V noci z 28.9. na 29.9. opět celou noc nespalo několik stovek fanoušků českého ultramaratonu. Fandili Radkovi Brunnerovi a dalším našim reprezentantům, kteří běželi Spartathlon 2018. Jedná se o 246 km dlouhý závod, kdy běžci absolvují trať z Atén do Sparty. Letošní ročník byl ve znamení medikánu Zorba, který přinesl silný vítr a déšť.
Z českých borců se nejlépe umístil ultramaratonec Radek Brunner (44 let), který obhájil loňské druhé místo s časem 23:37:15. První byl Japonec Jošihiko Išikawa, který do cíle dorazil 42 minut před Radkem.
Radku, nejdříve přijmi velkou gratulaci! My, co jsme celý závod sledovali od první až do poslední minuty tvého boje, tak víme, že jsi byl nějakou dobu v čelní skupině, pak třetí, ale jednu dobu také jedenáctý. Proto bereme tvoje druhé místo jako úžasný výsledek. Máš stejné pocity? Nebo jsi prostě chtěl být první?
I já tohle umístění beru jako skvělý výsledek. Jasně, že jsem chtěl být první, kdo by nechtěl. Ale pod Akropolí nás s touhle ambicí stálo 400. A vyhrát může prostě jenom jeden.
Byl to tvůj 4. Spartathlon. V čem se lišil oproti jiným ročníkům … když pominu to velmi nepříznivé počasí.
Byl to úplně jiný Spartathlon. Spartathlon se běhá ve slunečném počasí, všude jsou lidi a fandí, je to prostě pořádná opalovačka. Ale letos to bylo všechno úplně jinak. Vítr, déšť a zima. Nic z toho nemám rád. V létě jsem se snažil trénovat hlavně přes poledne, abych si co nejvíc zvykl na horko. V tomhle směru mi příprava moc nevyšla. Letos také na startu stálo hodně soupeřů, kteří mohli právem pomýšlet na stupně vítězů. Jestli jsem předloni a loni vnitřně věřil, že medaili získám, letos jsem tomu dával tak 50 %. Jsem realista, věděl jsem, jak moc nekompletní tréninkovou přípravu jsem měl. A taky si umím trochu spočítat, co od koho v závodě očekávat. Letošní medaile si jednoznačně vážím nejvíc ze všech tří, co mám. Tuhle jsem si opravdu vybojoval. Nespadla mi do klína.
Měnil jsi nějak stravu během závodu oproti předchozím ročníkům? Držel jsi před závodem nějakou speciální dietu?
Žádnou dietu nedržím, hubenej jsem až dost a ještě něco redukovat? Ani náhodou. S výživou během závodu to ale bylo jinak. A asi jsem na to taky dojel. Prostě taková školácká chyba. Víkend před Spartathlonem jsem četl článek o světovém rekordu na maratonu z Berlína. A o tom, že Kipchoge běžel na hydrogel Maurten. No a když on, tak proč ne já? Dva dny před odletem jsem získal pár dávek Maurtenu a tak jsem ho hned použil na Spartathlonu. Bez odzkoušení v tréninku. Chyba!! Po 70 km musel slavný Maurten ven, já spadl do hrozný krize. Tam jsem začal na ostatní soupeře ztrácet a propadl jsem se až k tomu 11. místu. Na 65. km jsem na sebe oproti roku 2017 měl náskok cca 15 minut, na 80. km naopak ztrátu 20 minut. Za pekelných 15 km jsem problil 35 minut. Po 100 km se žaludek srovnal a mohl jsem zase závodit. Ale pro jistotu už jsem nic ze svojí výživy nevzal. Doběhl jsem to na vodu, colu, čaj a polévku. Příště tyhle experimenty opustím a použiju zase svoje odzkoušené gely AGAVE9. Sám sobě jsem se tam musel smát, jaký jsem pako.
Na co těch 23 hodin myslíš?
V hlavě se to motá. Když to jde, tak běžím v maximální koncentraci na závod-průběžně skenuju tělo, jak jsem na tom, hlídám si doplňování energie a tak. Rád se u toho taky koukám po okolí. Spartathlonskou trasu už mám proběhanou, myslím, že bych jí dokázal už běžet i bez šipek a nezabloudím. Pamatuju si kde je jaký checkpoint a tak.
Když to nejde a všechno bolí, pak myslím na jediný-aby to už skončilo. No a když jsem po nějakých 110 km začal zase dohánět soupeře, kteří mi utekli, tak jsem myslel na jediný: dohnat je. Stal jsem se lovcem, který šel po kořisti. A s každou doběhnutou srnkou jsem měl stále větší chuť.
Běžíš raději sám, nebo jsi rád, když máš po boku jiného závodníka?
Nerad běžím s někým. Při letošním Spartathlonu jsem strávil prvních 50 km společně s vítězným Japoncem a vůbec se mi to nelíbilo. Běžel neustále schovaný za mnou v závětří, ani jednou nevystřídal, běžel tak těsně nalepený, že mi párkrát šlápl zezadu na nohu. Nebylo to hezký.
