Jako objev loňské skyrunningové sezóny lze jednoznačně označit teprve jednadvacetiletou sympatickou, velmi ambiciózní a přesto skromnou studentku ze Žacléře. Sportuje pouze pár let a za tu dobu už se dokázala prosadit především ve skialpinismu. Přestože běhání nesnášela, loni ji zcela uchvátil také skyrunning, ve kterém cítí velké šance. Řeč je o Lucii Luštincové.
Lucko, vím, že ses až dosud prioritně věnovala skialpům. Můžeš tuto disciplínu trochu přiblížit?
Popravdě jsou to jen asi tři roky, kdy jsem se ke skialpům dostala. V závodním skialpinismu se používají nejlehčí věci, co se na ně vyrábějí, ale i tak je to velmi náročný sport. Máte na nohách boty, ve kterých se bezvadně chodí do kopců a po zapnutí páky se při sjezdu chovají jako normální lyžáky. Na nohách máte připnuté lyže s nalepenými pásy, na zádech batoh s povinnou výbavou a zdolávají se náročné kopce a ostré sjezdy. Skialpy mi přijdou jako jeden z nejnáročnějších sportů, ale přesto je to sport úžasný a krásný. Ta volnost pohybu v zimní přírodě a v horách je prostě fantastická.
Přestože jsi začala teprve nedávno, dosáhla jsi celkem výborných výsledků. Můžeš se aspoň trochu pochlubit?
Zatím jsem absolvovala pouze závody v České republice a jeden závod v Polsku. Jsem na začátku a vzhledem k předchozím bídným zimám, je tahle první, kterou si na skialpech užívám. Když jsem závodila v juniorkách, vyhrála jsem Český pohár a MČR. Loni zde byly pouze dva závody, kde jsem přestoupila poprvé do kategorie žen, takže delší, náročnější tratě a mnohem zkušenější soupeřky. Pokaždé jsem dojela na 3. místě. Letos jsem první závod ČP nedokončila, protože se mi porouchalo vázání a zlomila hůlka, ale na dalších jsem si zlepšila náladu a závod vyhrála.
Jsou pro tebe tyto úspěchy dostatečnou motivací, abys i nadále věnovala svůj čas a úsilí prioritně této ryze zimní disciplíně?
Zatím jsou pro mě všechny závody zkušeností a vždy se něčemu novému naučím. Motivuje mě to a chtěla bych začít objíždět i jiné závody než pouze v České republice. Navíc se skialpy úžasně doplňují s běháním, kde se také zdolávají náročné tratě s velkým převýšením.
A právě až do loňského roku tě nebylo ve výsledkových listinách běžeckých závodů prakticky vidět. Pak přijdeš na start náročného horského Slezského maratonu a hned ho vyhraješ. Prý to byl tvůj úplně první maraton?
Začala jsem sem tam běhat asi v roce 2012 a zkusila si závod na 10 km. Řekla jsem si, že nic delšího určitě nikdy nepoběžím. V létě roku 2013 jsem běžela svůj první horský půlmaratón. Tři dny po něm jsem ještě nechodila a řekla si, že teď už vážně nikdy nic delšího nezkusím. Ten rok jsem pak ale začala trošku víc běhat, přes zimu zase trochu skialpy a loni jsem se přihlásila právě na Slezský maraton. Ale jelikož mě ten rok provázelo hodně nemocí a zranění a deset dní před závodem jsem dostala i další antibiotika, nestihly jsme s trenérkou vůbec to, co jsme chtěly. Můj nejdelší trénink a běh vůbec byl 28 km, takže jsem ani nevěděla, do čeho jdu. Ale vyšlo mi to líp, než bych si představovala! Vítězství mě nakoplo k dalším závodům a cílům!
Takže potom logicky přišel Nezmar Skymarathon, kde jsi doběhla jen dvě minuty za vítězkou. To asi není náhoda, že?
To byl další „bláznivý“ krok minulé sezóny. Hned po Slezském maratonu jsem totiž dostala další antibiotika a nemocí se nemohla zbavit, ale i přesto jsem se na Nezmara přihlásila. Už jsem si trochu věřila, že tyhle delší závody nějak zvládnu. Ale Nezmar mi dal víc zabrat, než jsem si myslela. Přes pět a půl hodiny na trati, – to bych si předtím ani neuměla představit. To mi přijde dlouhý i na jízdu v autě, natož když se celou dobu snažíte běžet a závodit. Ale závod to byl krásný a já měla z druhého místa hroznou radost. Přece jen ale asi pořád pokouším, co zvládne moje tělo, protože vyloženě natrénováno na to nemám. Je to asi celé v hlavě, abych to vůbec dokončila.
Budeš se i letos soustředit na tuto náročnou běžeckou disciplínu? Skyrunningových závodů u nás zatím moc není, přesto jich přibývá. Na které akce si brousíš zuby?
