Někdy se snažím svým svěřencům říct, jak se můžou chyby vymstít a říkám jim, poučena ze svých chyb, co a jak nedělat. Motivuji je tak, aby neměli stále pocit, že jim něco pořád opravuji, nebo že jim něco vyčítám. I proto jim ukazuji své chyby, kterých jsem se v minulosti dopustila.
Rok 1988
Jak jsem se připravovala na premiérový maraton?
První maraton – podzim – měla jsem cíl běžet lépe, než naše ženy, to znamená 2:47:10 (1.)
Maraton v pražské Stromovce jsem absolvovala z tréninku na 800 m a 1 500 m. Z takového tréninku jsem závodila i na 10 000 m. Opravdu jsem před svým prvním maratonem neběhala žádné půlmaratony, běhy do vrchu apod.
Rok 1989
Druhý maraton – jaro – 2:38:31 (1.) na startu 38°C, Szeged (Maďarsko).
Třetí maraton – první polovina roku – 2:37:33 (1.) – Bonn, celý závod liják, druhá polovina po tmě, voda nad kotníky.
Čtvrtý maraton – srpen – 2:40:15 (1.) – Enschede, obrovské vedro a bez ponožek (pokus) – má blbost, nohy do krve – 1. chyba.
Pátý maraton – říjen – 2:31:28 (1.) – Košice, hodně silný vítr (2 okruhy).
Šestý maraton – listopad – 2:34:22 (10.) – New York, zkažená sacharidová dieta – celou noc jsem zvracela, takže místo navýšení sacharidů, deficit (přejedla jsem se banánů a žaludek protestoval) – 2. chyba. Samozřejmě za žaludeční potíže v New Yorku si můžu sama. Tam jsem možná mohla běžet ješt rychleji.
I když 5 maratonů za rok, to byla nejen hloupost, ale byla to euforie, že je neběhám nadoraz a můžu brzo znovu. Prostě další – 3. chyba.
Však taky další rok jsem běžela jen 2:38. Sice jsem zaběhla nejlepší výkon na 15 km a československý rekord na 10 000 m, ale maraton mi ten rok nešel. Cítila jsem, že nemám energii.
Pět startů v maratonu za rok bych nikomu nedoporučovala. Ani svým svěřencům. Ale ať nekřivdím svému muži – trenérovi, sama jsem se rozhodovala.
Až další rok – 1991, zlepšení osobáku (2:31:00 a 2:30:36).
Autorkou článku je Alena Peterková, několikanásobná mistryně ČR na tratích od 5 000 m až po maraton. Je také držitelkou rekordů ČR na 10.000m, v půlmaratonu a maratonu.