My, co jsme sledovali tvé tréninky na portálu STRAVA.com, tak máme pocit, že jsi letos trošku změnil taktiku v tréninku. Je to tak, nebo tvé tréninky spíše byly ovlivněny tvými zdravotními problémy? Kolik km jsi naběhal v přípravě vloni a kolik letos?
Taktiku jsem nezměnil. Ale od června jsem měl velké problémy s achilovkou, které mi v podstatě zničili celou přípravu v červnu a červenci. Nic rozumnýho jsem neodtrénoval, bylo to dost psychicky náročný období. Spartathlon se blížil, spousta lidí se ptalo, co tedy budu dělat, jestli tam vůbec pojedu a tak. Říkal jsem: na Spartathlon mi stačí 50 dní na přípravu. A nakonec se ukázalo, že přesně těch 50 dní jsem stihl odtrénovat v pohodě. Takže to asi fakt stačí (úměv) Ale příště bych jich uvítal víc. Souhrn kilometrů za rok je zhruba stejný jako loni, aktuálně mám za letošek na tachometru 5700 km. Loni jsem sice mohl běhat přes léto, ale měl jsem zase zdravotní výpadek na jaře, takže se to tak nějak porovnalo.
Letos byly opravdu extrémní podmínky, jak déšť, tak silný vítr. V čem jsi běžel (oblečení, boty) a bylo to vyhovující? Můžete si na trať případně předem poslat spolu se stravou i náhradní oblečení?
Poslat si můžeš cokoliv v podstatě na každý checkpoint na trase. Já to trochu podcenil, suché triko jsem měl až na 160 km. Takže do té doby jsem běžel v jednom tenkém tričku a v podvečer klepal kosu. Na jednom checkpointu jsem získal alu folii, tak jsem jí roztrhal, omotal se s ní kolem těla a rukou a v tom běžel. Šusťákovku jsem měl až na 170 km. Pak už jsem byl v teplíčku a začalo mi to zase chutnat. Boty jsem za celý závod neměnil, proběhl jsem to v HOKA Clifton. Mám je odzkoušené a vyhovují mi. Poslední do mozaiky výbavy je čelovka. Bohužel já sem tu svoji na checkpointu, kam jsem si ji poslal, nenašel. Takže jsem celou noc musel proběhnout s nouzovou blikačkou. Nejhorší to bylo v přeběhu přes ten hlavní kopec. Běžet mezi šutrama po tmě není nic moc. Tam jsem trochu nadával. Zbytečně jsem tam ztratil pár minut.
Za jak dlouho jsi schopen se vrátit po tomto závodě do plného tréninku? Teď jsem si naplánoval volno, takže budu tak měsíc odpočívat. Nohy si to zaslouží. A i já se potřebuju trochu od toho tréninkového drilu oprostit.
Český team absolvující Spartathlon se rok od roku rozšiřuje o nové členy, tzn. že zájem o tento závod narůstá. Zvyšuje se i zájem médií?
Myslím, že jo. Tím, jak se Spartathlon a start na něm přiblížil i ostatním a není to jen záležitost úzké skupinky běžců, tak i informací a článků o něm je víc. A to je dobře. Před 4 roky jsem po Spartathlonu říkal, že by se mi líbilo, kdybychom na něj dostali plnou povolenou kvótu 25 startujících z jedné země. A vidíš, každým rokem to roste, letos už 15. Příští rok tam bude 20 Čechů. Mám z toho radost. Čím víc nás tam je, tím je to lepší teamová atmosféra.
Z různých stran jsme slyšeli kritiku na svaz. Že nedostatečně podporuje ultramaraton. Jaký na to máš ty názor?
Myslím, že o tomhle už toho zaznělo hodně a nemá cenu se v tom dál pitvat. Diskutování na internetu nic nevyřeší. Dokud spolu lidi, co v tom můžou něco vyřešit, nezasednou k jednomu stolu a nenajdou společnou řeč, nic se asi nezmění. A nemyslím si, že je to je chyba jen na straně svazu, tak jak je právě po internetu všude prezentováno.
Co tě letos ještě čeká za závody?
Letos mě už nečeká nic. Spartathlonem jsem letos skončil. Asi si odběhnu nějaký krátký závod spolu s Janou, ale nic delšího než 20 km určitě teď neplánuju.
Jak budeš nyní regenerovat?
Mám v plánu lázně, budu chodit po kopcích, plavat, spát. Občas se proběhnu, protože by mi to moc chybělo. Ale trénovat na příští sezonu začnu nejdřív v listopadu.
Přemýšlíš už o Spartathlonu 2019? Nebo už se ti rodí v hlavě nějaká nová výzva?
O Spartathlonu 2019 nemusím přemýšlet. Mám tam ve Spartě ještě jeden nesplněný sen, takže je to téměř jasné. Čekám už jen na zveřejnění termínu MS na 24 hodin v příštím roce a podle toho si poskládám sezonu 2019. Stejně tak se upínám k prosincové losovačce na stomílovku Western States, kde bych příští rok moc rád startoval.
Radku, děkuji za rozhovor. Ještě jednou velká gratulace. A přeji ti, ať jsi zdráv a šťasten.
