„Dědo, naše paní učitelka z 1.A ti vzkazuje, že se k ní máš neprodleně dostavit,“ oznámila mi moje vnučka Míša.
Copak jsi provedla? A proč zrovna já? Vždyť přece za svoje děti zodpovídají rodiče.
„No, já jsem naší paní učitelce vyprávěla, jak jsme spolu byli na závodech ve Frýdku Pístku, a ukázala jsem jí taky tu medaili, víš, jak jsem tam dostala. Paní učitelka říkala, že musím mít prima dědu, a hned nás oba před celou třídou pochválila. Řekla jsem jí, že mám fajnového dědu, protože mě učí nejen sportovat, ale taky slovní matematické úlohy, zpěvu a ještě i vyprávět různé příhody.“
Ještě jsem z naší Michaely vytáhnul, že paní učitelka je mladá, hezká, štíhlá, hodná a jmenuje se Lenka. Hm, tak to si nechám líbit a hned jsem si zašel k holiči, navoněl se pitralónem, oblékl se za slušňáka, ať nevypadám jak nějaký padouch, a vydal se do školy.
„Jenže dědo, to není všechno. Já jsem jí taky přednesla tu matematickou úlohu, víš, jak jsi mě naučil: LPP+PPP=CP. Že to je: levá půlka prdele, plus pravá půlka prdele rovná se celá prdel. A hned jsem taky přidala tu naši oblíbenou písničku: Prdla husa, poskočila, porazila metaře, metař popad koňský hovno, hodil jí ho do tváře."
Říkám si, ještě štěstí, že před celou třídou nepovyprávěla i ten náš oblíbený fór, jak se ta paní učitelka z jiné první třídy dětí ptala, co nám dává slepička a Evička správně odpovídá, že vajíčka. A na otázku, čím je užitečná ovečka odpovídá správně Anička, že mléko, ze kterého jsou sýry, a také dává vlnu. A když se zeptá, co nám dává kráva, Pepíček říká: ,Úkoly, paní učitelko, úkoly!‘ No, říkám si, Dědku, problémům je třeba postavit se čelem, a tak jsem se vydal do školy se vztyčenou hlavou.
„Šmankote, Dědku! Ty vole, kde ses tu vzal? Pojď, dáme řeč,“ zvolala překvapeně moje kamarádka a soupeřka z běžeckých tratí – žena Lena. (Teď už mi bylo jasné, kdo je mladá, hezká, štíhlá, hodná paní učitelka z 1.A.) My jsme na tom výkonově skoro na stejno. Jednou mě porazí ona, jindy já ji.
Vždycky, když mě předbíhá, protestuji, že jí chybí vychování, že trocha úcty k starému člověku by byla na místě. Když předbíhám já ji, nikdy ji neopomenu plácnout po LPP, což mi vždycky dodá nových sil. „Kdes byl, že jsi na minulé etapě Lysacupu chyběl? Člověče, bylo to tvrdé.
Dvěstě metrů před vrcholem už Míra klusal dolů, šklebil se jak dement a ještě pokřikoval, ať se neflákám a pořádně zaberu. Kdybych měla více sil, nakopla bych ho, že by z toho ještě týden jódloval. A to není všechno! Když jsem pak běžela dolů po sjezdovce, kurňa, klouzalo to jak sviňa a podívej se, takhle jsem dopadla.“ Na to Lenka obnažila svoji PPP, kde se černala modřina velikosti dlaně.
„No já jsem minulou etapu vynechal, protože jsem běžel Starobělské Lurdy. Taky to byl dost dobrý masakr. Šedesátistupňové seběhy a šedesátistupňové výběhy, zase jsem funěl a hekal, jako nějaký špatný pornoherec. Na bláto a listím přikryté kořeny stromů bylo třeba dávat si bacha. Když jsem hodil řiťbergra, hned mě napadlo, že kdybych zůstal doma a věnoval se erotice, měl bych za dvě minutky klid, od babky dostal veřejnou pochvalu před zapnutým televizorem a dalších půl roku nemusel zbaběle předstírat zájem o sex. Takhle jsem se mordoval na třech a půl kilometrech skoro dvacet minut. No nic, já už budu muset jít.
Dcera je v práci a já mám dnes na starost vnučku, musíme se učit. Vždyť jako kantorka sama dobře víš, že výuka mládeže se nesmí zanedbávat. Tak čau, zas někdy na běžeckých tratích.“ Návštěva školy na mě zanechala dobrý dojem a pravý důvod, proč jsem vlastně přišel, zůstal utajený.
„Jsem ráda, že ses zastavil, aspoň jsme v duchu vzájemného porozumění přátelsky pokecali. Tak čau.“ Řekla na rozloučenou paní učitelka Lenka.
