Běžet závod se stovkami podobně naladěných běžců přináší atmosféru, při které lehce zapomeneme na únavu nebo docházející dech. Je to další dimenze naší běžecké zkušenosti.
Nedávno se mě kamarád zeptal, jestli snad neběžím nějaký ten „obrandovaný“ davový závod na dlažebních kostkách. Běžím, a jsem rád, že se takové akce dějí.
Běžet v tlupě, v níž se každý ze závodníků ocitl z různých důvodů, ale ve finále kvůli stejné vášni, dává našemu běhu zase jiný rozměr.
Vzpomínám si na svůj první a zatím poslední půlmaraton, při kterém jsem se nestačil divit, že už míjíme desátý kilometr. Je zvláštní, jak rozdílná to byla zkušenost ve srovnání s běháním o samotě!
Nastavení vlastní mety
Na závod se přihlašujeme s tím, že jej chceme zvládnout, doběhnout. Každý ale jiným způsobem, nastavujeme si vlastní cíle. Pro některé běžce hraje roli výsledný čas, pro někoho je to posunutí osobního rekordu nebo doběhnutí v první padesátce. Pro spoustu běžců je metou samotné dokončení závodu, čas nehraje roli.
„Pokud nevidím někde před sebou reálně splnitelný cíl, přestává být pro mě běhání výzvou a marně hledám motivaci,“ říká běžecký odborník Marek Oliva. „Zdůrazňuji spojení reálně splnitelný, protože pokud si stanovíme cíl z říše snů, pak nastává pravý opak a stanovená meta působí demotivačně.“
Podle Marka Olivy může být závod nebo jiná běžecká akce tou hledanou motivací a výzvou, která nás donutí v běhání pokračovat. Hlavní je, že tam vidíme svou metu a řekneme si: Chci to a dokážu to!
Závod jako cesta k sebepoznání
Díky blížícímu se závodu a dobrému pocitu z pravidelného tréninku jsme ochotni upravit svůj životní styl. Děláme vše pro to, abychom si očekávanou zátěž ulehčili – dodržujeme pravidelný spánek, věnujeme větší pozornost jídlu a pitnému režimu.
Když si opět vzpomenu na svůj první půlmaraton, jako bych se před závodem choval skoro až osvíceně. Období přípravy můžeme pojmout jako poznávací exkurz skrz naše tělo a jeho požadavky, naše energetické potřeby. Tyto poznatky můžeme následně zúročit při samotném závodě.
Každý běžec je naprostým unikátem a stejně unikátní je i jeho tréninková příprava.
Na druhou stranu je spousta běžců, kteří se do závodu vrhnou po hlavě bez příprav – a dají to. Každý běžec je naprostým unikátem a stejně unikátní je i jeho příprava.
Strava a pitný režim před závodem
Podle trenéra Zdeňka Schustera bychom během závodu neměli zkoušet nic nového, co dopředu nemáme otestované. Den před závodem pak doporučuje upravit stravovací a pitný režim:
24 hodin před závodem
Zaměříme se na dostatečný příjem tekutin. Tělo bychom neměli zatěžovat zvýšeným příjmem bílkovin.
18 hodin před závodem
Je třeba jíst každé dvě až tři hodiny. V malých dávkách udržujeme dostatečný příjem tekutin. Vyhýbáme se čerstvému masu, smaženým potravinám, mléčným výrobkům (způsobují zahlenění), tukům, ořechům a vlákninám.
12 hodin před závodem
Není vhodné se přejídat – jíme pouze lehké, snadno stravitelné potraviny jako energetické tyčinky, chléb, malé sendviče. Vyhýbáme se slaným jídlům.
4 hodiny před závodem
Pečlivě dodržujeme dostatečný přísun tekutin v malých pravidelných dávkách. Doporučuje se 180 mililitrů každou hodinu, za horkých dní 240 mililitrů. Studená voda se absorbuje rychleji.
Během závodu
Žaludek bychom měli mít spíše poloprázdný, abychom neztráceli energii a tolik potřebný kyslík na trávení velkého sousta. Trávení můžeme urychlit tím, že po snídani sníme trochu ananasu, který obsahuje řadu trávících enzymů.
Nové životní možnosti
Jedna z velkých postav dálkových běhů Bart Yasso ve své knize „My Life On The Run“ popisuje moment, kdy ještě ve svých „kalicích letech“ zahlédl svého kamaráda, jak v pět ráno vybíhá na svůj pravidelný trénink. Tehdy se rozhodl, že vyzkouší krátký běh při venčení psa.
Brzy se do toho pořádně obul, ale teprve závody posunuly jeho novou vášeň na vyšší úroveň, díky níž získal práci v prestižním běžeckém magazínu Runner's World. Díky své nové práci absolvoval závody na všech kontinentech, včetně Antarktidy, himalájské ultramarotony nebo vyhlášený několikadenní běh přes kalifornské Údolí smrti, měřící přes 230 kilometrů.
Jako puberťák byl regulérním alkoholikem, který s odřenýma ušima dokončil střední školu, bez vyhlídky na pořádné zaměstnání. Běhání mu během krátké doby zachránilo život.
Nikdy nevíme, koho na svých běžeckých trasách potkáme a kam nás naše bězecké stopy zavedou. Také mě doplňkové amaterské běhání a účast na běžeckých eventech za poslední dva roky propojily se spoustou zajímavých lidí. Vím, proč je vždy rád vidím – usmívají se, jsou dobře naladění a touto náladou obohacují své okolí. Pravidelné dávky endorfinu jim prostě dělají dobrou službu.
Převzato z Psychologie.cz.
Autor článku Honza Smetánka je produkční, publicista a DJ. Je absolventem Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE v Praze. Od roku 2004 pracoval v mediích jako vedoucí vydání, produkční a novinář u vydavateltsví Media Laboratory, Grand princ a VLP. V současné době působí jako vydavatel a manažer projektu Psychologie.cz.
