Radek Brunner
5.12.1974
SK Babice
Umístění v roce 2014:
MČR 100 km 1.místo
MČR 24 hodin 1.místo
MČR ultratrail 106 km 1.místo
MS 100 km 25.místo (1.místo WMA 35–39)
Osobáky:
10 km 33:11
maraton 2:33:38
100 km 7:08:50
24 hodin 231 km
Radek Brunner, momentálně náš nejlepší český ultramaratonec, se v pátek stal v Dauhá (Katar) mistrem světa v běhu na 100 km v kategorii master (muži 35–39 let).
Tento závod dokončil v čase 7:18:08 a je na úžasném 25. místě v celkovém pořadí.
Když jsem ho viděla minulou sobotu, tak byl pobledlý, bojoval s virózou. Problesklo mi hlavou, zda je vůbec rozumné za pár dní běžet stovku… Jak je vidět, tak Radek je obrovský bojovník.
Radku, na úvod ti jménem Bezva běhu srdečně blahopřeji k tvému výkonu, je to obrovský úspěch. Jsi borec, ale to posledních pár hodin posloucháš určitě stále.
Kdepak, stále určitě ne, ale pár lidí se jistě ozvalo. Pokud tahle akce pomůže větší popularitě ultramaratonu mezi lidmi, tak to bude jedině dobře.
Co tě inspirovalo k tomu, že jsi začal běhat ultra?
Začínal jsem na středních tratích, tedy v porovnání s dneškem vlastně na krátkých tratích (1500 m). Vzdálenosti se postupně protahovaly a já zkoušel, co se dá ještě uběhnout. Momentálně jsem skončil na hranici 24 hodin. Od mala mě bavilo překonávat překážky, zkoušet co lze a co už je za hranou. A tak to bylo i s běháním. Takže ultra byla jasná volba. A když jsem měl navíc jako žák trenéra, co se jmenoval Miloš Škorpil, tak jsem ani jinou cestu neměl.
Nedávno ses stal mistrem ČR v běhu na 100 kilometrů, kde jsi mimochodem porazil i Dana Orálka. S čím jsi šel do toho závodu?
Do Plzně jsem jel s tím, že si chci napravit nepovedený závod v září v holandském Winschotenu. Tam jsem musel po 65 km trápení ukončit, protože jsem byl tak vyčerpaný, že jsem nebyl schopný pokračovat. Tenhle neúspěch jsem si vyložil po svém, tedy že jsem přes léto trénoval málo. Takže hned druhý den ráno jsem ve Winschotenu běhal a začal přípravu k plzeňskému mistrovství. Cílový čas jsem si tehdy plánoval pod 7:00, ale tahle brána mi zatím zůstala zavřená. Těch 8 minut rozdílu v cíli (čas byl 7:08) se sice zdá být při 100 km jako velmi málo, ale při finální části závodu to je sakra hodně. Však taky v historických českých tabulkách je pouze jedenáct lidí s časem pod 7:00. Ještě mám co dohánět.
Jaké máš mety na ultra distancích v roce 2015?
Běhat a nezranit se. Já vím, že to zní blbě a obecně, ale zdraví je to, co o konečném výsledku rozhoduje velkou měrou. Pokud budu zdravý a schopný trénovat, můžu si dávat nějaké mety. Jinak je to jen plácání. Takže za předpokladu, že budu fit, tak nejbližší bude dubnové MS na 24 hodin v Itálii. Věřím, že současný výkon z mého jediného závodu na 24 hodin si můžu správným tréninkem posunout, tak proč to nezkusit, že? Dál samozřejmě v červnu Silva Nortica Run a v září repete 100 km ve Winschotenu. Bude tam mistrovství světa. Trať je to rychlá a tahle stovka je prostě nejkrásnější, co se atmosféry týká. To se nedá popsat, to se musí zažít. Ostatně, běhá se tam i open race, takže se přihlásit může každý a tu atmosféru ochutnat na vlastní nohy. Stojí to za to.
Ultra traily v horách typu Ultra Trail Mont Blanc tě nelákají?
Ale vždyť na Mont Blancu jsem už letos běžel, v červnu na skyrunningovém mistrovství! Nedopadl jsem zrovna dobře, byla to taková tvrdá realita. Taky jsem po závodě dostal pár mailů od různých lidí, kteří jako by mi z duše mluvili. Bylo to v tom smyslu, že na silnici dobrý, ale kopce? To není nic pro mě. Atmosféra závodu byla fajn, když běháš po kopcích, je to paráda, krásná příroda… ale moje nohy tam dostaly tak zabrat, že jsem se z toho vzpamatovával ještě v září. Moc si vážím toho, že mi Sam Straka dal tuhle šanci u toho být, ale tak nějak cítím, že moje místo ve skyrunningovém teamu lehce obsadí někdo lepší. Tak to prostě je. Není možné umět všechno. A já kopce neumím a ve čtyřiceti se je už nenaučím.
