Běhání je nejjednodušší a nejlevnější pohybovou aktivitou. Stačí běžecké boty, chuť, trochu času a správná motivace. Strnutí, útěk nebo boj. Tři základní sebezáchovné pudy jako reakce na stresové situace.
Strnutí, útěk nebo boj. Tři základní sebezáchovné pudy jako reakce na stresové situace. Nejvíc běháme, když jde do tuhého. Ve Spojených státech byly vysledovány tři velké vlny, kdy se lidé masově pustili do běhání, a všechny byly reakcemi na tehdejší národní krize:
První boom přinesla Velká hospodářská krize v roce 1929, druhý přišel na začátku 70. let, kdy se země vzpamatovávala hned z několika šoků. Třetí po září 2001, kdy se běhání stalo v Americe nejrychleji rostoucím outdoorovým sportem.
Možná i v souvislosti s celosvětovou ekonomickou situací zažíváme v posledních letech další vlnu, což je vidět i v našich parcích. Běhání se pro spoustu lidí stalo nejpřirozenější volbou pro sportovní vyžití a mentální očistu.
Víc nohou = míň námahy a víc radosti
I přesto, že mám celý život blízko ke sportu, běhání jsem odkládal až do své dospělosti. Netušil jsem, co všechno se za tak jednoduchou aktivitou skrývá. Být v tom úplně sám, možná bych to brzy vzdal, ale naštěstí se ve správný čas v nedalekém parku objevila červená dodávka s partou pohodových trenérů.
Zašel jsem celý natěšený na první skupinový trénink, sraz před červenou dodávkou před hlavní branou pražského Výstaviště. Také jsem si jako každý nově příchozí nebyl jistý, jestli jsem tu správně a jestli tu hodinu vůbec přežiju. Jsem tu přece poprvé!
Z prvního běžeckého tréninku jsem si také odnesl duševní refresh, který delší souvislý běh přináší. Pro mě jeden z hlavních důvodů, proč se mi vyplatí pravidelně běhat.
Parta běžců amatérů pod profesionálním vedením dobře naladěných trenérů. Zahřátí, rozcvička, něco málo z atletické abecedy a půlhodinový souvislý běh, do té doby můj nejdelší. Příjemná hodinka utekla a já ze Stromovky odcházel v euforii. Aby ne, z běhání jsem si během jedné hodiny udělal nového kamaráda, se kterým se chci pravidelně potkávat.
Co dalšího jsem si tehdy ještě odnesl z prvního běžeckého tréninku?
Dobrý pocit, že jsem konečně vyzkoušel něco, co jsem dlouho odkládal. Setkání s příjemnými lidmi, kteří přišli ze stejného důvodu jako já. Přesvědčil jsem se, že běhání není tak hrozné a nudné, jak jsem si ho představoval. Moje nohy mi poděkovaly za to, že ochutnaly „opravdovou“ běžecku obuv, kterou jsem si vypůjčil v dodávce. Na pohodlí při běhu to bylo neskutečně znát. Natěšení na další trénink, o tom nebylo žádných pochyb. Duševní refresh, který delší souvislý běh přináší. Pro mě jeden z hlavních důvodů, proč se mi vyplatí pravidelně běhat.
Zlato osamělého běžce
Jednou týdně jsem zašel na běžecký trénink, ale zároveň jsem začal běhat i sám. Pokud chceme pravidelně běhat, schopnost vyrazit i sólo pokládám za nutnost – ne vždy máme takové časové možnosti, abychom se sladili s partou.
Po čase už nejde na prvním místě o partu, trenéry nebo kamaráda, se kterým jsem byl zvyklý běhat, ale o náš osobní, stále se rozvíjející a intimnější vztah s běháním.
A nakonec, po čase už nejde na prvním místě o partu, trenéry nebo kamaráda, se kterým jsem byl zvyklý běhat, ale o náš osobní, stále se rozvíjející a intimnější vztah s běháním. Vždy jde jen o to udělat ten první krok, obléct se a vyrazit. Pak už nehrozí, že bych se obrátil zpátky.
Časem jsem si běhání o samotě oblíbil a objevil v něm nové poklady:
Jsem offline a pouze sám se sebou. Mohu si „v klidu“ poslechnout hudbu. Sám si víc uvědomuju a užiju prostředí, ve kterém běžím. Jakékoliv těžkosti při běhu zvládnu sám. Filtruji mentální nečistotu, která se ve mě nashromáždila. K další práci pak přistupuju s čistou hlavou.
Po několika týdnech běhání mě čekala první výzva: 10 kilometrů v rámci celosvětově organizovaného běhu Human Race.
Běžet deset kilometrů je pro začínajícího běžce prvním milníkem. Je to reálný cíl, vzdálenost, kterou po několika týdnech poctivého běhání zvládneme s dobrým pocitem, že jsme schopni ji zaběhnout už pokaždé a přitom se úplně neodrovnat. Po Human Race se pro mě desítka stala tréninkovou normou.
Převzato z Psychologie.cz.
Autor článku Honza Smetánka je produkční, publicista a DJ. Je absolventem Fakulty mezinárodních vztahů na VŠE v Praze. Od roku 2004 pracoval v mediích jako vedoucí vydání, produkční a novinář u vydavateltsví Media Laboratory, Grand princ a VLP. V současné době působí jako vydavatel a manažer projektu Psychologie.cz.
