Český ultramaratonec Ondřej Velička si doběhl ve francouzském Albi pro stříbrnou medaili ve 24hodinovce.
Ondro, v první řadě bychom ti rádi za celou redakci pogratulovali k famóznímu výkonu. Před třemi týdny jsme spolu dělali krátký rozhovor po Spartathlonu a dneska je z tebe stříbrný medailista z ME v běhu na 24 hodin, během kterých jsi zvládl uběhnout neskutečných 258,661 km (což znamená, že jsi běžel průměrným tempem 5:34/km).
Děkuji!
1. Jak závod probíhal a jak vlastně taková čtyřiadvacetihodinovka vypadá?
Zatím jsem zažil pouze dvě 24 hodinovky. Tu naši českou v Kladně, která je po organizační stránce na velmi vysoké úrovni a teď můžu srovnat i s Albi, kde bylo také vše perfektně připravené. Okruh byl dlouhý 1106 metrů, běželo se 400 metrů po tartanové dráze na stadionu a zbytek po relativně nerovném asfaltu okolo stadionu. Pocitově se mi zdál okruh ve Francii zajímavější a mnohem rychleji přibývaly kilometry.
První půlka závodu vůbec nic neznamená, člověk jen tak v pohodě běhá a důležitá je až druhá polovina, ve které se rozhoduje. Podle německých tabulek jsem byl po 6 hodinách až dvacátý, po dvanácti devátý. Rozhodla druhá polovina, pokud se nemýlím, uběhl jsem největší vzdálenost ze všech běžců.
2. Na jakou vzdálenost jsi cílil?
Trénink po Spartathlonu neprobíhal úplně podle mých představ a cítil jsem v nohách únavu. Proto jsem si raději před závodem stanovil dva plány. Plán A, který znamenal odběhnout 240 km a záložní plán B, který znamenal zdolat 230 km a tím bych si alespoň malinko posunul osobák. Nakonec to ale vše dopadlo úplně jinak.
3. Po druhém dokončení Spartathlonu jsi říkal, že je to neskutečný pocit, který nelze popsat. Jaké to je stanout na stupních vítězů na mistrovství Evropy?
Je to něco podobného, ale přece jenom trochu jiného. Tohle je pro mě ještě intenzivnější pocit a pořád nemůžu uvěřit tomu, že se mi něco takového podařilo. Nevím, kde se to ve mně vzalo a nepoznával jsem svoje tělo. Všechno šlapalo na jedničku a v průběhu závodu jsem se cítil velmi dobře. Být druhý nejlepší v Evropě už přece něco znamená. A tento pocit chci ještě zažít!
4. Připravuješ se pod vedením bývalého špičkového maratonce Pavla Nováka, jak vypadá tvůj trénink?
Řekl bych, že trénink je hodně různorodý, běhám intervaly, tempové běhy, rovinky, klusy a výjimečně i kopce. Já vlastně přesně ani nevím, proč běhám to, co běhám a jaký to má význam. V tomto plně důvěřuji Pavlovi, který mi postaví plán přesně na míru, podle mých závodů a pocitů a já dělám maximum proto, abych podle plánu odběhal. A ono to takto skvěle funguje a raketově posunuje moji výkonnost.
5. Dodržuješ nějaké zvláštní stravovací zásady?
Samozřejmě se snažím jíst zdravěji než dřív, snažím se v oblasti zdravé stravy vzdělávat, číst články a zjišťuji, jaké potraviny jsou dobré a jaké nikoli. Také se zajímám o suplementy, které považuji za hodně důležité pro dobrou regeneraci. Ale občas když není jiná možnost, tak si dám cokoli, ale hlavně aby toho bylo hodně.
6. Jak regeneruješ?
Nejvíce si užívám saunu, v ní si dokážu fyzicky i psychicky odpočinout. Pak si dávám studenou sprchu na nohy a regeneruji také pomocí doplňků stravy. Výjimečně chodím i plavat, to mi taky pomáhá. Poslední dobou zjišťuji, že výborná regenerace je obyčejný spánek, pokud nespím průměrně alespoň 8 hodin denně, má to na kvalitu mých tréninků negativní dopad.
7. Co na tvé běhání říká rodina? I když se o tobě ví, že v tréninku běháš nižší objemy při větší intenzitě, určitě tě příprava stojí hodně času…
Vlastní rodinu ještě nemám, relativně před nedávnem jsem se z pracovních důvodů odstěhoval z Prahy zpátky na Moravu a bydlím opět u rodičů, kteří mě v běhání plně podporují. Oni například u počítače proseděli celých 24 hodin a živě sledovali moje počínání na trati.
8. Co tvá sportovní minulost, běhal jsi vždycky?
Běhám od začátku roku 2011, do té doby jsem neběhal. Na základní škole jsem jen jezdil na kole, ale na střední jsem toho nechal. Mezitím jsem žádný sport neprovozoval.
9. Co plánuješ dál? Máš nějaký běžecký sen, který by sis rád splnil?
Momentálně vlastně ani nevím. Ale teď už asi můžu prozradit, že jsem jeden velký běžecký sen měl. V roce 2018 se přehoupnu do veteránské kategorie a chtěl jsem získat medaili na MS na 100 km ve své kategorii. Tím mě inspiroval Radek Brunner, který v Dauhá v roce 2014 získal dokonce zlato. Chtěl jsem ho napodobit. Ale teď po Albi přemýšlím, jestli se raději nezaměřím na delší vzdálenosti. Ještě je brzo to řešit, teď se musím plně soustředit na mistrovství světa v běhu na 100 km ve Španělsku, které bude poslední víkend v listopadu. Po tomto závodě své další směřování proberu s Pavlem.
10. Co děláš, když zrovna neběháš?
Hodně pracuji, mám s kamarádem menší firmu, ale rychle nám roste. Svoji práci mám rád, a proto mi nevadí někdy pracovat i víc než 12 hodin denně. Pak taky rád spím a jím.
