Končící rok nabízí možnost s úsměvem vzpomínat na to, co se letos podařilo. Mnoho z nás si letní výlety spojilo s účastí na běžeckých závodech, a bylo to bezva. Martina Steklá vypráví, jak si užila závod, na který cestovala zatím největší vzdálenost…
Cestování na běžecké závody mám moc ráda. Od organizování cesty až po objevování nových míst v naší krásné zemi, umocněné společnými zážitky s mým nejlepším fanclubem na světě.
Rodina umocní dojem
To, že nebydlíte zrovna poblíž běžeckého happeningu nemusí být překážkou k vaší účasti. Pokud je to možné, není nic jednoduššího, než se domluvit s partnerem, s rodinou či stejně poblázněnými lidmi a vyrazit společně. Umocní to vaše dojmy a bude to ten nejlepší a nejlevnější doping. Jistě to přispěje i k celkové psychické vyrovnanosti, ze které se dá vytěžit skvělý výkon.
Ještě, že takové štěstí potkalo i mě a tak díky podpůrnému týmu složeného z mé rodiny jsem mohla objet dost akcí. Nejdelším cestováním byla prozatím cesta do Ústí nad Labem na populární půlmaraton.
Jízda autem z Prahy je pohodlná a v oblasti Českého Středohoří velice malebná. Řeka tekoucí různými zákoutími spolu se strmými skalami dávají tušit drsný, ale i romantický ráz této oblasti. K zastavení a návštěvě se nabízí spousta míst, pokud máte dostatečnou časovou rezervu a nebo se již vracíte domů.
Když vše klape, je to paráda
Ihned po příjezdu k centru jsme byli odkloněni místními policisty na objízdnou trasu. Dobré značení a ochota pod heslem “Pomáhat a chránit” byla jistě vizitkou výborné spolupráce nejen policistů, ale i obětavých dobrovolníků.
Parkování nebyl žádný problém na rozdíl od stověžaté matičky. Poslední a neméně důležitý úkol – dostat se na start do svého koridoru včas byl splněn na sto procent. Vše klaplo tak, jak mělo a to díky výborné souhře nejen organizátorů, ale i nás – sportovců.
A již bylo odstartováno. Město jsem tak mohla poznat z úplně jiné perspektivy. Atmosféra byla fantastická a strhující díky nadšencům, přátelům a rodinám ženoucích nás do cíle. Celá třída včetně paní učitelky z místní základní školy by mohla s přehledem získat titul roku nejen za ovace a bezkonkurenční fandění, ale také za projevenou empatii, kdy se dokázali vcítit do potřeb jednotlivých běžců podle jejich celkového výrazu při sportovním výkonu a za projevovaný obdiv k běžcům stylem, že všichni jsou už nejlepší tím, že našli odvahu vyrazit na trať.
Po doběhnutí žádná kolize v zázemí a v jednotlivých koridorech nenastala a fronta na vyrývání uběhnutého času na medaile jela jako po másle. A zábava – oslava tohoto běžeckého svátku před místním Nákupním centrem Forum mohla začít. Odměnou bylo nejen jedno pivo zdarma na doplnění ztracených tekutin, ale i setkání s ostatními běžci a běžkyněmi. Při sdílení společných prožitků a postřehů z trati proudila zábava naprosto spontánně.
Již teď se moc těším na další ročník – již třetí a také na mnoha jiná zajímavá a dosud nepoznaná místa. Rozhodně doporučuji všem objíždět nejen populární a ne příliš vzdálené závody, ale i místa vzdálenější. Stojí to rozhodně za to a jsem si jistá, že nebudete nikdy litovat takového rozhodnutí. Ba naopak – již nikdy nebudete chtít přestávat rozšiřovat své obzory a poznávání!
Také už jste někdy spojili cestování na závody s rodinným výletem? A bylo to bezva? Podělte se o své zážitky v diskuzi!
Autorkou článku je Martina Steklá, mladá běžkyně ze středních Čech. Nyní studuje Metropolitní Univerzitu v Praze, obor Angloofonní studia, trénuje a pobíhá v Úněticích nebo v Milovicích.
