Pánové – vyrazili jste mi dech, větu z titulku totiž prohlásil jeden z vás… Článek o mužském pohledu na naše běhání se mi v hlavě rodil dost dlouho. Impulsem k němu se stala dvě „nabouraná“ manželství, ve kterých se jednou ze zásadních příčin rozvratu stalo běhání a závodění jednoho z partnerů.

Sakra, pomyslela jsem si, muži se mohou libovolně věnovat všem svým volnočasovým aktivitám a my manželky a přítelkyně máme poslušně sedět doma a čekat na „propustku“? Kde je nějaká rovnost a spravedlnost?

Já si naštěstí nemám důvod stěžovat. Manžel sám aktivně sportuje, ví, jaké báječné odreagování sport přináší a tak mému běhání celkem fandí. Dokonce si se mnou už zaběhl pár závodů, většinu mých běžeckých kolegů zná a jsou mu sympatičtí.

Musela jsem ale pořád myslet na ty z nás, kterým manželé a partneři dělají kvůli běhání dusno. Kteří místo fandění v sobě živí žárlivost a nepřejícnost. Kolik takových mužů asi je? A vůbec, co si všichni ti chlapi o běhání svých manželek myslí? Je i pro ně běhání bezva?

S krátkými otázkami jsem se obrátila asi tak na 25 mužů. Je škoda, že ne všichni mi odpověděli. Někteří na mé otázky vůbec nereagovali, někteří mi vzkázali, že se vyjadřovat nechtějí a nebudou. Našli se ale i takoví, kteří se se všemi otázkami statečně porvali a tak dnes můžu přinést „částečnou zprávu o stavu mužské mysli“.

Protože vím, jak neradi se muži rozpitvávají ve svých pocitech, všem zúčastněným jsem slíbila anonymitu a tak si vás pánové přejmenovala.

Albert: Moje partnerka běhá málo, což mi vyhovuje. Naštěstí se nezúčastnila ještě žádného závodu, protože kdo by mi pak dělal servis? :-) A teď mě už tolik nehoní do tréninku. Její běžecké kolegy znám a jsou to i moji přátelé. Mohu říct, že mi běhání přítelkyně udělalo radost.

Bedřich: Trénuje tak na hraně, aby se cítila dobře. Vyšší zátěž by nebyla k užitku, pokud to chce dělat pro zdraví a radost. Má to i svůj časový dopad na rodinné povinnosti, ale všechno se dá zvládnout společným plánováním. Běhání se projeví fyzicky i psychicky.

Zpevní se namáhané partie, hlava si odpočine od stresu, přibydou společné zážitky a zájmy s ostatními běžeckými kolegy… Celkově ta změna je k lepšímu. Na startu závodů se manželka zatím moc neukázala. Znám všechny její běžecké kolegyně z ulice a mám je rád jako své vlastní :-) Běh nám dal další společné téma, těšíme s našich úspěchů a nových výzev.

Ctibor: Běh je koníček s velkým "K“, který když chceš dělat pořádně, musíš cvičit – trénovat. Přítelkyně trénuje celkem dost a tak abychom k sobě byli blíž, trénuji většinou s ní. Nevím, jak ji běh změnil, poznal jsem ji už jako běhající. Ale jisté je, že kdyby běhat přestala, tak to s ní nevydržím! Vzhledem k tomu, že stavíme, tak bych někdy přivítal, kdyby závody trošičku vypustila. Ale zvládáme to i tak…

Do startovního výstřelu je přítelkyně dost nervozní. Pak už je to pohoda. Protože jezdíme na závody spolu, znám už skoro všechny její běžecké kamarády. Beru je jako druhou rodinu, je na nich vidět, že se přišli odreagovat z toho dnešního každodenního šíleného tlaku a stresu! Nejen pro partnerku, ale i pro mne je běhání určitý druh relaxu, u kterého si čistím hlavu.

Dalimil: Musíme být naprosto sehraní, tolerance je v tomhle případě na prvním místě. Máme malé dítě a tady je proto každý trénink malý zázrak. V žádném případě si ale nenecháme vzít rodinnou pohodu na úkor tréninku nebo závodu a pokud je možnost být všichni spolu, využijeme toho.

Běhání mé partnerky je změna – je patrná na tělesné hmotnosti (bohužel) a v dobrém pro navýšení fyzické kondice a psychické uvolnění. Mohu říct, že závodů je opravdu hodně. Před závody je přítelkyně nervózní, člověk je soutěživý tvor, ale to dodává ten správný adrenalin. Její běžecké kolegy a kolegyně většinu znám, mám si s nimi co říct, sám jsem aktivní sporotvec. Běh mi vzal psychicky vypjatou matku od dítěte a dal mi šťastnou a spokojenou ženu…

Eduard: Podle mě trénuje tak akorát, i když by sice mohla i více, ale to by pak fakt už bylo na úkor rodinného života. Na jednu stranu mi to trochu vadí, hlavně když jde trénovat a mi zůstane doma řvoucí dítě, na druhou stranu se jí od porodu výrazně zlepšila postava.

A změna? Co se týká postavy, je to změna k lepšímu. Jinak zůstala stejná. K tomu běhání jsem ji kdysi přivedl vlastně já. Teď je to o domluvě, kdy pojedeme na výlet, na závod, kdy budeme pracovat kolem domečku… Je to tak, někdy jdu běhat s ní a někdy mě štve, že když máme někam jet, hned se dívá, jestli se tam nepořádá nějaký běh.

Nepozoruji, že by byla před závody nervózní. Znám i další běžce a běžkyně a některé jsem znal dokonce i dřív než ona. Proto je jasné, že většinou jsou má krevní skupina, ale některé prostě nemusím. Běh mé ženy mi dal čas a možnost si některé závody také zaběhnout. A čas mi i vzal – čas, který bychom jiinak trávili spolu jinými činnostmi.

Fabián: Manželka běhá tak akorát a není to na úkor našeho rodinného života. Běhání ji změnilo k lepšímu. Před závody bývá trochu nervozní, ale jde to. Znám její běžecké kamarády, jsou fajn. Běh mi dal spokojenější manželku.

Gabriel: Rodina běhání manželky zatím snáší celkem dobře. Jen v období přípravy na maraton se nároky na volný čas rodiny poměrně zvyšují. Ale zase nemám takové výčitky při svých zimních výjezdech na běžkařské závody. Náš rodinný život to ovlivňuje, ale hlavně v dobrém slova smyslu. Ženu běh změnil a změna je to příjemná, na pohled i na poslech. Před závody je nervózní a není s ní řeč.

Po závodech se změní v pohodářku. Běhá tak akorát, abychom se občas potkali doma a dali si v klidu kafe. Její kolegy znám a připadají mi stejně „postižení“ běháním a hovory o běhání.

Ale dá se to pochopit. Sám si rád popovídám například o fotbale. Výhody jednoznačně převažují. A čím větší část rodiny sportuje, tím je to lepší. Fandí si všichni dohromady a spojuje je to.

Tak jak se z odpovědí zdá, manželé a partneři našemu běhání fandí. I když to asi před námi nedávají tolik najevo. Ti, co nefandí, nemají asi chuť se svěřit… Možná je to škoda, protože co nám neřeknete, to nemůžeme spolu probrat a kde chybí vzájemná komunikace, tam to občas skřípe…

Autorkou příspěvku je JUDr. Lenka Wagnerová, členka Maraton klubu Seitl Ostrava, nadšená cestovatelka a milovnice bílého vína, odrůdy Veltlínské zelené. Své zážitky ze závodů prezentuje na svém blogu.