Ahoj Rosťo, skoro před 30 lety jsem absolvoval svůj první „ňújork“, letos to vychází na první listopadovou neděli 5.
Níže přikládám dobový článek z regionálního tisku, snad by to mohlo někoho zajímat, alespoň z pohledu, jak věci fungovaly v té době.
P.S. Mám i nějaké zápisky ze soustředění v Keni z roku 1994, byli jsme spolu s bratry Klimešovými, jedněmi z prvních průkopníků pobytu v Eldoretu Keňa), možná by to čtenáře taky zaujalo.
Měj se v klidu a pohodě, Rosťa Kolich.
(Dobový článek)
Začátkem loňského roku byla početné běžecké obci učiněna americkou firmou Fabricolor nabídka zúčastnit se „Newyorského maratonu“. Což o to, velmi zajímavá příležitost, ale pro hodně populace po finanční stránce nedostupná záležitost. Přesto se 15 běžců rozhodlo zatížit rodinný rozpočet a klání absolvovat.
Počty startujících jsou pro Evropu přísně omezeny, proto bez amerického manažera je klíčovým problémem být vůbec přijat. Všechno se nakonec vyřešilo a tak 8. listopadu 1993 mohlo 15 závodníků z Čech, Moravy a Slezska s doprovodem usednout v Praze – Ruzyni do letadla v očekávání věcí příštích. Z východu republiky jel i Rosťa Kolich, učitel ZŠ Dany a Emila Zátopkových a člen naší TJ TŽ.
Z letiště J.F. Kennedyho v NY nás firemní bus odvezl do města Wayne ve státě New Jersey, přezdívaném jako „stát zahrad“, jenž je sousedním s NY. Ubytování v hotelu Holiday In předčilo naše očekávání. Kromě neočekáváného komfortu byl k dispozici velký komplex sportovních a rehabilitačních zařízení včetně běžecké dráhy, několika fit center a masážních a jiných zařízení.
Po celou dobu pobytu vlastníme 2 mikrobusy, ovšem řídit si musíme sami. Jelikož do USA nejezdíme každý rok, tak jsme se většinou nechovali jako správní maratonci týden před soutěží. Místo odpočinku a dolaďování formy nás doslova ničil bohatý program, ale o tom až jindy.
Zápis účastníků maratonu se konal v Manhattanu v hotelích Hilton a Sheraton. Když Američan řekne „jedu do New Yorku“, má na mysli ostrov Manhattan. Tam je všechno. Málokde na světě se dá tak silně prožít pocit, že jsme ve skutečném pupku světa. Skoro všichni se shodují na tom, že město není Amerika, ale jakási prapodivná směsice Evropy, Ameriky a Asie a čehosi dalšího.
Samotná prezentace se stala ohromným zážitkem. Nejen tím, že se konala v nejluxusnějších hotelích, ale provázely ji trhy sportovního zboží, počínaje oblečením a obuví u nás neznámé a třeba pozváním na přední světové maratony konče.
Den D se blížil nejen pro startující, ale i pro obyvatele „Velkého jablka“. Samotný závod je svátkem pro všechny lidi, a tak 14. listopadu se na celý den uzavřou ulice všech 5 částí města, přes které se závod běží. My si pak museli přivstat, abychom mohli auty až k samotnému startu, což není nijak snadné. Oblékli jsme sportovní dres a proti rannímu chladu nás chránila speciální bílá papírová kombinéza, která se před začátkem odhodí.
Start byl od Verazano – Narows bridge, dvoupodlažního visutého mostu, spojujícího Brooklyn s State Island. V čekacím areálu, do kterého vás vpustí až po sejmutí startovního čísla kamerou, je vše promyšleno tak, aby ty 2 hodiny do startu mělo 30 000 běžících veškerý komfort. Protože většina před startem z různých důvodů navštěvuje co 15 minut záchod, je myšleno i na ně. Vše vyřešilo velké množství kadibudek a 100 metrů dlouhý žlábek na ulevení si. Z jedné strany závodníci a z druhé fotoreportéři. No, kde uvidíš čurat najednou 100 chlapů a dalších 1000 stát a přešlapovat ve frontě. Zhruba hodinu pře startem začal jeden z největších „striptýzů“ světa. Bezmála 30 000 se svléká do běžeckých úborů a ostatní svršky odhodí na stromy nebo do křoví, které lemují barevně odlišená seřadiště.
My jsme nespěchali. Rosťu Kolicha, který svými výkony v letošním roce pomalu a jistě atakuje hranici 2:20, si pořadatelé odvedli někam dopředu. My, co jsme měli ambice na čas mezi 3 – 4 hodinami, jsme si museli poradit sami. Podlezli jsme plot, prodrali se po břiše mezi keři a zařadili na místo určené pro běžce naší výkonnosti. Všichni ostatní byli ukáznění. Netrpělivé čekání přerušil startovní výstřel z děla, který snad bylo slyšet i na druhém konci 42 195 metrů vzdáleného New Yorku.
Dav 30 000 hlav z celého světa, různé výkonnosti, ambicí, barvy pletí i dresů, oblečených ve sportovním i v maskách postupně vybíhá. Závod č. 1 v New Yorku začal. V ulicích 2 milióny diváků, bezpočet hudebních skupin a kapel, občerstvovacích stanic, a to vše probíhá za nepopsatelného povzbuzování a řevu fandících. Když utíká světová špička jedním z mostů, vzletnou do vzduchu 100 dolarové bankovky. Nikdo nezastavuje, v sázce je daleko více. Zlí jazykové tvrdí, že uchazeč o zaměstnání v New Yorku uvádí účast v maratonu do kádrového dotazníku.
Místní odborníci nám předpovídali (vzhledem k náročnému programu, velké teplotě 26 stupňů Celsia, vlhkosti vzduchu 75 % a těžkému profilu trati) časy o půl hodiny horší než naše osobní rekordy. O to víc stojí za povšimnutí výsledek Rosti Kolicha, který obsadil 49. místo výkonem 2:28:29!
Poděkování tady zaslouží i sponzoři, kteří mu umožnili přípravu ve vysokohorském prostředí a samotný závod. Za nepopsatelného davového šílení dobíháme do cíle i my další a po několika hodinách jsme schopni odjet na hotel, kde unaveni, ale šťastni oslavujeme splnění životního snu.