A co 48hodinovka nebo šestidenní?
Zatím ne, můj aktuální limit je 24 hodin. To se dá běžet. I když je fakt, že letos v březnu jsem tvrdil, že 24 hodin bych nikdy neběžel a podívej, v červenci už jsem stál na startu.
Máš nějaký vzor v ultra? Koho a čí výkony obdivuješ?
České běžce? Světové? Obdivuju každého, kdo se na tu trasu vydá. Já to běžím třeba sedm hodin, ale někdo se na okruhu trápí deset, jedenáct, dvanáct hodin. Když pak jsem třeba v Plzni po stovce seděl v cíli, vysprchovaný, v teplé bundě a v břiše měl večeři, nedovedl jsem si představit kroužit pořád na okruhu. A tihle běžci, o kterých nikdo nikde nepíše, tam pořád běhali. Přijedou, dají do toho všechno a nakonec jejich výkon nikdo neobdivuje. Prostě – klobouk dolů před všemi.
A na našem českém písečku? Jednoznačně Dan, ten je pro mě stále ikonou běhu a tou už zůstane, víc bych to nerozváděl. Letos mě navíc moc překvapili Pavel Sedlák a Ondra Velička, jejichž časy v Plzni na 100 kilometrů byly perfektní a věřím, že je ještě vylepší a příští rok to nebudeme mít s Danem snadné.
Ze zahraničních je to jednoznačně Giorgio Calcaterra. Ital, který umí stovku pod 6:30, dvakrát vyhrál světový šampionát. Moc sympatický chlapík. Letos mu to sice těžce nevyšlo, ale i to se holt stává. Oceňuju i to, že dokázal v Kataru dokončit, byť dvě hodiny za svým osobákem, hluboko v poli. Prostě pokud není zásadní problém a tělo umožní pohyb vpřed, mělo by se pokračovat. A on to v pátek předvedl naprosto bravurně. Spousta jiných favoritů to tam zabalila. Mezi nimi třeba Asier Cuevas, Španěl, který loni vyhrál Evropu. Ještě na 80. kilometru se pohyboval na medailové pozici, ale jakmile z ní vypadl, zabalil to. To pro mě bylo zklamání. Loni jsme se trochu skamarádili, v průběhu roku spolu komunikujeme mailem, připadal mi vždy takový skromný a precizní. Proč tohle v Kataru udělal, nechápu. Vůbec mi to k němu nesedí, asi neunesl sílu toho, jak ho začali v konci válcovat.
Kolik km měsíčně naběháš v rámci přípravy na akci typu MS na 100 kilometrů?
Týdně cca 150–200 km, podle času. Letos jsem podzimní část věnoval přípravě na plzeňský šampionát a MS bylo už spíš jen dozvukem přípravy se snahou o zregenerování. Ony ty dva závody byly čtyři týdny po sobě, což není nijak velký prostor na to, dát se dohromady a ještě něco potrénovat. Základní tréninkovou jednotkou byl běh v tempu pod 4:00/km, abych tohle tempo dostával co nejvíc do nohou. Při kilometráži cca 180 kilometrů týdně byl tedy poměr těchhle rychlejších přibližně 80 kilometrů za týden.
Jak je to se sponzory? Co si musíš hradit sám?
Na mistrovství světa a Evropy mám jako závodník placenou stravu a ubytování, plus příspěvek na cestu, který je závislý na splněném limitu. Katar mě tedy vyšel na cca 7000 Kč, což je v pohodě. S botama, což je pro běžce to zásadní, mi vychází vstříc New Balance. Mám od nich zdarma dostatečné množství, za což se jim snažím odvděčit občas nějakým výsledkem. A tím to končí. Enervit (sportovní výživa) mi dává slevu z prodejních cen, ale platit musím. Vyhovují mi hlavně jejich regenerační nápoje, což je bohužel dost velká cenová položka, není to levné. Jo a nesmím zapomenout na Garmin. Díky nim mám možnost otestovat novinky, co přicházejí na trh a mít tak pořád k dispozici sporttestery, které určují vývoj. Moc se mi jejich produkty líbí.
Máš nějakou radu pro ultramaratonce začátečníky, myslím tím ty, kteří mají před sebou svůj první závod?
Nebát se a jít do toho. Každý limit je jen v naší hlavě. Prostě si stačí říct: 100 kiláků? Tak jo, to dám. Ultra je z velké části o hlavě, během závodu se mockrát stane, že najednou v hlavě nějaké druhé já klepe a hlásí: ty vole, proč to vůbec děláš? Kam běžíš? Co z toho? Ale když je pak člověk v cíli, ten pocit je nepopsatelný. Už jen pro něj stojí za to to zkusit. Aspoň jednou. A ono to člověka možná chytne a už nepustí. Tak jako mě a spoustu dalších.
Děkuji velice za upřímné odpovědi a ještě jednou blahopřeji.
