Za tak trošku zvláštních a nestandardních podmínek proběhl o víkendu v Beskydech 11. ročník tradiční Beskydské sedmičky. Nejenže díky trvalému tlaku ochranářů zbylo vlastně z původních 7 vrcholů jen 5 (po loňském Travném ubyla letos i Ropice), ale trasa byla letos poprvé stejná pro kategorii jednotlivců i dvojic, což v druhém případě znamenalo prodloužení na 101 km s o něco menším převýšením 5387 m. Další velkou změnou vynucenou současnou epidemií koronaviru byl intervalový start závodníků z třineckého stadionu v průběhu 10,5 hodin (pátek 12,00 hod. až 22,30 hod.). Způsobilo to pak tak trošku nepřehlednou situaci v průběžných výsledcích, zvláště když v průběhu noci vypadlo díky silnému větru internetové připojení na většině kontrolních stanovištích.
Jak je patrné z konečných výsledků, objevila se na startu přece jen o poznání slabší konkurence než loni, kdy byl i závod jednotlivců vypsán jako Mistrovství ČR v ultra SkyMarathonu. Nejsilněji byla tradičně obsazena kategorie mužů jednotlivců. Když většina favoritů vystartovala z Třince v podobném čase okolo 22,20 hod. a v prvním stoupání na Javorový se navzájem tak trochu hlídali, poměrně málo známý Michal Šmahel z Prahy (Inov 8 team), který se v minulosti specializoval spíše na silniční běhy (10 km 31:53), vyběhl o více než půl hodiny dříve a vůbec se s tím nepáral. Na Javorovém byl dokonce 5 minut dříve než všichni ostatní a vedoucí pozici si udržel více než polovinu závodu. Pak se přece jen začal propadat, ale 5. místo při jeho premiéře v tak dlouhém závodě není vůbec špatné.
Ze skupinky favoritů se podle očekávání odděluje největší favorit Zdeněk Hruška z Tísku, sledován tím nejzkušenějším – čtyřnásobným vítězem a letos již 48letým matadorem Standou Najvertem z Ostravy. Do Krásné přibíhá již Zdeněk sám a vydává se na pomyslnou stíhačku Šmahela. Tomu přece jen trochu docházejí síly a v cíli končí nakonec 5. (13:10:43). Naopak Zdeněk suverénně kráčí za vysněným vítězstvím s náskokem více než 35 minut (12:08:44 hod.). Standa bojuje jako lev a teprve v závěrečných kilometrech závodu ztrácí výrazněji. Přesto je jeho výkon na veterána úžasný (12:43:57). Naopak skvěle rozvrhne síly další překvapení závodu – mladičký Matěj Beneš, který v druhé půlce stahuje půlhodinovou ztrátu na Najverta z Ostravice a do cíle dobíhá jen o 2 sekundy později (12:43:59). Celkově čtvrté místo je úspěchem i pro Tomáše Štveráka (13:05:51).
Děvčata startují navzájem v rozdílných časech a zpočátku je nejrychlejší loni bronzová Veronika Srníčková. Ale už při seběhu na Morávku se jí přiblíží Eliška Vondráčková, která v následujícím stoupání zaútočí a zbytek závodu je již zcela v její režii. V cíli je její náskok na stříbrnou soupeřku neuvěřitelných více než 110 minut. Její výkon byl téměř o 35 minut rychlejší než při loňském stříbře a stačil i na 10. místo mezi muži (13:57:47).
Na docela přepálené tempo doplácí nakonec nejen Srníčková, ale i další favoritka Elen Šimonová, které postupně vzdávají. Naopak na medailové pozice se prosazují Barbara Lišková (15:48:09) a Monika Gemelová (16:05:53).
Podobně jako v loňském roce byla větší kvalita soustředěna v závodě jednotlivců. Toho využili v minulosti mnohonásobně druzí či třetí Kamil Bezděk s Markem Novotným ke svému suverénnímu premiérovému vítězství (13:48:51). Vysokou kvalitu má i čas vítězného mix týmu Linda Tekeliová – Radovan Keler (15:18:25). Mezi ženskými dvojicemi jednoznačně dominovaly Linda Beniačová s Martinou Dvořákovou (16:53:02).
Škoda, že vzhledem aktuální epidemiologické situaci si vítězové neužili slavnostní nedělní vyhlášení na zaplněném náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm a museli se spokojit s krátkými tzv. květinovými ceremoniály.
A určitě vás bude zajímat, jak dopadl avizovaný debut frontmana skupiny Mirai – Miraie Navrátila. Ten se s tratí popral statečně a i přes velké problémy s koleny se do cíle dobelhal za 31:06:22 hod. Jen netuším, jak byl schopen zvládnout následující koncert na festivalu v Plaňanech o několik hodin později.