Samozřejmě. Hrozně mě to chytlo, i když vůbec netuším, kdy se to ve mně přesně zlomilo, protože jsem běhání dřív opravdu ráda neměla. Na letošní rok mám zatím v plánu asi osm takových závodů, tak snad to přežiju. Půjde hlavně o STRC Krkonošský SkyMarathon, který bude mít letos premiéru. Potom bych opět ráda zavítala na Slezský maraton a v září potom opět na Nezmara.
Máš v plánu startovat i na květnovém MČR Perun Skymarathonu? Jaké máš očekávání?
Ano, to je samozřejmě jeden ze závodů, na který se chystám. Vím, že je tam větší konkurence a mnohem zkušenější závodnice. Přesto nečekám, že bych obsadila nějakou pozici vzadu. Mířím určitě co nejvýš. Trénuju samozřejmě hlavně proto, že mě to nesmírně baví, ale také proto, abych se v závodech řadila mezi ty nejlepší.
To by ale chtělo i nějakou zkušenost ze zahraniční. Chystáš se vyrazit i na některý ze závodů světové sky série?
V červnu se chystám na Marathon du Mont Blanc, který bohužel do SWS zařazený není, ale myslím, že je to natolik oblíbený závod, že tam bude závodit i světová špička. Pak by to měl být červencový závod SWS v Itálii – Dolomites SkyRace, a potom se budu těšit na finále svěťáku v říjnu, kde chci absolvovat Limone Extreme SkyRace.
Kde vlastně převážně trénuješ? Zřejmě máš optimální podmínky pro trénink na tak náročné sporty jako je skialpinismus a skyrunning.
Nejvíce trénuju v okolí Žacléře. Kopce tu sice nějaké máme, ale tolik metrů, co bych potřebovala při svých trénincích nastoupat, abych byla připravená na takové závody, se mi tady asi nikdy nepovede. Lepší podmínky mám v okolí Špindlerova Mlýna a Vrchlabí, kde se také pohybuji celkem často. Jsou tam větší, delší kopce a těžší terén a to se mi hodí.
Klasická otázka. Kolik toho měsíčně nebo ročně naběháš?
Nikdy jsem nepoužívala sporttester s GPS. Mám ho teprve až od dubna, kdy jsem si říkala, že se chci v běhu někam posunout a mít o všem přehled. Od té doby jsem natrénovala něco přes 2 100 km do konce roku. Trénuji tak 5 – 6 x týdně, ale počty odtrénovaných hodin se mění podle druhu tréninku. Teď za leden mám asi 300 km a to jsem přes týden ležela s chřipkou. Takže si myslím, že letos toho naběhám zase o něco víc.
Takové výkony a náročný trénink vyžadují i dostatečnou materiální a finanční podporou. Dá se říct, že jsi díky vaší rodinné firmě téměř profesionálka?
To asi úplně ne, hodně mě zaměstnává studium na vysoké škole, a když jsem doma, pokouším se co možná nejvíce pomoci ve firmě, což mi dělá obrovskou radost. Jsem s našimi lyžemi vlastně od začátku jejich výroby, až do chvíle, kdy se pošlou zákazníkovi. Když potkám na svahu sportovce na našich lyžích, je to krásný pocit. Do současné chvíle za veškerou podporu vděčím svým rodičům, zejména pak taťkovi, který pro mě vyrobil lyže, které díky svým vlastnostem představují absolutní světovou špičku ve svém oboru. Co se týká běhu, letos jsem navázala partnerství s Adidasem. Stejně jako ve skialpinismu, tak i v běhu je důležité, pokud chce člověk podávat elitní výkony, musí používat špičkové vybavení.
Vzhledem k tvému věku a výsledkům lze počítat s velkým růstem výkonnosti. Máš nějaký sen či dlouhodobé cíle?
Poznávala jsem ty rozdíly i loni během jednoho roku běhání. Co mi přišlo ještě na jaře celkem náročné a dlouhé, jsem na podzim běhala úplně běžně a v pohodě. Myslím, že vytrvalost roste s věkem a naběhanými kilometry. Tím, že já jsem začala na delší vzdálenosti běhat loni, je velká pravděpodobnost, že se to bude jen zlepšovat. Určitě bych se chtěla dostat na úroveň, kdy bych objížděla různé svěťáky a pohybovala se někde vepředu. Letos to beru tak, že budu jezdit nabírat zkušenosti, které budu následně využívat a zlepšovat se.
Lucko, děkuji za rozhovor.
LUCIE LUŠTINCOVÁ – profil
narozena: 1993
team: LUSti Skialp Team
největší úspěchy:
- juniorská vítězka ČP 2013 a Mistryně ČR 2013 ve skialpinismu
- vítězka Slezského maratonu 2014
- 2. místo na Nezmar Sky Marathonu 2014
