V E L I T E L. Naše družstvo stojí za jídelnou na buzerplacu. Desátník Kubeš je světlovlasý hromotluk. Má kulatý obličej, posetý pihami. Je v kondici. Perlí. Velitelé odjeli mimo útvar a on se vyžívá ve svých rétorických veletočích. Jsme nastoupeni v jedné řadě. Kubeš postupuje úkrokem před námi.
Než zahájí svoji produkci rozkročí se palce strčí za opasek, zhluboka se nadechne a hurónským smíchem omráčí svoji oběť. Pak ji zavalí sprškou humorného vyprávění. Úkol protějšku je zůstat v klidu. Nereagovat. Kdo opětuje úsměv, prohrává. Musí běžet na strážnici, ohlásit se službě a běžet zpět. Pokud dotyčný uběhne kilometrovou trasu nad pět minut, následuje další trest, plížení po nedaleké rozbahněné louce. Bavíme se všichni. Nevadí, že běháme a mnozí z nás jsou obaleni hnědou masou.
Četař Polák to je jiného ražení. Když si nás vezme do parády, stačí maličkost, která jej vyvede z míry, nasazujeme masky a běháme až do omdlení. Všichni ho nesnášíme. Je to frajírek Má tři frčky a to ho povznáší do nebes nadřazenosti.
Kubeš je jiný. Čiší z něj laskavost a mírumilovnost. Jeho povely bereme jako nutné zlo. Holt je náš velitel. Cesta k strážnici se hemží běhajícími vojáky. Utíkáme jako cvičené opice. Když se na chvíli uvolní silnice, Kubeš si vybírá další oběť. Pavel vybíhá již potřetí. Již podle prvních malátných kroků je znát, že je na šrot. Po pár metrech se zastaví. Ani se neotáčí. Ví, že další povel bude plížení. Odbočí na pešinku k louce. Záhy se pokorně sklátí do bahenní lázně. Zničehonic se objeví za Kubešovými zády dozorčí útvaru kapitán Měrka. V ruce třímá obojek vlčáka, který jej všude doprovází. ,, Je na čase ukončit tuto šaškárnu“ – zařve stroze kapitán. ,,Vojáci pozor! Rozchod!“- To je poslední povel našeho velitele.
Po několika dnech byl Kubeš degradován a odvelen k sousednímu útvaru. Doslechli jsme se, že si pár týdnů odseděl v base. Chvíli dělal v kotelně topiče, pak vypomáhal v kuchyni a nakonec se staral o prasata. Jeho zásluhou jsme však začali po večerech dobrovolně běhat. Škoda, byla s ním sranda.
Autorem příběhu je Jiří Harašta, propagátor běhu na Kopřivnicku a okolí, předseda Lašského běžeckého klubu.
