Josef Odložil (1938 – 1993) zůstává prozatím posledním českým běžcem, kterému se podařilo získat olympijskou medaili na 1500m. Od jeho stříbrného závodu na hrách v Tokiu uplyne letos 48 let.
Dovolená u Petera Snella
Mimořádné období Odložilova života však nekončí, když bezprostředně po olympiádě odlétá na osobní pozvání Petera Snella na Nový Zéland. Snell získal svoji první zlatou medaili už na hrách v Římě (800 m), byl držitelem světového rekordu (800 m, míle) a v Tokiu nesl vlajku novozélandské výpravy. Nyní se vracel do vlasti ověnčen dalšími dvěma zlatými kovy, čímž pouze umocnil už tak enormní zájem o svoji osobu na ostrovech. K dalšímu zlepšení se však novozélandský šampion potřeboval měřit s těmi nejlepšími – s borci jako byl Odložil. O všechny náklady se postaral Snellův ústřední sponzor – tabáková firma Rothmans.
Pro Odložila je zélandská zkušenost bránou do jiného světa: poprvé kluše po travnaté atletické dráze, snídá čerstvě natrhané pomeranče a po Aucklandu je přepravován Jaguárem, který se navíc jeho hostitelé ani neobtěžují zamykat. Setkává se zde také se Snellovým trenérem – proslulým Arthurem Lydiardem. A samozřejmě závodí: postupně asistuje u Snellova světového rekordu na 1000m (Snell 2:16,6/Odložil 2:19,4 – 3 desetiny za čs. rekordem) a v míli (Snell 3:54,1/Odložil 3:56,4 – nový čs. rekord). To vše před zraky dohromady 45 000 diváků, mezi nimi i mnoha československých emigrantů, na plochodrážních stadionech v Aucklandu a Wellingtonu. „Po závodech mi blahopřálo mnoho lidí česky. Někteří se přijeli podívat na závod až ze vzdálenosti 100 mil. Zvali mě na své farmy, na víkend a jeden mi říká: „K nám musíte určitě přijet. Manželka je sice Novozélanďanka, ale umí vařit výborné knedlo, vepřo, zelo. To si pochutnáte.“ popisoval půvabné trampoty z cest Odložil, který musel většinu společenské povinnosti s poděkováním odmítnout.
Všude dobře, doma…
V prosinci 1964 přilétá Odložil konečně zpět do Prahy a jen co doma vybalí, už si ho žádají na besedách v Aši až po Čiernou nad Tisou a do toho musí ještě ve škole skládat zameškané zkoušky. „Vyhledával jsem v tomto období často samotu. I stravovat jsem se chodil nejraději do zapomenutých hospůdek a vináren. Je asi zákonem schválnosti, že číšníci patří do sportovního národa a svými dotazy se kolikrát vyrovnají nejrafinovanějším novinářům,“ glosoval Odložil stinné stránky popularity. Co by asi tak říkal na mediální intenzitu 21. století? Jisté je, že by si za ní mohl pořídit alespoň větší byt, v tom Odložilově prý nebylo přes všechny suvenýry a věcné dary téměř kde spát.
Roku 1965 se Odložil společně s diskařem Ludvíkem Daňkem vydává do Kalifornie, kde je bude provázet do Spojených států provdaná olympionička Olga Fikotová-Connollyová. Za velkou louží se Odložil opět shledává s Peterem Snellem, závodí na losangeleském olympijském stadionu, vyhrává mítink v Sacramentu, ale také stále palčivěji přemýšlí o své budoucnosti: „Kalifornský zájezd byl pro mne určitým mezníkem. Po večerech jsem často sedával na břehu moře a přemýšlel o účelnosti toho, čemu musím věnovat tolik sil. Proč běháš? Je to alespoň něčemu prospěšné? Neměl bys toho raději nechat a zkusit vyniknout v závažnější věci?“ takové otázky trápily sportovce na vrcholu sil.
Pozoruhodné se jeví Odložilovo srovnání zdánlivě rovnostářské socialistické společnosti s jejím kapitalistickým antipodem: „Až si jednou koupím auto, bude se asi stále někde u piva povídat: „Jo, ten Odložil, ten se má, stále někde jezdí po cizině, chvíli tam pak utíká a už má auto. Ten má ale život. Pane vrchní, ještě jednu plzeň,“ žehrá Odložil a pokračuje: „ Žádný Američan by tohle dnes neřekl. Kdybych však k tomu měl ještě jachtu, letadlo a několik domů, bylo by to pro některé z nich také zajímavé a asi by řekli: „Oh, boy. I ta atletika je už řádný byznys. Teddy, Robbie, Marku, běžte to také zkusit, když se vám bude dařit, vyděláte si brzo mnoho peněz.“ Odložilovo vyprávění, zaznamenané novinářem Janem Popperem, vyšlo knižně až v období uvolňující se cenzury na sklonku roku 1967, atlet tak mohl být relativně otevřený.
V poolympijském roce Odložil ještě stihne oplatit Snellovi jeho pohostinnost a zve ho do Prahy na Rošického memoriál. Pravda, československé podmínky se od těch zámořských poněkud liší: Novozélanďanovi je milostí ČSTV přidělena Volha a ubytování nalezne v bytě u Odložilova trenéra Aleše Poděbrada.
Pokračování příště…
Zdroj: Popper, Jan: Josef Odložil vypráví, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1967, Jirka a kol.: Kdo byl kdo v české atletice, Olympia, Praha 2004
Autorem příspěvku je Milan Janoušek, student Právnické fakulty UK v Praze. Jeho hlavními zálibami jsou masmédia a literatura. Odmalička oblékal dres fotbalového AFK Kolín, ale od roku 2010 visí kopačky na hřebíku a Milan běhá, co mu síly stačí :-)
