Čtrnáct dní uteklo jako voda a já se opět hlásím se svými dojmy z ocelácké přípravky. Sice se nás v 8.15 v tělocvičně Klimkovických lázní sešlo pár nových tváří, ale opět minimum ryzích běžců.
Na začátek nezbytné zahřívací minimum. Trocha běhu, trocha běžecké abecedy a jako bonbónek pro zpestření vybíjená. I když trochu jinak – se dvěmi míči, po celé tělocvičně a všichni proti všem.
Bezva způsob, jak přinutit k intenzivnímu pohybu osmnáct lidí najednou a ještě se přitom pobavit.
Pak to začalo. Kruhový trénink. Patnáct stanovišť, na kterých jsme 40 vteřin intenzivně prováděli jeden cvik. Následovala 20-ti vteřinová pauza a po ní další stanoviště. Za hodinu jsme všechny stanoviště „projeli“ dvakrát.
Siderman, Superman a turecký zdvih
Z minulé přípravky se opakovaly jen 3 cviky – kliky, sedy lehy a běžecké ruce. Zbývajích 12 cviků byly úplně něco nového. Když nám je náš „trenér“ Libor předváděl a popisoval, už jen při vyslovení jejich názvů se mi mírně rosilo čelo.
Například: „čtyřtakt“ (ze vzporu se na zvedáte na rukách a zpátky), „Spiderman“ následně přejmenovaný na „Supermana“(ležíte na břiše a kmitáte najednou rukama a nohama), „turecký zdvih“ (ležíte na zádech, zvedáte se do stoje, jednu ruku nestále zvednutou a tu neustále sledujete pohledem), „vis“(pověsíte se na ribstol a 40 vteřin visíte). Dřepy na jedné noze. Posilování bicepsů pomocí expanderů. Vzpor na levé ruce, vzpor na pravé ruce.
Chuť cvičit mám obrovskou
Cítila jsem se o trochu lépe, než při první přípravce. Tentokrát jsem totiž zvládla cviky na všech stanovištích. U některých jsem si ale hrábla na dno svých sil. Hryzala se do rtů, vzývala všechy svaté, počítala nekonečně pomalu ubíhající vteřiny.
Nevím, jak jsou na tom ostatní skalní běžci. Já jsem na tom stále „blbě“. Roky běhání si vybraly jakousi daň – mám svaly na nohách, mám vypracovaná lýtka, ale ruce a vůbec celá horní polovina těla je zoufale slabá. Mám co dohánět, ale chuť cvičit mám obrovskou!
Po bloku posilování nás doktorka Jitka proškolila v první pomoci (tentokrát na téma spáleniny) a pak nám dal Libor na vybranou. Buď další kolo kruhového tréniku nebo běh. I když venku teploměr ukazoval –19°C a foukal vítr, já, Raduz a triatlonistka Renča jsme si odběhli dva okruhy kolem lázní.
Dohromady to dalo 5 kilometrů a dostala jsem zabrat. I když tempo bylo pomalé, i když jsem byla teple oblečená, ledový vítr mi znemožnil si běhání úplně užít. Ale každý kilometr se počítá a otužovat se není nikdy na škodu.
Už nejsem tak spráskaná
Poslední hodinku jsme strávili ve vyhřívaném bazénu. Rochnili jsme se v něm, plavali, nechali se masírovat protiproudem a při tom všem kuli plány na příští ocelácké přípravky. Máme se na co těšit, z Liborových plánů jsem pochopila, že se ani jeden trénink nebude stejný.
Nejsem tak „spráskaná“ jako minule. Ruce se mi netřesou. Ne nadarmo jsem celých 14 dní každý den cvičila kliky. Ale je mi jasné, že „Ocelový muž – žena“ nebude zadarmo. Po dnešní přípravě jako největší problém vidím shyby…sakriš!
A jen tak mimochodem. Další ocelácká přípravka proběhne 18.2.2012, kdy my z ostravského regionu v termínovce žádný závod nemáme, tak se přidejte!
Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.
