzické námaze. Někteří z běžců byli až o minutu pomalejší, než se na základě jejich předchozích výsledků očekávalo.

Závěrem studie je, že pokoušet se trénovat, když jsme nachlazení, s sebou nese riziko přetrénování. Hladina IL-6 zvýšená v důsledku fyzické zátěže za probíhající nemoci může mít za následek změny v našem mozku, díky nimž se na tuto látku staneme citlivějšími. Naše větší citlivost na IL-6 nám pak bude i při nižší zátěži způsobovat větší únavu, čímž se snáze dostaneme do stavu známého jako přetrénování. Na množství IL-6 v naší krvi mohou mít někdy vliv rovněž vysoká okolní teplota, hypoglykémie, psychický stres a nedostatek sacharidů.

Já osobně se řídím především svými SUBJEKTIVNÍMI POCITY. Když mám ucpaný nos nebo mi z něho teče, k tomu mě pálí oči, bolí klouby a celkově se cítím unavený a slabý, neběhám. Když SE ale moje POTÍŽE OMEZÍ pouze NA NOS, klidně BĚHAT JDU a dokonce mi to i pomůže, protože pohyb prokrví zasaženou sliznici a ta mně pak dá alespoň na chvíli vydechnout. Poprvé jsem si tento přístup vyzkoušel, když jsem si o něm před lety přečetl v jednou starším vydání amerického běžeckého časopisu Runner's World, a musím říct, že alespoň v mém případě FUNGUJE STOPROCENTNĚ.