Když jsem psala článek z ocelácké přípravky č. 1, netušila jsem, jak brzo se dočkám prvních pokroků. Přišly při třetím tréninku v sobotu.
Po osmé hodině jsme se tělo připravili lehkým vyklusáním, běžeckou abecedou a rozjuchanou vybíjenou. Protáhli jsme se a připravili se tak na „zlatý hřeb dopoledne“ – kruhový trénink.
Už na samotném začátku dnešního cvičení nás Libor „trenér“ varoval, že ho na konci budeme proklínat, protože dnešní kruhový trénink bude zaměřený hodně silově. Skutečně tomu tak bylo.
Kromě tradičních kliků, sedů-lehů, výdrže ve visu na ribstolu a běžeckých rukou nám Libor nachystal nové posilovací cviky. Hodně náročnou disciplínou bylo stanoviště s lanem přivázaným k ribstolu, po kterém jsme se ručkováním přitahovali nahoru a pak zase dolů.
Při každém záběru jsem doslova kulila oči na to, jak mi naskakoval biceps. Dost mě bavilo přehazování medicimbalu. Z čeho jsem měla strach, bylo přeskakování takových malých překážek snožmo-údajně tento cvik zpevňuje kotníky. I přes mou neobratnost a obavy se mi přeskok několikrát vydařil. Značná část tréninku byla zaměřena na posilování břišních svalů.
Po kruhovém tréniku následoval regenerační výklus kolem klimkovických lázní a na samotný závěr jsme svalovou únavu utopili v bazénu. Utopili jsem ji asi dokonale, protože dnes mě vůbec nic nebolelo. Ani jeden jediný sval.
Trochu prvního bilancování
Jsem hlavně běžec. A jako běžci mi ocelácká přípravka dost dává. Dostala jsem do hlavy běžeckou abecedu, kterou jsem dříve podceňovala, respektive jsem ji vůbec nedělala.
Při oceláckém tréninku je součástí zahřívací fáze. A světe div se – přestávají už mě bolet záda, bederní část. I v mezidobí přípravky totiž zařazuji cviky na posílení zádového svalstva, které jsou součástí kruhového tréninku.
Co mě ale překvapilo nejvíce, že mi ocelácká přípravka kromě pevnějších svalů dává úplně neuvěřitelnou chuť a energii do běhání. Když posiluji, svaly mi do hlavy vysílají signály: “makej, makej, to jsi ani netušila, že existujeme, vydrž – co bolí, to sílí, my ti na trati za odměnu pomůžeme“.
A když pak vyrazím na běžecký trénink, mám pocit, že se mi běhá tak nějak lehčeji a svaly hlásí: „všímej, kolik máš teď energie, rosteme a tak tě popoženeme“.
Na nějaké vyhodnocení je ještě brzo, já vím. Ale začíná mi svítat malinkatá naděje, že TO na své ocelácké premiéře 2. června v Tišnově můžu dát!
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
