V sobotu 6. 6. přivítalo účastníky Lysohorského ultratrailu v beskydských Malenovicích nádherné letní, pro běžce možná až příliš horké počasí. Již v 6 hodin ráno vystartovali na trať účastníci delší trasy Ultra (67 km + 4100 m), aby si to po čtyřnásobném zdolání Lysé hory (1324 m) rozdali v boji o titul mistra České republiky 2020 v Ultra Sky.
A borci se s tím opravdu nepárali. Prvním mezičasem na Lysé proběhlo čelo závodu vedené Alešem Sedlákem (v cíli nakonec 8.) a Jiřím Petrem (celkově 10.) za neuvěřitelných 43:12 min., tedy o 6 a půl minuty rychleji než vítěz na premiérovém ročníku. S malou ztrátou je následovali další z favoritů – Hének, Skokan, Hudec, Causidis, Uherek a Fraňo. Bylo víceméně jasné, že tohle peklo někteří z nich nemohou přežít. Naopak mnozí z těch, kteří se nakonec dostali do TOP 10 – třeba Polák Misiak (v cíli nakonec 4.), Tomáš Fárník (6.), či Zdeněk Hruška (9.), začali podstatně, často i o 3 minuty pomaleji. Loni stříbrný, nestárnoucí beskydský démon, Standa Najvert, letos 48letý, probíhal poprvé přes vrcholovou občerstvovačku až na 26. pozici (48:55 min.), aby to pořádně rozbalil až v závěru závodu a dokončil 11. celkově a stříbrný v kategorii nad 36 let.
Šílené tempo si pochopitelně začalo vybírat svoji daň. Čelo se postupně trhalo, rozestupy se zvětšovaly a první obětí byl jeden z favoritů Jakub Uherek. Jak se mi v improvizovaném rozhovoru při jeho třetím, už jen docházení na Lysou, svěřil, věděl přesně do čeho jde, ale přece se nemohl jako obhájce loňského vítězství smířit s bojem o nějaké 8., či 10.místo. Mimochodem jeho loňský čas by v letošním ročníku bral až 10. flek. Tak neuvěřitelná kvalita se na startu sešla.
Při druhém výběhu se na Lysé objevuje jako první Jíří Petr (nakonec nejlepší v kategorii nad 36 let), těsně následován Skokanem. Hudec jako třetí ztrácí necelou minutu.
Třetí kolo: Pro změnu vede Hudec o více než minutu před Skokanem. Petr již prožívá těžkou krizi a ztrácí 5 minut. Dvě a půl minuty za ním se objevují rozvážněji běžící Causidis a Slovák Fraňo.
I při posledním zdolávání vrcholové kóty má Hudec před Skokanem minutový náskok, ale ten ho dokáže v závěrečném seběhu zlikvidovat a po předchozím ostrém a nerozhodném boji volí oba společný doběh do cíle. To se ovšem příliš nezamlouvá rozhodčím – mistr může být jen jeden. Po přezkoumání záběrů cílové kamery je jím vyhlášen 26letý Dominik Skokan, loni 6. muž z ME v Ultra Sky, který pochází z Hranic a pracuje jako vedoucí prodejny se sportovní obuví v Ostravě. Nekorunovaným vítězem ale zůstává i (nejen v mých očích favorizovanější) Tomáš Hudec (30), 6. muž na MS v Ultra Sky 2018. Zasloužené ovace sklízí přesně o 5 minut později i domácí Mára Causidis (29), obhájce titulu na této trati z loňské B7. Již mimo medailové pozice dobíhají dva špičkoví zahraniční účastníci – Bartek Misiak z Polska a Peter Fraňo ze Slovenska.
Velice napínavý průběh má i kategorie žen. Vysoce favorizovaná a titulem mistryně Evropy z loňského roku ověnčená Marcela Vašínová dává od počátku najevo, že ji nic jiného než mistrovský titul nezajímá. Již při prvním výběhu má na druhou v pořadí, domácí Petru Ševčíkovou, téměř tříminutový náskok a figuruje dokonce na 14. místě v mimořádně kvalitní mužské konkurenci. Při druhém průběhu Lysou je její náskok dokonce 5minutový. O to větší překvapení zavládne mezi početnými fanoušky na nejvyšší hoře Moravskoslezských Beskyd, když napotřetí se Petra objevuje téměř v jejím závěsu (něco přes minutu) a navíc vypadá, že má sil na rozdávání. Holky si v závěrečném okruhu několikrát vymění pořadí, když třeba budoucí vítězka řeší nedostatek tekutin v místním potoku, ale i napočtvrté je nahoře jako první Marcela – 47 s. před svou soupeřkou. Petra Petra Ševčíková žijící v nedalekém Frýdku-Místku má ale místní terén dokonale přečtený, a když Marcelu nedaleko Ivančeny předbíhá, dává si záležet, aby její krok vypadal lehce a ladně. Do cíle dobíhá nakonec o 3 a půl minuty rychleji a překonává loňský traťový rekord o 53 minut! A ani Péťa není žádné ořezávátko. Titulů mistryně ČR již posbírala pěknou řádku, naposledy při lednovém LH 24 a na loňském ME skončila 8.
