Jaký je vlastně rozdíl mezi běháním venku a na pásu v posilovně? Je to prosté. Běh na čerstvém vzduchu přinese pro tělo i ducha mnohem větší užitek, ale nezatracujme běh na trenažéru hned v úvodu. Jistě se nějaké to plus také najde.
Základem je skladba trasy
Když běžec vyběhne ven na lesní cesty, polňačky nebo popřípadně méně frekventované asfaltky, může si svůj běžecký plán nastavit velmi variabilně. Rozhodnout se podle nálady jakou krajinu zvolí, jakou skladbu cest a terénu pro svůj trénink využije. Tohoto na běžeckých trenažérech nedosáhneme.
Také s motivací to může být horší. Pokud se rozhodneme pro běh venku, většinou neběžíme přímou cestou. Obvykle si zvolíme trasu tak, abychom se nemuseli vracet stejnou cestou, ale udělali si nějaký okruh. Tím se dostaneme do stavu, kdy jsme vyhecovaní trasu uběhnout. Tento pocit se na trenažéru navozuje obtížněji.
Motivace je to, oč tu běží
Z vlastní zkušenosti vím, jak snadné je ztratit na trenažéru motivaci. Stále se přesvědčovat, že mě to bude ještě deset minut bavit. To po chvíli opravdu omrzí. Pak není nic snazšího než zmáčknout tlačítko STOP a je vyřešeno. Upřímně obdivuji ty, kteří se dokáží i na trenažéru namotivovat tak, že si tuto činnost od začátku do konce maximálně užívají.
Samozřejmě ne každý chce běhat v dešti, nebo za třeskutých mrazů. Na tyto případy je naopak trenažér naprosto ideální. Je přeci stále lepší mít možnost běhu alespoň ve fitness centru, než se celou zimu nutit do běhání venku i když mnozí víme, že se k tomu odhodláme jen zřídkakdy.
V zajetí moderních technologií
Nicméně moderní stroje jsou vybaveny mnoha funkcemi, které nám mohou běh na nich zpříjemnit. Málokoho asi baví běžet na jednom místě a nemít žádný cíl. Díky těmto funkcím se může běžet snadno dozvědět, jakou vzdálenost uběhl, kolik při tom popř. nastoupal výškových metrů, na displaj si může nastavit profil, který bude chtít při běhu sledovat, atd.
Další nespornou výhodou je i fakt, že vše, co běžci zpříjemní jeho snažení, je po ruce v logicky uspořádaných držácích. Nemusí se tak zatěžovat s otravně plandající ledvinkou či batohem. Trenažér v neposlední řadě také nabízí jistotu relativního bezpečí, kterou běh venku rozhodně zajistit nemůže. Běžec již ani nemusí využívat služeb trenéra díky moderním funkcím, které ho plně zastoupí. Nabídka se stále zlepšuje, ale navodit pocit běhu ve volné přírodě stále neumí.
Styl běhu se mění
Nabízí se také otázka, do jaké míry je běh na trenažéru efektivní. Nenese sebou totiž naprosto stejné podmínky jako běh v reálném terénu. Mění se nejenom styl běhu, ale i došlap. Neustále musíme koordinovat pohyby tak, abychom byli na středu pásu a nesklouzly dolů. To po pár trénincích děláme intuitivně, ale stejně to pro tělo nese zapojit o několik svalů více. Na druhou stranu nemusíme kontrolovat terén pod nohama ani se ničemu vyhýbat. A v neposlední řadě, tím že pás pod nohama stále ubíhá, nemusíme vyvinout takovou sílu pro pohyb dopředu.
Koná či nekoná se práce?
Jeden z mých kamarádů neustále tvrdí, že běh na trenažéru je naprosto k ničemu, protože se při něm nekoná žádná práce, protože ta se podle mechaniky koná pouze při přemístění předmětu z místa A do místa B. No popravdě nemohu soudit, do jaké míry je to pravda, ale nějaká práce se konat prostě musí. Minimálně tělu dá mnohdy velkou práci se s nastavenou dávkou kilometrů poprat.
Výběr je na každém běžci
Je to asi jako s každým sportem, který má svůj prapůvod v outdoorové podobě. Vždy se jedná o náhražku, ale nikde není psáno, že ta musí být horší než originál. Je na každém, kterou podobu téhož si zvolí, ale asi nejideálnější variantou je kombinovat oboje. Tím pak dosáhneme maximálního možného užitku.
A kde běháte radši vy? Napište nám do diskuze nebo hlasujte v naší anketě na Facebooku.
