Pro většinu účastníků patří k nezbytné výbavě i trekové hole. Pokud jste na ně zvyklí a umíte s nimi pracovat, určitě výrazně pomohou nejen v prudkých kopcích, ale třeba i v závěru závodu, kdy již nohy nestíhají. Výhodou je pokud mají nižší hmotnost, každé deko navíc se pronese. A ani nemusí být skládací (vícedílné), protože absolutní většina závodníků si stejně již před startem nastaví „universální“ velikost, kterou v průběhu závodu nemění. Někteří k holím používají například cyklistické, nebo speciální rukavičky proti otlakům.
V povinné výbavě, zadané pořadatelem, najdeme plně nabitý mobilní telefon v nepromokavém obalu, 2 čelovky pro každého účastníka (doporučuji dostatečně výkonné) a alufólii proti prochlazení v případě zranění a pytlík na odpadky.
V nepovinné, ale doporučené výbavě pak najdeme vazelínu (na případné domazání exponovaných míst), náhradní ponožky (osobně jsem nikdy nenosil ani nepotřeboval), kvalitní, nejlépe jednorázové náhradní baterie do čelovky, náplasti na puchýře (někdy je lepší boty a ponožky nesundávat a na puchýře a otlaky nekoukat ), elastické obinadlo a peníze na jídlo a případný taxík.
Přestože je na trati několik občerstvovacích stanic, určitě není dobré se spoléhat jen na ně. Doporučuju minimálně 1 litr tekutin (voda, zelený čaj apod., z trvalého pití iontových nápojů budete mít nejspíš překyselený žaludek) v camelbagu nebo v dobře přístupných lahvích. Určitě si vezměte i něco k jídlu – müsli tyčinku či jinou sladkost, někomu vyhovují gely, někomu „bodne“ i rohlík se salámem.
Každopádně chleba s řízkem, na kterém jsem skoro před 15 lety na podobném závodě začínal, není právě ideální – do kopce jste zadýcháni a jíst nezvládáte, z kopce je zase potřeba dávat pozor na cestu. Občerstvovací stanice jsou dobře zásobeny vodou, iontovými nápoji, polévkou, ovocem (banány, melouny, jablka) i sladkostmi.
Na poslední občerstvovačce v sedle Pindula mezi Radhoštěm a Velkým Javorníkem najdete v nabídce i chléb se sádlem či trvanlivým salámem a věřte, že tato změna přijde opravdu vhod. Každopádně nedoporučuju se příliš přecpávat a přepíjet, protože většina přeplněných stolů se nachází v údolní stanici (s výjimkou Pusteven) a věřte, že vrhnout se s plným žaludkem do dalšího prudkého stoupání nebývá právě příjemné.
Myslím, že ještě v předminulém ročníku byla v doporučené výbavě uvedena i analgetika (Brufen, Ibalgin apod.) U tohoto trošku kontroverzního tématu bych se na chvíli zastavil. Pamatuji si, jak jsem byl před 4 léty po doběhu B7 na Javorový svědkem rozhovoru borců z Top 10 v minibuse, který nás svážel dolů: „Já dal dneska osm… Já dokonce deset…“ Ano, řeč byla právě o těchto zázračných obvykle růžových pilulkách.
Myslím, že jejich používání je dneska (podobně jako s gely) již docela na ústupu. Konzultoval jsem danou problematiku s kamarádem lékařem a v podstatě jsme se shodli na tomto: nesteroidní antiflogistika, mezi něž léky s účinnou složkou Ibuprofen patří (ale do podobné skupiny s jinou účinnou látkou můžeme zařadit třeba i Aspirin), nejsou žádnou sportovní asociací řazeny mezi zakázané látky a rozhodně nejsou dopingem.
Jejich účinek je protizánětlivý a proti bolesti, ale při jejich použití určitě působí tzv. placebo efekt. Myslím, že pokud použijete při problémech v závodě trvajícím mnoho hodin 2 tablety s nějakým časovým rozestupem, rozhodně nic neriskujete, snad jen výjimečně se mohou vyskytnout nějaké žaludeční problémy (Ibuprofen může narušovat ochrannou sliznici žaludku). Jen při dlouhodobém a masivním užívání si možná koledujete o žaludeční vředy.
Ale zpátky k výbavě. Veškeré vyjmenované potřebné věci samozřejmě musíte někam umístit. Dnes je již na trhu nespočetné množství běžeckých batůžků a vest prakticky od všech renomovaných firem, často v cenové relaci 3 – 4 tisíce korun, ale totéž ve slušné kvalitě pořídíte třeba i v prodejně Decathlon (značky Queschua, příp. Kalenji) v ceně do 1000 Kč.
Objem batůžku se u sportovně laděných účastníků pohybuje okolo 5–10 litrů, ti více rekreační volí často objemnější. Vodní rezervoár je většinou ve formě camelbagu (nejčastěji 2 litry) s výhodou snadného „pocucávání“ z hadičky, ale s horším doplňováním (nutno sundat batoh) i kontrolou, jakou rezervu ještě máte. Druhou variantou jsou láhve, často např. o objemu 2×0,5 litrů umístěné v kapsách na popruzích batohu.
V případě rozdílné výkonnosti parťáků, zvláště při výstupech do kopce, může být zajímavým tipem použití tažné gumy. Tzv.gumolano se dá koupit například v domácích potřebách a za použití malých karabinek připojit na opasek, případně přímo na batoh. V dané chvíli silnější parťák pak může tomu slabšímu pomoci.
Použití gumy není žádnou ostudou a běžně ji uvidíte i u týmů z absolutní špičky. Jen je potřeba brát v potaz, že taháním se dá redukovat rozdíl dejme tomu do 5 procent ve výkonnosti. Pokud toto silnější z dvojice nerespektuje, snadno toho slabšího totálně odrovná.
A snad ještě pár dobrých rad na závěr:
To, co jste nenatrénovali za celý rok, v posledním týdnu již nedoženete, určitě je lepší trénovat v posledních dnech jen lehce a zařadit 2–3 dny před startem zařadit i úplné volno.
Jako prevence proti křečím zařaďte jako doplněk stravy magnézium, příp.v kombinaci s vápníkem a zinkem. nějaké magnézium se určitě hodí i jako forma „první pomoci“ přímo v závodě. případně je možno použít sůl, která rovněž bývá na občerstvovačkách (např. si posolit meloun).
Nedejte se strhnout startovní atmosférou a závod nepřepalte. Určitě si ho více užijete, když začnete pomaleji a bude se snažit o rovnoměrné tempo, případně v závěru zrychlíte (což teda dokáže málokdo).
Devadesát procent úspěchu v závodě je v hlavě. Absolvovat podobnou akci bolí každého, i ty úplně nejtrénovanější. Ale jestliže spousta (obvykle snad třetina) startujících vzdává se slovy – odešlo mi koleno, kotník, měl jsem puchýře,… pamatujte, že jim odešla hlavně hlava a vůle pokračovat vpřed a překonat bolest a nepříjemné pocity.
Přeji hodně štěstí a ahoj na startu a hlavně v cíli.
