Díky vstřícnému postoji brněnské obchodní společnosti TERM jsme získali špičkové boty na běh, pánská kanárkově žlutá Mizuna a dámské minimalistické Merrelly. Nejradši bychom si je nechali, ale domluva byla jiná – dáme je zkušeným a známým vytrvalcům, kteří je pro BezvaBĚH otestují.
Volba padla na úřadujícího dvojnásobného českého mistra v maratonu Petra Pechka a vynikající běžkyni, která se dlouhá léta věnuje kromě operního zpěvu také trenérství, Vandu Kadeřábkovou-Březinovou. Zatímco Petra jste při tipování na našem facebookovém profilu odhalili, Vandu nikdo netipoval.
Domluvili jsme se, že se sejdeme ve středu večer na Olympu. Ne na tom bájném řeckém, ale v Praze, poblíž Stromovky.
Petr tam po práci chodí trénovat a Vanda si ve Stromovce také zaběhala s jedním ze svých svěřenců.
Přicházel jsem k hale Olympu a viděl Vandu, jak dělá na lesní cestičce abecedu. Zdá se, že nevynechá jedinou příležitost k proběhnutí se – a tak to má být.
U vchodu na Olymp už čekal Petr. Dohodli jsme se, že půjdeme na dráhu a uděláme pár fotek. „Já už se převlékl,“ řekl Petr, ale těch pár rovinek si klidně stříhne „v civilu“.
Když se Petr a Vanda přezouvali do nových bot, které se jim mimochodem hned zalíbily, začalo pršet.
„To je májový déšť, po tom se roste,“ řekla s úsměvem Vanda a hned dodala: „To jsem na něj asi chodila málo.“
Petr i Vanda dostali jako dárek také trika BezvaBĚH, do kterých se hned převlékli.
„Tak si dáme pár rovinek,“ řekl jsem, když jsem s foťákem přicházel k dráze.
Vanda se v nových botách rozeběhla jen pomalu, s úsměvem na tváři, zatímco Petr hned zkusil, jak rychle se v mizunech dá běžet. Dost rychle. Pár rovinek, pak ještě fotka na překážkách a hotovo, nepotřebovali jsme být promočení na kost.
Po focení jsme se vydali směrem od stadionu. Domluvili jsme se, že první kilometry oba páry bot absolvují ještě před maratonem a zhruba za měsíc budeme mít recenzi. Samozřejmě, že sejít se s elitními běžci se nepoštěstí každý den a tak jsme Petra a Vandu rovnou také vyzpovídali na téma obuvi:
Jaké byly vaše první boty?
Petr: „Byly to starší adidasky po rodičích, myslím, že po mamce. Nevím, jestli byly úplně první, ale jedny z prvních. Nebyly ale ani pořádně odtlumené, s těmi botami, co jsou dnes, se to nedá srovnávat. Tehdy, když jsem chodil do páté třídy, se v nich ale běhalo dobře.“
Vanda: „Já jsem poprvé vyběhla v nějakých keckách, co jsme zrovna měli doma. Pak jsem měla vždy něco, co se tehdy dalo sehnat, bylo mi šestnáct a bylo to před revolucí. Možná to byly botasy, určitě nešlo o adidasky nebo něco ´zvenku´. Běhala jsem sprinty, tak jsem toho naběhala víc v tretrách. Potom jsem se dala na delší tratě a první maraton jsem zaběhla v letitých mizunech. Dříve jsem běhala v ´ádech´, pak v New Balance a poslední roky nedám dopustit na minimalistické boty. Ty jsou hodně příjemné, ale maximálně do dvaceti kilometrů. Maraton bych si v nich běžet netroufla. Tyto boty jsou vážně super, kamínky mi přes podrážku namasírují nohu, ale běhat úplně naboso nechci, to bych se bála střepů a podobně. Po trávě nebo na dovolené v písku, to běhám, ale jinak ne.“
Kolik bot jste už vystřídali a po kolika kilometrech je měníte?
Petr: „Hodně, možná to byla už stovka. Kilometry ale nepočítám. Boty mi vydrží rok a pak jsou horší, tak je ještě tak rok beru jen na klusání. Mám ale samozřejmě několik párů. Je to asi pět párů doma a dalších pět nebo šest párů v Praze. Ale ty počty jsou bez záruky. (smích)
Vanda: „Jsou to tak troje boty ročně. Nedá se obecně říct, kolik vydrží, i když rozdíl mezi novou a starší botou je znát vždycky. Pro New Balance jsem zkoušela stejnou botu novou a starší a bylo to, jako když sedneš do nového auta. Ale je to kus od kusu, některé vydrží tisíc km a mají dost, u některých jsem několikrát protočila tachometr a běhala v nich, dokud se neroztrhaly.“
A kde byste poradili nakupovat boty? Potřebujete jako zkušení maratonci ty nejdražší?
Petr: „Boty si většinou kupuji na závodech, kde jsou zlevněné. Také v outletu a to se dají sehnat kolem dvou tisíc. Pokud někdo nechce úplně nejnovější model, tak to jde.“
Vanda: „Já nyní běhám hodně v minimalistických fivefingers, které zároveň i testuji a mám je zdarma. Kdybych ale měla koupit nové boty, tak asi na závodech. Rozhodně bych nešla pro boty na běh do Makra nebo do jiného supermarketu. Dá se pořídit dobrá bota do dvou tisíc. Mít boty za ´pětku´ je nesmysl, ale pod tisícovku je už moc levná. Pro začátečníky je dobré jít do specializovaných prodejen, kde prodávají běžci, mají diagnostické přístroje a poradí.“
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
