Proč někteří z nás „sežerou, na co přijdou“, a pořád zůstávají štíhlí a někteří naopak „jedí jako vrabci“, ale zbavit nadbytečných kil se nemohou?
O stavbě těla, množství tělesného tuku i rychlosti metabolismu z velké míry rozhoduje dědičný tělesný somatotyp, který máme již vrozený.
Pojďme si o jednotlivých typech tělesných somatotypů, jejich predispozicích k jednotlivým sportům, výhodách i nevýhodách něco říci.
Ektomorf – Ektomorf je člověk, kterému mnozí lidé z okolí mohou jen závidět. Bývá velmi štíhlý, mívá dlouhé končetiny, křehkou kostru, a ať sní cokoliv, jen těžko přibírá na váze. Má oproti ostatním somatotypům velmi rychlý metabolismus a jen malé procento podkožního tuku. Pokud chce na přibrat na váze, nejde to tak lehce jako u ostatních tělesných somatotypů.
Ektomorf mívá tělesné predispozice k vytrvalostním sportům, vytrvalostnímu běhu, skoku vysokém, dalekém, či skoku o tyči. Dále vyniká ve sportech, kde tělesná výška hraje podstatné plus – tedy volejbal či basketbal.
Mezomorf – Mezomorf je přechodný typ mezi endomorfem a ektomorfem. Vyznačuje se pevnou stavbou těla, poměrně rychlým metabolismem, nižším procentem tělesného tuku a svalnatou tělesnou konstitucí. Většině desetibojařů, sprinterů, triatlonistů, lyžařů a překážkářů náleží mezomorfní tělesný somatotyp.
Těmto lidem jde často „každý sport od ruky“. Ačkoliv se hýbou málo, vůbec, či sportují výkonnostně, svalnatá konstituce jim často zůstává. Aby si udrželi pěknou svalnatou figuru, často nemusí v posilovně či při běhu vynaložit takové úsilí, jako jejich endomorfní či ektomorfní kolegové.
Endomorf – Jedinci s endomorfním typem stavby těla často vynikají v kulturistice. Mívají často mírnou až vyšší nadváhu. Jsou opakem ektomorfů. Snadno nabývají svalovou, bohužel ale i tukovou hmotu. Vynikají v silových sportech – ve vzpírání, technických vrhačských disciplínách, bojových sportech, a jak jsem již zmínila, v kulturistice.
Protože ale rychle přibírají na váze, musí si často jídelníček hlídat, a to zejména příjem tuků. Pro vytrvalostní sporty mívají daleko horší předpoklady než ektomorfní nebo mezomorfní typy.
Oproti evropské populaci, většina keňských, afrických běžců a obyvatel patří mezi ektomorfy, přinejhorším mezomorfy. Takže se určitě dá o jistých vrozených predispozicích pro běh hovořit. Nicméně, i pro znevýhodněné „endomorfní vytrvalostní běžce“ platí: „Člověk jen stálou pílí, ne naráz se učeným stane.“
