Když jsem v roce 2009 jel na LGT Alpin Marathon, můj první maraton v Alpách, tak jsem vůbec netušil, jak to změní můj pohled na běh. I když téměř všechny mé tréninkové výběhy jsou v přírodě, tak maratony jsem do té doby běhal jen ve městech a po silnici. A tady najednou nádherná horská příroda, hned po měsíci jsem odjel na Zermatt Marathon a v září na Jungfrau Marathon, tím bylo rozhodnuto. Přes léto se bude jezdit běhat do hor!
Na internetu jsem začal hledat všechny možné horské maratony a ultramaratony. Dnes jich mám na seznamu už 30, budu mít co dělat abych to všechno stihnul, a jeden z prvních byl právě Graubünden Marathon. I z časových důvodů na něj přišla řada až po 3 letech.
Na některých internetových stránkách se uvádí, že Graubünden Marathon je nejtěžší horský maraton v Evropě a možná i na světě. Tyhle tvrzení beru vždy s rezervou, ale trochu tomu dával za pravdu profil trati, který je na internetových stránkách maratonu. Startuje se v nejstarším Švýcarském městě Churu, který je zároveň hlavním městem kantonu Graubünden a leží v nadmořské výšce 590 m n.m. a cíl je na vrcholu hory Parpaner Rothorn 2861 m vysoko.
Samotným centrem celého dění je ale městečko Lenzerheide, které se rozprostírá v horském údolí ve výšce 1490 m a je to známé lyžařské středisko, však se tu také jezdí závody světového poháru v alpském lyžování.
Tady jsem se také ubytoval. V pátek večer jsem vyrazil do zdejší školy pro startovní číslo, kdo by čekal velké expo, tak by se zklamal. Skutečně se vydávaly pouze čísla a startovní pytle určené pro převoz věcí do cíle.
Současně s maratonem se běžel i půlmaraton, závod na 20 mil a zároveň tu bylo mistrovství Švýcarska v horském běhu (11,5 km) s cílem na Rothornu. Ještě musím říct, že zhruba měsíc před maratonem mi přišel domů dopis od pořadatelů s veškerými informacemi a poukázkou na týdenní dopravu autobusem zdarma na trase Lenzerheide – Chur a Lenzerheide – Davos.
V sobotu, 23.června ráno v sedm hodin odjíždíme autobusem do Churu na start, který je ve sportovním areálu zdejší školy. V noci dost pršelo, ale teď je příjemné běžecké počasí, zataženo a 13°C. Přesně v 9.15 hod. zazní startovní výstřel a dav běžců se vydává na trať.
První 2 km jsme proběhli městem a po dalším kilometru jsme opustili asfalt a už téměř celou dobu běželi po lesních, lučních a horských cestách a pěšinkách. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že veškerá organizace je na vysoké úrovni, trasa skvěle značená a občerstvovací stanice výborně zásobeny. Najdete tu energetické tyčinky, gely, banány, pomeranče, vodu, colu a iso, na 30 km také bujón. Prostě vše funguje jako Švýcarské hodinky.
Po 28 km se blížíme do Lenzerheide, kde obkroužíme zdejší jezero a proběhneme centrem městečka. Už to tu celkem pěkně žilo, byl tu totiž start již zmíněného mistrovství Švýcarska v horském běhu. Bylo to také jediné rovinaté místo celé trasy. Byla pro mě čest, že mi zdejší moderátor věnoval zvláštní pozornost a zdůraznil, že jsem první Čech, který tento maraton běží a poděkoval, že jsem přijel, pro ně ze vzdáleného Jablonce.
A je to tu, po 42 kilometrech a 195 metrech CÍL! Cíl nádherného maratonu a také nejtěžšího maratonu, který jsem doposud běžel, možná si ty internetové stránky nevymýšlely. Žlutou cílovou bránou probíhám s rukama nad hlavou jako vítěz s nádherným pocitem a jsem opravdu šťastný. Právě jsem zdolal svůj třináctý alpský maraton a tento jako první Čech, i když tu přede mnou už tři byli, ale žádný maraton neběžel.
V cíli je poměrně málo místa a tak tu ani nečekejte žádné sprchy, ty jsou pro běžce připraveny v Lenzerheide a Churu. Najdu si svůj pytel s věcmi, převléknu se a honem na lanovku, která všechny účastníky sveze zdarma k jezeru u Lenzerheide a odtud už pendluje autobus, opět zdarma, do centra a dolů do Churu.
V Lenzerheide je už v plném proudu expo, které tu je v sobotu i v neděli, kdy se jde závod v Nordic Walkingu. Procházím stánky vystavovatelů a narazím na stánek Švýcarského atletického svazu, tady si všimnou České vlaječky na mé bundě a dají se se mnou do řeči.
Mojí špatnou němčinou jim vysvětluji, že jezdím do Švýcarska běhat pravidelně, najednou mě vyzve, ať jdu s ním a vytahuje bundu s nápisem Swiss Masters Running a věnuje mi ji se slovy, že to je za mojí věrnost závodům v jejich zemi. Chvíli se zdráhám a chci ji zaplatit, ale o tom nechce ani slyšet. Bylo to milé a příjemné rozloučení se závodem.
Uvědomil jsem si tu také ještě jednu věc, ať jsem byl na závodech ve Švýcarsku, Rakousku nebo Německu, tak první otázka, kterou mi tu lidé pokládají je, jak se mi to líbilo a jak jsem byl spokojený. Jaký je to rozdíl, u nás dostávám otázku, za kolik jsi to měl a kolikátý jsi byl.
Jsem zvědav, jestli si někdy u nás lidi uvědomí, že je vlastně čas a umístění jen vedlejší produkt tak skvělé pohybové aktivity jako je BĚH! Důležitější je jak si to člověk užije.
V neděli jsme si ještě udělali nádherný výlet, fotografie si můžete prohlédnout zde
Autorem příspěvku je Martin Lukeš, který vyznává maratonskou turistiku. Každoročně se zúčastňuje horských maratonů Jungfrau marathon, Zermatt marathon nebo LGT Alpin Marathon. Žije v Jablonci nad Nisou a jeho oblíbenými sportovci jsou tenista Roger Federer a španělský běžec do vrchu Kilian Jornet Burgada.
