Alberto Salazar, americký maratonec s kubánskými kořeny, vydal v letošním roce autobiografii pod názvem „14 minutes“, odkazující na incident, během nějž se bývalému světovému rekordmanovi v roce 2007 zastavilo srdce. Ve čtvrtém dílu našeho seriálu Salazar popisuje souboj s mlékařem Dickem Beardsleyem na Bostonském maratonu. Před olympiádou v Los Angeles, kde Salazar pomýšlel na vítězství v maratonu i na desítce, si však běžcovo tělo postaví hlavu.
Bostonská výheň
Třetím Salazarovým maratonem byl roku 1982 Boston, nejstarší kontinuálně pořádaný běžecký závod na světě. Do maratonu vstupoval Salazar i přes bolavý harmstring jako jasný favorit, na paty mu však překvapivě tvrdě šlapal veřejnosti neznámý běžec s bílou čapkou na hlavě – minnesotský mlékař Dick Beardsley.
Památný souboj Alberto popisuje takto: „Na 28 kilometru v kopcích se Dick ujal vedení a začalo se závodit. Dick vždy nastoupil na půl nebo tři čtvrtě kilometru ve snaze mě utáhnout, ale já se držel hned za ním, potom jsme si pozice vyměnili a já se dal do třiceti až čtyřiceti sekundového úniku. Odkoukal jsem to od australského maratonce Dereka Claytona, jehož rekord jsem překonal.“
„Clayton, pokud potřeboval soupeře zdeptat, začal před ním 200 metrů sprintovat, pak zvolnil, nechal se doběhnout a znovu vyspurtoval, tentokrát 400 metrů. Na Beardsleyho ovšem tato taktika neúčinkovala, běželi jsme tělo na tělo a slunce nepříjemně připalovalo,“ vzpomíná Salazar na nelítostný souboj s Beardsleym, který vejde do dějin jako „Duel In The Sun“. Nakonec rozhodl až mohutný finiš, ve kterém Salazar proběhl cílovou pásku o pouhé dvě sekundy rychleji než Beardsley v čase 2:08:51 – novém bostonském rekordu.
Po doběhu byl Salazar vyčerpaný, následkem horka a nedostatečné hydratace (na trati nebyly občerstvovací stranice, běžci museli spoléhat na asistenci realizačního týmu a diváků) ztratil 4,5 kilogramu, byl podpírán policisty. Oba běžci se později nechají slyšet, že toho dne nechali na trati kus sebe, a faktem je, že Salazar ani Beardsley už nikdy poté tak rychlého maratonského času nedosáhli.
Druhý jmenovaný dnes objíždí Spojené státy s motivačními besedami, ve kterých publiku vypráví příběh, o tom jak sice prohrál se Salazarem, ale později se dokázal vyhrabat ze závislosti na analgetikách. Báječný rok ´82 uzavře Salazar třetím New Yorským vítězství v řadě (2:09:29) a na mítinku v Oslu ustanoví americký rekord na 10 000 metrů (27:26).
Zklamání v městě andělů
Do olympiády v Los Angeles zbývají dva roky a čtyřiadvacetiletý mladík se cítí neporazitelný. „Umínil jsem si běžet na olympiádě jak desítku, tak maraton a stejně jako Zátopek vyhrát na obou distancích zlatou medaili,“ uvádí Salazar. V olympijské přípravě jej ovšem provází četná zranění a také prudce se zhoršující astma.
Rok 1983 a pátá místa na maratonech v Rotterdamu, respektive japonské Fukuoce, jsou navzdory časům pod 2h, 10 minut spíše zklamáním. Léto před olympiádou je pak pro Salazara doslova devastující, když si otočí koleno, přivodí únavou zlomeninu nártu a opět se ozvou harmstringy.
Na poslední chvíli je proto nucen z ambiciózního plánu startovat ve dvou olympijských závodech upustit a soustředit se pouze na maraton. „Až do výstřelu startovní pistole jsem ve skrytu duše doufal, že se mi nějakým způsobem podaří vytáhnout další transcendentní výkon a naplnit očekávání mého národa,“ přiznal po letech. Zázrak se však v andělském městě nekoná, Salazar končí až na 15. místě v čase 2 h, 14 minut.
Zdroj: Alberto Salazar – 14 Minutes: A Running Legend's Life and Death and Life, Rodale Books, New York 2012
Autorem příspěvku je Milan Janoušek, student Právnické fakulty UK v Praze. Jeho hlavními zálibami jsou masmédia a literatura. Odmalička oblékal dres fotbalového AFK Kolín, ale od roku 2010 visí kopačky na hřebíku a Milan běhá, co mu síly stačí :-)
