Robert Krupička, který má osobní rekord v maratonu 2:17, se již loni rozhodl, že letos v Praze zkusí naposledy rychlý maraton. Má rád závody do vrchu a krosy, po silnici ani moc netrénuje, ale loni se mu při MČR příliš nedařilo a chtěl, aby loučení s královskou distancí bylo aspoň trochu hezké. Díky druhému místu v MČR se to podařilo.
Před startem Robert Krupička určitě patřil mezi širší okruh favoritů, ale málokdo by ho tipoval na stupně vítězů. Ve stínu mediálního šílenství okolo boje o olympijský limit, na který pomýšleli Vítek Pavlišta, Jiří Homoláč i Jan Kreisinger, se Robert připravoval v lesích u Chocně. Týdně zvládal nějakých sto dvacet kilometrů, což sám ví, že na slušné maratonské výkony nestačí. Musel ale do tréninku zařadit i silniční běhy a tak jen doufal, že to zvládne bez zranění. V minulosti se to často nepodařilo, tentokrát ano.
Krátce před nedělním startem oznámil Vítek Pavlišta, že kvůli zánětu achilovky svůj boj o limit vzdává. Robert se zatím snažil co nejlépe se připravit na svůj vlastní výkon. „Den před závodem bylo z předpovědi počasí jasné, že to na žádné maximální výkony nebude. Původně jsem chtěl zariskovat a zkusit běžet na čas ke 2:20, ale kvůli těm podmínkám jsme s Pavlem Novákem, (kterému moc děkuji za pomoc v přípravě na letošní maraton) zvolili konzervativní variantu, běžet závod s keňskými vodiči určenými pro nejlepší ženy na čas 2:22 a 2:23,“ odhaluje nyní Krupička taktiku.
V první fázi závodu byl až na šestém místě z našich běžců. Za polovinou si ale všiml, že dva největší favorité Homoláč a Kreisinger stojí vedle trati. Skončili. Na stejném místě ukončili marnou snahu o čas, který by jim zajistil letenku do Ria. „Držím klukům palce, ať vydrží v pekelně těžkém maratonském tréninku,“ vzkazuje Robert na dálku.
I po této události pokračoval dál s nejlepšími běžkyněmi. Protože Česká televize se tradičně o vývoj mistrovského závodu příliš nezajímala, diváci u obrazovek ani netušili, že Pavel Dymák zpomalil a Robert je už před ním, druhý v MČR. Navíc se díky společnosti nejlepších žen objevoval poměrně často na televizní obrazovce. Více než mistr Petr Pechek. Sám vytrvalec říká, že mu to je jedno, radši by prý běžel o tři minuty více vepředu. Mimochodem, už nyní se Robert těší, až v kopcích Petrovi porážku z Prahy vrátí.
Nicméně i druhé místo na MČR v maratonu má svojí váhu. I když… „Řeším spíš dosažený čas (2:24:56, pozn. aut.) a ten bych s ohledem na svůj nejlepší osobní výkon 2:17 nijak vysoko nezařazoval,“ usmívá se borec ze „stáje“ Salomonu při dotazu, jak vysoko tento úspěch řadí. Větší váhu pro něj mají dřívější výkony především z hor v zahraničí a to je také disciplína, kde se bude chtít i letos prosadit…
