Elitní český utra běžec Petr Martinovský z Hradce Králové, závodící za SK Babice, stejně jako náš nejlepší ultra Radek Brunner, zakončil svoje vyprávění o rekordním zdolání Prominentní vrcholů Lužických hor v limitu 24 hodin (PVLH24), které spolu s eliťákem z Mělníka Lukášem Kozlíkem dali v sobotu 6. října, úsměvným tvrzením: „Byla to zívačka.“ Oba startovali třeba i na nedávném Babickém trailu, který vyhrál vrchařský šampion Jan Janů, a Kozlík byl druhý a Martinovský pátý. Petr byl vloni nejlepší na Krakonošově stovce.
Propozice vrcholů mimo jiné uvádějí : „Přeběhnout všechny vrcholy Lužických hor (více jak 120) je nemožné v jednom dni. Přes vrcholky všech deseti lužických sedmistovek se běhá fantastický dvoudenní závod v létě. Našel jsem však jiný úžasný výběr vrcholů. Prominentní Vrcholy Lužických Hor. 18 kopců s prominencí (relativní výškou) více jak 100 metrů nad okolní terén, bez ohledu na nadmořskou výšku. Okruh spojující tyto vrcholy má asi 130 kilometrů s nastoupáním 4700 metrů. Mezi nejprominentnější hory patří i 8 z 10 lužických sedmistovek – všechny kromě Bouřného a Weberbergu. Nejvyšší hora Luž je i nejprominentnější a také nejizolovanější. Prostě ideální parametry pro okruh i klub. Tedy kdo zdolá všech 18 vrcholů do 24 hodin stává se doživotním členem klubu PVLH24.“ Vrcholy jsou dány, trasu si volí každý sám, nutnou podmínkou je z jednoho místa vyjít a do něj se vrátit.
Motivem byl The Bob Graham Round, který je pojem ve světě trailového běhání. Okruh přes vrcholky hor v oblasti Lake District, který lze zdolat kdykoli, kudykoli, cestou i necestou, v zimě či v létě. Skoro 70 mil (106 km) přes 42 vrcholů s celkovým nastoupáním 27000 stop (8200 metrů). S jediným omezujícím pravidlem. Zvládnout ho dokončit do 24 hodin. Klub těch, kteří to od roku 1932 dali má dnes již více než 2000 členů. O výkonech se vedou statistiky, klub se jednou za rok schází.
První zápis v Lužických horách udělal 16.6.2017 Dušan Koutník s Markem Šestákem – 22:02 (114 délka/3,9 km součet stoupání). První sólo pokus 4.7.2017 Daniel Elšer – 20:45 (107/4,5) Štěpánka Vopatová s Jindrou Krobovou byly 2.8.2018 prvními ženami – 22:29 (115/4,3 km). Nejdelším pokusem (120/4,2) byl výkon Pavla Fenyka, kterému to vyšlo napotřetí – 23:03. A 6. října (98/4,3 km) to dali Kozlík s Martinovským, který sdělil další detaily k akci, v rekordním čase 12:44 .
Jak dlouho se znáš s Lukášem, kdy přišel nápad na tuto akci?
„S Lukášem se známe přes SK Babice, kdyby neběhal za AC Sparta Praha, jistě by běhal za Babice, je to největší fanda Babic co znám. Známe se nějak od přelomu roku 2016/2017. Letos v únoru jsme upekli , FKT CHKO Orlické hory“ (přeběh těchto hor po červené značce, od Olešnice v Orlických horách k Zemské bráně ) a během něj padlo i téma Lužické hory. Já to měl v hlavě už od loňska, Lukáš to chtěl jít až 2019. Já ho uháněl, že to jdu letos. Nakonec jsme se domluvili na říjen, až bude mít Lukáš po sezóně. Mě to bylo víceméně jedno. Trasu jsme ladili cca půl roku s přestávkami, kdy Lukáš vymyslel nejlepší postup mezi jednotlivými kopci a následně se řešila trasa. Oba jsme zkoumali různé typy map, na některých různé stezky třeba úplně chyběly. Hodně pomohly i letecké snímky. Základem bylo, že jsme chtěli stanovit co nejkratší trasu. Tudíž z toho vznikl takový delší orienťák."
Propozice umožňují mít podpůrný tým, který třeba dává účastníkům občerstvení. Měli jste ho?
„Měli jsem podporu, Lukášovu přítelkyni Máju, která popojížděla autem a my si mohli dovolit ten luxus, že jsme s sebou nemuseli tahat kanystr vody na zádech. Počasí bylo naprosto parádní. Celý září bylo naprosto luxusně a já jen trnul, že to přece nemůže vydržet a že přijde určitě nějaký marast. Na druhou stranu jsem si říkal, že ať je buď hezky sluníčko, nebo prší, fouká a je mlhavo, ať to má nějakou romantiku. Takový to šedivo, teplotně neutrálno by mě moc nenadchlo. Startovali jsme v 5:59 za nautického rozbřesku ze Svoru od kaple, směr Klíč. Doběh jsme stihli do nautického soumraku, kdy jsme se vrátili ještě za světla zpátky na místo startu v 18:45“
Měli jste na trati nějaké problémy, krizi?
„Já měl krizi někde okolo 50 km, kdy mi bylo slabo a špatně od žaludku. Pořád zkouším jestli ty gely žaludek vstřebá a pořád to samý a je jedno co to je za značku. Ale dal jsme se do kupy, pomohla mi Lukášova krátká krize a plechovka piva. Jinak Lukáš během příprav trasy dokonce 2× vyjel některá místa natrasovat, jestli to tak půjde, ale i tak více jak půlka byla vstup do neznáma a některá místa jsme vedli naprosto nadivoko, mimo jakékoli stezky, prostě držet azimut a kolmo lesem na kopec.“
Teď, když to v Lužických horách znáte, neplánujete třeba ještě další pokus v příštím roce?
„Trochu mě mrzí, že někteří se do našeho pokusu ještě před jeho absolvováním obouvali, buď v ohledu toho, že máme support (i když přímo pořadatel této akce ho doporučuje) a nebo, že náš pokus s ohledem na maximální zkrácení kilometráže a času je hodně troufalý. Jak jsem zmínil, podpora byla velká pomoc, smekám přede všemi co to absolvovali sami. A možná i tohle lamentování ostatních mě asi vyprovokuje k tomu, že to půjdu někdy sám bez jakéhokoli zajištění.“
