Tomáš Zahálka je zřejmě nejvíce populárním českým běžcem. Kdo by neznal toho bosého běžce v sukni, který vlakem objíždí závody po celé republice? Během včerejšího podvečera pohovořil o bosém běhání i o kiltu během přednášky v Pardubicích.
Jídelna Pohanka nebyla jako místo premiérové přednášky zvolena náhodou. Tomáš, který obvykle požaduje kachnu a nedělá mu problém jí sníst ani během dlouhého běhu, sem občas zaběhne na zdravý oběd a toto prostředí je mu tedy důvěrně známé. I přes termínovou kolizi s oblíbenou Kunětickou 9, kam vyrazila závodit spousta běžců z Pardubic, byla účast slušná.
Ten pán nemá ponožky
Na úvod Tomáš vzpomněl, jak to bylo s chůzí naboso. V botách ho totiž pořád něco bolelo, tak někdy před pěti lety zkusil občas vyjít ven bez bot. Bolest zmizela, a tak boty zahodil úplně a začal chodit, jak sám říká, bos jako boss. Nyní říká, že se zlepšila i imunita, dříve často trpěl rýmou. Nakonec se odhodlal naboso chodit i po městě a komentáře dětí jako „ten pán nemá ponožky“ ho jen pobaví.
Žádné konflikty kvůli svému outfitu nezažil, tedy kromě jedné výjimky. V pardubickém nákupním centru mu ochranka řekla, že jestli neodejde, zavolají policii. „Řekl jsem, ať zavolají, samozřejmě to neudělali,“ vzpomíná dnes Tomáš. Později se ukázalo, že z právního hlediska byl v právu on. Dnes ale prý už není problém chodit po tomto nákupním centru naboso. Ochranka jen důrazně upozorňuje, že je to nebezpečné.
Lepší je ale zamířit na bosou stezku, kterou Tomáš s kamarádem loni vybudovali za plaveckým bazénem v Pardubicích. „Vzhledem k bezpečnosti práce jsme jí museli stavět v botách,“ vzpomíná jeden z autorů. Jsou zde různé povrchy a i když není dlouhá, pro první seznámení s bosoběhem poslouží skvěle.
Běh bez bot a v kiltu
Běhat Tomáš začal v roce 2013 na Běchovicích. Z hecu se přihlásil a vyběhl – bez bot, v obyčejném tričku a v kiltu po česku. Doběhl tehdy ve slušném čase 57 minut a začal se běhu věnovat více. Dnes už má za sebou i několik ultramaratonů. Běhá nejradši na asfaltu, ale nevyhýbá se ani terénním závodům. Tam ho ale občas potrápí povrch.
„Takhle funguje ochrana přírody v praxi. Dvě stě běžců v lese je problém, ale pak tam nechají posypat celou cestu štěrkem. A řeknou, to nám nevadí, to nám nahlásili,“ říkal u fotografie typické lesní cesty. Právě kamínky nemá moc v lásce, na tomto povrchu ho vždy předbíhají běžci v botách. Štěrk ho mimochodem letos stál i první vítězství, letos v Praze byl před cílem úsek s tímto povrchem a nakonec tak prohrál asi o vteřinu. A že má Tomáš fotky z trasy? Zvládá totiž i fotit a čím více je závod v přírodě, tím více fotek „naseká“, klidně i více než stovku.
Vyprávěl, jak na letošním Lipno Winter runu běžel půlmaraton, při kterém měl boty v rukách a mrzly mu prsty. „To už je lepší je mít na nohou. Nebo vůbec,“ uvažoval. Vzpomněl i na Jizerský ultratrail, kde bylo několik metrů přes potok. Zatímco ostatní zouvali boty a ponožky, Tomáš prostě běžel dál. „Já nevím, jak dlouho to trvá, svléknout si boty a ty kompresky, asi tejden,“ říkal se smíchem.
Ostatně sám jednou zkusil běžet stejný úsek naboso a v botách. Naboso byl na deseti kilometrech o tři minuty rychlejší, mimo jiné i proto, že obutý musel třikrát zastavovat a zavazovat tkaničky.
Hodně se mluvilo o letošním ročníku Metternichovy výzvy. Zde byla vypsaná kategorie bez bot, ale… „Oni povolili, zbaběle, aby se v bosé kategorii použili od 25. kilometru boty. Já je nepoužil, tak mi kamarád Lukáš, který říkal, že běží na rychlost, zdrhnul asi o patnáct minut.“ Obsadil tak druhé místo a na napínavý souboj ani nedošlo.
Kilt na zahraniční start ještě nevydělal
Řeč samozřejmě přišla i na kilt po česku, který Tomáš nejen nosí, ale společně se sestrou i šije a prodává. „Chlapi už to docela kupují, šili jsme už i dětské kilty,“ těší Tomáše. Dodává ale jedním dechem, že na zahraniční start, který by si rád zkusil, mu šití kiltů ještě nevydělalo. Hlavní profesí je nicméně programátor v rodinné firmě a tak může říkat, že je to pokroková firma, kam se chodí v kiltu. „Občas slýchám, jestli nejsem teplý. Spíš je teplý ten, kdo se ptá, když je dvacet stupňů a on je nabalený v bundě, zatímco já mám jen tričko a kilt,“ pousmívá se Tomáš nad občasnými poznámkami.
Když už Tomáš neběhá nebo zrovna necestuje na závody vlakem, věnuje se turistice, případně kombinované s během. Naboso. Nedávno zvládl s René Kujanem pouze část jeho trasy a to charitativních 101 kilometrů za 4 dni. Loni se účastnil cesty do Regesburgu, což byla pro změnu část pěší trasy do Španělska. Chodí i na turistické výlety. „Mají být naboso, ale lidé tam přijdou v botách, i když minimalistických,“ usmívá se Tomáš, ale dodá: „Ale pak se aspoň na kousek všichni zují a jde se naboso.“
Další přednáška na podobné téma, navíc spojená s během, se odehraje již v pondělí v pražském Running Mallu.
