Ve svém běžeckém životě jsem už zažil a užil si mnohé, někdy neúspěšně, jindy úspěšně. No a v sobotu, v den svých narozenin, jsem paradoxně úspěšně zaběhl PRD. Pro neinformované čtenáře je PRD výstižná zkratka pro „Pražskou Relativní Desítku“.
Moc zajímavá a ojedinělá běžecká akce, během které se v průběhu závodu pije pivo a jeho vypité množství má přímý vliv na konečné umístění závodníka v cíli. V této souvislosti, nevím proč, se ve mně ozval jihomoravský původ a napadl mne úryvek jedné z mých oblíbených písniček: „… kamarádi co jsme lumpi, nebudem pít vodu z pumpy…“
Navíc pozvánka na tento závod „celosvětového významu“ začíná citací: „Ať si kdo chce, co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k mladému úspěšnému běžci patří pivo, jako k velbloudovi hrby“.
Po přečtení parafráze na povídku Šimka a Grosmana „Jak jsem se učil kouřit“ jistě mnohý čtenář pojme podezření, že se pozvánkou na tuto akci pořadatelé snaží přimět běžce k pití alkoholu. Avšak motto PRDu „Nechceme přilákat sportovce k alkoholu, ale alkoholiky ke sportu“ uvádí toto podezření na pravou míru.
Zkušený PRDoběžec již ví, že v každém ročníku má možnost během závodu ochutnat kvalitní pivo z různých regionálních pivovarů a navíc je za každou degustaci ještě zvýhodněn časovým bonusem 3 minuty.
Běží se čtyři okruhy na přesně změřené rovinaté trati dlouhé 10 000m. V každém okruhu může závodník zastavit na občerstvovací stanici a vypít půllitr piva, maximálně však 4 půllitry. Za každé vypité pivo se v cíli odečítají od výsledného času 3 minuty (max. 12 minut).
Výsledný čas je ještě navíc korigován na ideální běžeckou hmotnost 70 kg. Vážení účastníků se uskutečňuje bezprostředně po proběhnutí cílem. Kromě těchto relativních výsledků jsou vyhlašovány i časy bez korekce (skutečné).
Letošního 13. ročníku PRDu se v hezkém prostředí obory Hvězda zúčastnil rekordní počet 196 závodníků. Pořadatelé nezapomněli ani na děti. Připravili pro ně zábavu jako např. Běh vodníka Kebuleho, divadélko, projížďku na koních a mnohá jiná zpestření. Atmosféra, servis i počasí byly stejně krásné jako přítomné mažoretky.
Bylo to moc zajímavé a v mnohém i poučné sportovní dopoledne, ve kterém jde téměř všem především o radost z běhu a ne JEN o dosažené výsledky, protože společný běh má být vždy taky společenskou událostí.
