Přemýšleli jste někdy, proč má Adidas ve svém logu tři pruhy? Tady je její „příběh“: Kořeny firmy sahají až do dvacátých let minulého století, kdy se dva bratři Adi a Rudolf Dasslerovi rozhodli založit společný podnik Rudolf Dassler Gebruder Sportschufabrik.
Po více než dvaceti letech společné práce, přerušované bouřlivými časy druhé světové války, bratři zjistili, že nejsou schopni pracovat společně, a v roce 1948 založili dvě soupeřící značky: Adidas (Adi) a Puma (Rudolf).
Když ještě pracovali společně, tak měli úkoly rozděleny, Adi se zabýval konstrukcí a výrobou, Rudolf prodejem a marketingem.
Když se firma rozdělovala, všichni pracovníci prodeje přešli k Rudolfovi a pracovníci technického oddělení k Adimu. Rudolf měl tedy zdroje pro prodej a marketing, ale neměl boty, Adi měl boty, ale neměl nikoho, kdo by je prodával a rozvíjel marketingové strategie pro novou značku.
Tehdy, propagační materiály obsahovaly mnoho citací předních atletů a trenérů, kteří vyjadřovali svou spokojenost s obuví, ale to bylo prakticky obtížné ověřit, protože sportovní boty vypadaly všechny stejně. Všechny byly vyrobeny ze stejně tmavé kůže, se stejnými koženými proužky na bocích boty, které se používaly jako výztuž.
Přihlížejíc na své zaměstnance, jak běhají v nových botech, Adi prohlásil, že je pro něj těžké z dálky poznat, zda se jedná o jeho boty. Přišlo mu tedy na mysl, namalovat boční pásky na bílo, aby se staly výrazným znakem firmy.
Boty Jesse Owense z roku 1936, ještě z doby Gebruder Dassler, kdy měly jen dva pruhy
Dva proužky nepřicházely v úvahu, protože se používaly již v době společné Dassler Gebruder a Adi nechtěl riskovat konflikt se svým bratrem. Čtyři pruhy vypadaly divně, byly málo transparentní.
Tři se však zdály dokonalým kompromisem. Byly by dobře rozpoznatelné i z větší vzdálenosti a jasně by se odlišovaly od konkurence. Logotyp čili grafické znázornění značky bylo zaregistrováno v březnu 1949.
Několik let po druhé světové válce, Adidas ani Puma nebyly schopny konkurovat jiným značkám, zejména zahraničním. V mnoha zemích byla koupě německých výrobků považována za „protinárodní“ pokud rovnou nebyla zakázána.
První příležitost ukázat se na mezinárodní scéně byla v roce 1952, a to na olympijských hrách v Helsinkách. Od samého počátku, kdy se oba bratři Dasslerové začali zabývat sportovním byznysem, kladli důraz na sportovní marketing.
Vždy jim záleželo na tom, aby nejlepší sportovci používali jejich obuv, protože tím vlastně upoutávali zájem potencionálních odběratelů. Oba hodně riskovali, dokonce v roce 1936, kdy v Německu vládnul nacismus, přesvědčili Jesse Owense, aby používal boty jejich výroby v průběhu olympijských her v Berlíně.
Ještě v roce 1948, po olympijských hrách v Londýně, uzavřel Adi smlouvu s Emilem Zátopkem, jenž tehdy vyhrál zlato v Londýně v běhu na 10000m. To co se podařilo v Helsinkách předčilo veškerá očekávání – česká lokomotiva získala tři zlaté medaile na 5000 metrů, 10000 metrů i v maratonu.
Boty Emila Zátopka z roku 1954
Bohužel pro Adidas Zátopek závodil s dvěma proužky. V tréninku běhal se třemi pruhy, ale před začátkem her v Helsinkách Adiho požádal, aby mu jeden proužek odejmul. Tehdy to vysvětlil tím, že nechce znervóznit naši komunistickou vládu, pro kterou by se zjevně jednalo o spolupráci s kapitalistickou firmou a jistě by to považovala za státní zradu.
Tři pruhy byly nicméně pro Adiho důvodem k jedné obavě. Když byl v Helsinkách, zjistil, že Karhu, přední finská společnost, která vyrábí sportovní obuv, má taky tři pruhy. Karhu už několik let používala dva až šest pruhů v rámci zesílení bočních stran. V průběhu Helsinské olympiády navštívilo mnoho atletů továrnu Karhu, aby si pro sebe mohli vybrat vhodné boty.
Sám Paavo Nurmi, který nesl olympijskou pochodeň měl na sobě boty značky Karhu. Čtrnáct zlatých medailí, které byly v Helsinkách rozdány, byly získány atlety, kteří používali boty od Karhu. I pro zaměstnance firmy Adidas bylo obtížné rozlišit z větší vzdálenosti Karhu od Adidasu.
Otázky, jako je právo ochranných známek, logo apod. nebyly tehdy tak rozvinuty jako dnes, Adi se však rozhodl vzít věci do svých rukou. Krátce po olympijských hrách v Helsinkách, pozval několik manažerů z Karhu na sportovní veletrh do Frankfurtu.
Byl tak horlivý, že se nakonec Finové rozhodli rezignovat a přestali tři pruhy používat, a to za poměrně nízké finanční „odškodnění“. V tuto chvíli – pozice třech pruhů zůstala navždy ustálená a zachovaná jen pro Adidas.
