Pro nás běžce je vždy zajímavé a lákavé přečíst si něco o sobě, zejména když to Miloš Kmuníček, autor knihy Rozběhnuto… rozběhnu to, pojímá netradičně a s dávkou nadsázky, která leckdy nejlépe odkrývá skrytá zákoutí bežecké duše. František Tůma, prezident Maratónklubu Kladno.
O tom jak trénuje a závodí Mikuláš, kamarád Miloše, se můžete dočíst z tohoto úryvku:
Co se stalo, Mikuláši, nějaký technický či zdravotní problém Vás zdržel na trati?
Nesed mi ten kopec vod Bočkova mlejna nahoru, napálil sem to dobře, ale nevěděl sem, že je to tak dlouhý. Pak už bylo všechno špatně, nohy to netočily, jak by měly, taky ty blbý šutříky na cestě, to strašně podkluzovalo, na tomhle přeci netrénuju, to dá rozum, takže by bylo divný, kdyby mi to sedlo, zkrátka špatná trať, sem už teda nepojedu.
A nemůže být na vině taky nějaká ta porucha životosprávy? Něco takového jsem zaslechl.
Hele, vodkud si, hele? Pro koho píšeš?
To je rozhovor pro náš klubový web.
Jen jesli nekecáš, ptáš se jako ty bulváry, prej životospráva, to jako že chlastam, jo? Tak si tam napiš, že nechlastam, chápeš to? nechlastam. Teda jestli čtyři pět piv po těžkým tréninku nepovažuješ za chlastání. Co, ty chytrej?
A jakou jste měl přípravu, kolik máte naběháno?
To víš, že mám naběháno, neboj. Hlavně za holkama, ne? Ale vážně, v tom to nebude, makám ne? Chápeš to, ne? Úterky a čtvrtky pravidelně du čtyři, šest kiláků, ale vostře, vole, teda sorry… žádný ty poklusy, rozcvičky a vopičky jako některý, co si hrajou, jako by je zabírala televize, to akorát zdržuje a je to na h…o, teda sorry, fakt tvrdě makam.
Takže trénuješ hlavně tempové běhy a delší úseky?
Hele, já vím, že seš chytrej prevít, nezkoušej to na mě s teorií, nevím jaký běhy, ale řikám, že do toho du vostře, jestli to dokážeš pochopit. To, že mi to dneska nesedlo, vopravdu nechápu, ale neřešim to. Když to chceš někam dotáhnout, musíš bejt psychicky silnej… a to já sem. Hlavně se nerozklepat a pořád se v něčem nešťourat. Vono to příde, přišlo to u jinejch, tak u mě taky. Vem si Zátopka, ne, taky hned nevyhrával. Jak my maratonci řikáme, hlavně se z toho nepotento, jestli chápeš?
Vy máte maraton? Za kolik?
Tak jako oficielně ne, ale to de jen vo to udělat si čas, ne? Vono to trvá, než to uběhneš, viděl sem to v televizi a byla to hlavně nuda, tolik trpělivosti zase nemam, ale pro sebe sem už párkrát ňákou dálku zaběh, tak až budu mít čas, tak si to taky někde nechám oficielně změřit, ale beru to pro mě jako formalitu. Na Lapáku někdy běhám ty tříkilometrový kolečka a ani je vždycky nepočítám, jestli dám čtyry nebo pět, jak řikám, dlouhý běhy taky umim. Když nebudeš koukat vlevo vpravo a nenecháš se rozhodit duševně, tak nevidim problém.
A jaký další závod máte v plánu a kam se chcete ve výsledcích posunout?
No asi pudu tu hodinovku, to je na dráze, takže žádný blbý kameny, zkrátka regulerní podmínky. To mi bude sedět. Doufám, že ty pomalejší běžcí se mi nebudou moc plést pod nohy a pochopí, že rychlejšího mají pustit, to by mě votrávilo. Nemusim hned uběhnout dvacet, ale přiblížit bych se chtěl.
Ale podle dnešního výkonu, kdy jste necelou desítku běžel nad hodinu, to nevypadá moc reálně?
Takhle kdybych uvažoval, tak by nemělo cenu nikam chodit. Znova vopakuju, psychika a zase psychika, mě nezdeptáš, normálně to vostře rozběhnu a budu to držet co to pude. Jasně že ke konci to bude těžký, ale vo tom to je, kousnout se a věřit si. Něco naběhat je nutný, ale znám spoustu těch, co běhaj i třikrát tejdně a nic moc nepředváděj, mně stačí dvakrát za tejden, ale vostře, vodpočinu si a vim, že na to mam. Napálim to a držim rychlost, to je moje taktika. A nenecham se psychicky rozhodit tvejma řečma. To je základ.
A osvědčuje se? Ta taktika?
Kdyby každej čekal na osvědčenou taktiku, tak by nikdy nikdo nevyběh. Musíš běhat a učit se za pochodu, ale já taktiku mám a držím se jí. To, že jsem to dneska neudržel, je kvůli tý blbý trati, kameny a kopec, dráha nemá ani kameny ani kopec, jestli ti to nedochází.
Tak přeju hodně úspěchů a děkuji za rozhovor.
No jo, to byl rozhovor. Zdar.
Tři hodiny po závodě, Mikuláš má v sobě několik piv a kdoví co ještě
Ahoj Mikuláši, vidím, že pilně doplňuješ tekutiny?
Je mi blbbě. Kažždej mňňě přředběhne. Já to chcci napálit, ale nevydržžim to. Asi to chce víc běhat.
Já vim, ale nemmam taky čas. Fakt bych šel častějc, ale dyž kluci dou do hospody, tak mi to nedá… no prrrostě nedá, no. Je to blbbý, co? Nevim jak tu hodinovku, dyť to ani neuběhnu. Dyť sem na ššrot, já to vim (škyt). Ty kecy vo psychice, jó, kdybych měl vůli. Všechno je to na hooo..o, kecy. Bojim se kažždýho kopce… normálně se mi pod kopcem nikam nechce. A to mi to dřřív jašš takšš běhávalo. (Skloní hlavu a není mu vidět do očí.)
Ale chceš se zase dostat na nějakou úroveň?
To je těžký. Kdo to nezažil, tak to těžžko pochopí. Zkoušim to, no. Zatim to mooc nejde.
Když víš kde tě bota tlačí, tak je to dobrý.
Na tý dráze sem ňňěco vodběhal. A ten maratón bych moc rád dal. Ale bojim se. Musim víc běhat. Vo moc víc.
Jak tě tak poslouchám, tak myslím, že to půjde. Ahoj.
Ivo Domanský: Miloše Kmuníčka, autora knihy Rozběhnuto… rozběhnu to, je možno označit za běžeckého pábitele. Procestoval kvůli své oblíbené disciplíně skoro celý svět, závodil v Japonsku i ve Spojených státech. Povídání o běhání je mozaikou autorových vzpomínek na domácí i zahraniční starty, kamarády běžce a je oknem do duše i aktivní životní filosofie sportujícího padesátníka.