Třetí končí s 11minutovou ztrátou další česká reprezentantka Kateřina Matrasová před loňskými medailistkami Hankou Holoubkovou a Barčou Cichou.
Skvělé výkony i na kratší trati
Také na trati Sky Race, přestože se tam o mistrovské tituly nebojovalo, jsme byli svědky skvělých výkonů. Největší favorit Ondřej Fejfar vylétl poprvé na Lysou za famózních 38:42 minuty, ale obhájce loňského vítězství, Beskydy odkojený, Tomáš Maceček se drží v půlminutovém očním kontaktu a v seběhu na Mazák to rozbaluje. Podruhé se na Lysé objevuje už s velikým náskokem a vědom si své suverenity, kyne svým fanouškům oslavným gestem. O tom, že „Macek“ si na tento závod opravdu věřil, svědčí i o to, že když jsem mu v předvečer závodu pochválil jeho nový účes slovy – „Ti to bude na bedně slušet“, odpověděl – „To doufám“. V cíli má nakonec Ostravák, momentálně pracující v Praze, více než 6minutový náskok před tak trochu překvapivě druhým Markem Minářem a Pavlem Brýdlem. Favorizovaný Fejfar končí bramborový.
Ani mezi ženami se zpočátku nezdá, že bychom se dočkali velkého překvapení. Mladičká domácí favoritka Barča Macurová od startu udává tempo a na vrcholu se poprvé objevuje minutu před Hanou Švestkovou Stružkovou. Třetí přibíhá 41letá bývalá špičková běžkyně na lyžích a mistryně světa ve Spartan Race, liberecká Zuzana Kocumová. Ale při druhém průběhu je již vše jinak. Zuzka neuvěřitelně dře, pot z ní stříká na všechny strany, využívá své skvělé práce s holemi a její soupeřky najednou nestíhají. V cíli je o 2 minuty dříve než Švestková Stružková, která ještě kousek před cílem předbíhá unavenou Macurovou.
Závěrečné vyhlášení vítězů není možná tak okázalé jako na jiném slavnějším horském závodě, ale o to v přátelštější a nekonformnější atmosféře, podpořené tak trošku svérázným a neotřelým komentátorským výkonem známého bývalého špičkového běžce Zbyňka Cypry. Běžecký svět jako by náhle alespoň na jeden den zapomněl na nějakou koronavirovou krizi, na které tento závod paradoxně tak trošku vydělal – minimálně účastí špičkových borců, kteří by možná za normálních okolností pobíhali se světovou konkurencí na některém zahraničním závodě v Alpách či Pyrenejích.
Vypíchnout bych mohl ještě dvě, ne tak úplně obvyklé věci. V závěrečné tombole byli odměněni úplně všichni přítomní účastníci. A odměnou nebyly jen nějaké drobnosti, ale značkové běžecké boty, hole, batůžky… A již 2 hodiny po doběhu posledního účastníka byla celá, jinak dokonale značená trať, vyčistěna a zbavená všech fáborků a šipek – jaký kontrast k jednomu nejmenovanýmu závodu v Rychlebských horách, kde značení vydrželo od loňského podzimu dodnes (pokud ho teda zčásti dobrovolně neodstrojili sami trénující běžci).
Uznání si zaslouží i dobrovolníci, jen namátkou, Milan Michna – značil trasu, stará se o dobrovolníky, Štěpán Rainisch, vede ekonomiku závodu, je mj. také zástupcem myslivců nebo Libor Bednarz, který měl pod sebou občerstvovačku.
Nezbývá než si přát, aby potřebný elán a nadšení vydržely skvělému pořadatelskému týmu kolem Marka Balcara a Hanky Přádkové i do dalších let.
