Věděli jste, že se vědci stále přou o to, co vlastně způsobuje svalové křeče? Prestižní americký deník The Wall Street Journal přinesl odpověď a my vám ji teď prozradíme.
Od chvíle, co se lidé začali věnovat sportu, kosily nečekané svalové křeče aspirující olympioniky i víkendové bojovníky proti nadbytečným kilům. Celá desetiletí lékaři spolu s dalšími odborníky na sportovní medicínu pracovali s teorií, že křeč vzniká ve svalu, který je dehydrovaný nebo zbavený elektrolytů či se v jeho mikrovláknech a buněčných membránách objevily trhlinky. Všeobecně se věří, že ty vedou k bolesti a křečím, jež může utišit jen voda, elektrolyty.
Čím dál víc vědců se však nyní kloní k názoru, že jsme ke křečím od začátku přistupovali špatně. Trocha opravdu pálivé tekutiny – wasabi nebo třeba chilli – může zafungovat jako výrazně účinnější léčba než energetický nápoj a banán.
Stačilo, aby se před deseti lety musel se silnými křečemi při výletě na kajaku po moři vypořádat nositel Nobelovy ceny a lidé začali chápat, že svalové křeče možná se svaly nemají vůbec nic společného.
„Křeč nemá svůj původ ve svalu, ale v nervu,“ vysvětluje Rod MacKinnon, kajakář a nositel Nobelovy ceny, jenž se věnuje studiu neurobiologie a biofyziky na Rockefellerově univerzitě a způsobil změnu v tom, co si myslíme o křečích.
Kdyby se křeče objevovaly zkrátka proto, že jsou svaly unavené a špatně vyživované, jak bychom je mohli dostat, když ležíme v klidu v posteli a neděláme vůbec nic? Jak by mohl tak elitní triatlonista, jako je několikanásobný Ironman Craig Alexander, občas trpět křečemi v nohách během první několika minut závodu, kdy je ještě plně hydratovaný a do vyčerpání má tak daleko? Jak jen to je možné?
Doktor MacKinnon si vyrazil před deseti lety na výlet na kajaku s kolegou Brucem Beanem, neurobiologem z lékařské fakulty Harvardovy univerzity. Po nějakých jedenácti kilometrech od břehu Cape Codu v Massachusetts dostal hodně nepříjemné křeče do rukou. Ani v jeho případě nebyla hydratace a hladina elektrolytů problém.
Poté návratu na břeh se společně pustili do pátrání po příčině. Místo, aby se soustředili na svaly, zaměřili se na hypotézu, podle níž mohlo cosi způsobit, že impulsy, jež nervový systém vysílá do svalů, neprošly jak měly, a sval se na to konto stáhl. Napadlo je, že by možná mohli lidé předejít křečím, kdyby dokázali regulovat nadměrné zapojování motorických neuronů.
MacKinnon s Beanem usoudili, že by mohli upravit fungování nervového systému včetně motorických neuronů ovládajících svaly aplikováním silného smyslového vjemu a stimulováním receptorů v ústech a jícnu (takhle vědci nazývají konzumování hodně pálivého jídla).
Pálivá chuť totiž přetíží nervové receptory a což má jistý otupující efekt. MacKinnon dalších deset let míchal pálivé nápoje, které testoval sám na sobě, a postupně dospíval k přesvědčení, že jejich hypotéza je správná. Následovala série vědeckých studií. Jejich závěry byly vloni prezentovány na setkání American Academy of Neurology a American College of Sports Medicine.
Ironií je, že sportovci už dlouhé roky pijí pálivé, respektive chuťově velmi výrazné nápoje, jako jsou lák z kyselých okurek, řepy nebo kyselých brusinek, aby předešli křečím. Ovšem ne kvůli neuronům, ale proto, že se domnívali, že vysoký obsah soli v láku může nahradit zásadní elektrolyty a řepa a brusinky jsou bohaté na antioxidanty.
Ty podle všeobecného přesvědčení pomáhají křečím předcházet. Snahou tedy bylo dostat tyto látky do krve a svalů. Jenže tak to vůbec nefunguje. Pokusy ukázaly, že složení krve se po požití pálivých nápojů nijak zvlášť nezmění.
„Při výzkumu často zjistíme, že něco děláme správně, ale z úplně špatných důvodů,“ říká Phillip Skiba, říká primář oddělení sportovní medicíny na Advocate Lutheran General Hospital in Park Ridge v Illinois. Přínos ostrých nápojů se evidentně mezi sportovci rozkřikl: před závody je zkouší pít čím dál víc z nich.
Míchá se v nich leccos, ale ve většině najdete třeba zázvor, skořici, nebo chilli papričky. V zásadě dost podobná skladba jako nabídka dochucovadel v asijských restauracích. Osvěžující to rozhodně není, ale o to nejde. Důležité je dát systému pořádnou pecku.
rejža: Mario Varsanyi z Karviné a jeho křeče v závěru maratonu, který běžel před šestnácti lety v Považské Bystrici:
