4D6T
(Plán 6 km)
Dnešní běh nebyl ani tak moc fyzicky náročný, jako spíš psychicky. Z nějakého důvodu jsem začala cítit strašný strach ze psů a skoro se bála vyběhnout. Nakonec jsem se překonala a vyběhla, ale při každém štěknutí, které jsem někde v dálce zaslechla (a bylo jich fakt hodně) se mi skoro zastavilo srdce. Před každou zatáčkou jsem v duchu prosila jen, ať za ní není žádný volně pobíhající pes.
Nevím proč to na mně dneska tak dolehlo, ale jestli se toho strachu nezbavím, tak nevím, jak budu běhat dál, protože takhle to moc nejde. Kromě strachu ze psů se mi běželo krásně a nakonec z toho bylo něco málo přes šest kilometrů s průměrným časem 7:14 min/km.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D6T
(Plán 7 km intervaly)
Ve větru a dešti krásně mi to sviští – to je heslo dnešního běhu. Venku pršelo, fičel vítr a už z pohledu z okna mi bylo jasné, že je tam velká zima. Jenže odkládat trénink na další den se mi nechtělo a mimochodem předpověď na dalších pár dní byla stále stejná tak by to asi ani nemělo smysl. Takže jsem se prostě oblíkla a vydala se na trénink.
Překvapilo mně, jak krásně se mi běželo. Navíc byla zábava pozorovat lidi, kteří si málem klepali na čelo, když jsem kolem nich proběhla. Připadala jsem si jako dítě, kterému je dovolenou skákat do louží a moc jsem si ten běh užívala.
Občas jsem musela kousek jít, protože protivítr byl moc silný a prostě se běžet nedalo a během posledního kilometru už mi byla solidní zima a trápily mně stále se mlžící brýle, ale nakonec z toho bylo plánovaných sedm kilometrů s průměrným časem 7:24 min/km. A ten krásný pocit, když jsem si potom dávala horkou sprchu, ani nedokážu popsat.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D6T
(Plán 6 km)
Chtěla jsem tu psát o tom, jak jsem si užila poslední běh v Budějovicích, ale bohužel musím psát o něčem jiném. Byla jsem sice běhat, ale někde za 1,5 tým kilometrem jsem zahlídla na cestě psa. Takovej malej vořech. Pro jistotu jsem kolem něj běžela co největším obloukem a navíc jsem zpomalila. Ještě na základní škole mně totiž dva psi pokousali, takže mám před nimi respekt… no popravdě řečeno – bojím se jich.
Takže jsem hafana nespustila z očí a fakt jsem se lekla, když po mně vystartoval a kousnul mně do lýtka. Už ani nevím, co jsem na něj zakřičela, ale začala jsem couvat a jen jsem se modlila, aby po mně nekousnul znova. Naštěstí jen hlasitě zaštěkal a kousek poodešel. Tak jsem pořád couvala a když už byl z dohledu, vzala jsem nohy na ramena.
Po chvilce jsem ale zjistila, že běžet nemůžu…vlastně se mi špatně i šlo a co bylo nejhorší, začalo se mi špatně dýchat. Pro jistotu jsem zavolala rodiče, aby mi přišli naproti, kdybych omdlela. Když tak nad tím zpětně přemýšlím, asi jsem byla v šoku. Při domácím ohledání jsem zjistila, že mám sice velkou díru na kalhotách a na lýtku červený flek, ale jinak nic, naštěstí žádná krev. Nicméně můj strach ze psů je zase o něco větší.
Tak dnes další pokus na 6 kilometrů, už se zašitýma kalhotama. Tímto děkuji mamince za krásnou barevnou nášivku. Vyrazila jsem stejným směrem jako včera, ale měla jsem v plánu vyhnout se místu mého včerejšího setkání se psem. Bohužel to znamenalo i vyhnout se tomu kopci, který jsem chtěla zdolat. No nevadí, třeba se k němu vrátím někdy později.
Neměla jsem naplánovanou trasu a tak jsem před každou křižovatkou přemýšlela kam dál (hlavně aby tam nebyli žádní psi). Nakonec z toho byla krásná trasa, která mně zavedla až do další vedlejší vesnice – Třebotovic, běžela jsem kolem rybníka, kousek lesem, kolem fotbalového hřiště, kostela…no prostě paráda. Nakonec mně jen zklamalo, že z toho byly jen 4 kilometry. Když se to ale sečte s tím včerejškem, tak to těch šest dohromady dá.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D6T
(Plán 10km)
V plánu mám 10 km. Hmmm….tady v tom zdravém prostředí (vedle domu máme les, není tu žádný smog, ale za to přemíra kyslíku), kde každým směrem dříve či později potkám nějaký ten kopec, teda nevim. Ale zkusit se to musí. Tak jsem vyběhla a v hlavě přemýšlela kudy že to poběžím, aby těch kopců bylo co nejmíň. Jenže už po 200 metrech jsem se začala nezvykle zadýchávat a dokonce jsem musela kousek jít. Po 200 metrech? A před sebou mám 10 kilometrů? No nazdar.
Po chvilce jsem zkusila zase běžet, ale moc daleko mi to nevydrželo….už podruhé jsem musela jít a to mi Endomondo ještě ani neohlásilo první kilometr. Navíc začalo svítit sluníčko, čímž byla moje zkáza dokonána. Začalo mi téct z očí i z nosu a běžet se prostě nedalo. Nakonec jsem dala hodně protrápených 2,6 kilometrů a byla ráda, že jsem to přežila. Takhle by to teda nešlo. Zítra bude pokus číslo dvě.
Dneska vypadalo počasí mnohem lépe než včera. Teda vzhledem k mému běhání – od rána bylo zataženo, skoro tma a větší zima. Po pečené huse se zelím a knedlíky k obědu (mimochodem ideální běžecká strava) jsem musela dát trošku delší pauzu na trávení a tak jsem nakonec vyběhla až skoro ve čtyři. Ale za to s velkým odhodláním co nejvíc se přiblížit deseti kilometrům. Vyběhla jsem stejným směrem jako včera a dost se mi ulevilo, když jsem po 200 metrech nemusela přejít do chůze. A dokonce ani po 400 metrech. Nakonec jsem vydržela běžet v kuse skoro celé tři kilometry.
Zato čtvrtý kilometr mi dal solidně zabrat, protože skoro celý vedl do kopce. Musím slavnostně prohlásit, že jsem ho zdolala do dvou třetin, ale pak mně zradily plíce. Na druhou stranu, máme spolu nevyřízené účty a při příštím běhu ho musím zdolat za každou cenu!
Zbytek trasy už byl víceméně v pohodě. Občas nějaký ten kopeček a občas nějaká ta chůze, ale nakonec z toho bylo 6,6 kilometrů. Sice to není 10, ale dala jsem do toho všechno a vzhledem k průměrnému času 7,19 min/km jsem spokojená.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
4D5T
(Plán 6 km)
V pátek odpoledne jsem dorazila i s dcerou k rodičům do Českých Budějovic. Zůstaneme tady týden, aby si nás babičky mohly užít (hlavně teda té menší z nás).
Další výběh jsem naplánovala na neděli. Bohužel jsem ale zjistila, že jsem doma zapomněla jak sportovní podprsenku, tak i pouzdro na smartphone. A protože jsem v Budějovicích a ne v Praze, musel nákup počkat do pondělka. Naštěstí ale mají naši doma stepper, na kterém jsem si mohla aspoň vypotit svůj vztek z toho, že jsem nemohla vyběhnout kvůli vlastní blbosti.
V pondělí jsem doplnila svojí běžeckou výbavu o zapomenuté kousky a hned odpoledne jsem vyběhla. Po zhodnocení zdejšího okolí jsem to vzala podél lesa do kopečka (stejně by mně dřív nebo později někde potkal, tak proč si ho neodbýt hned na začátku, že?). Zjistila jsem, že se mi tady dýchá hůř než v Praze a taky nohy se mi zdály těžší než obvykle. Nevím ale, jestli to bylo zdejším ovzduším, nebo včerejším řáděním na stepperu.
Když tak nad tím zpětně přemýšlím, neběželo se mi dokonale, ale nebyla to ani tragédie. Nakonec z toho bylo docela pohodových 4,8 kilometrů (v plánu bylo 6). Jediné, co mně zklamalo, byl výsledný průměrný čas 7,27 min/km. Při zpětné analýze na Endomondo jsem ale zjistila, že pomalý byl jen jeden kilometr, který mi to ve výsledku všechno zkazil. A pak jsem si vzpomněla, že jsem vlastně cestou od rybníka potkala krásná malá kůzlátka, která jsem si prostě musela vyfotit a to mně zdrželo. Takže kozy za to můžou!
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D5T
(Plán 7 km intervaly)
Tak jsem si po čtyřech dnech odpočinku myslela, že už je mi líp a můžu si jít zaběhat, moje tělo mně ale vyvedlo z omylu. Protože byla venku fakt zima a hrozilo, že bude každou chvíli pršet, šla jsem si raději zaběhat do fitka. Už když jsem se rozcvičovala, nebylo mi úplně nejlíp, ale vymlouvala jsem se sama sobě, že to je tím brzkým vstáváním a že hned jak vyběhnu, tak bude líp.
Jenže nebylo. Bolelo mně celé tělo, každých pět minut jsem musela smrkat a plíce se taky netvářily moc přátelsky. Protože byly dneska v plánu intervaly, zkusila jsem ze začátku běžet pomalu s tím, že potom zrychlím. K tomu zrychlení už ale bohužel nedošlo. Kdykoliv jsem přidala na pásu rychlost, tělo začalo protestovat a musela jsem zase zpomalit. Takže místo intervalů to byl spíš běh o život. Po čtyřech kilometrech jsem to vzdala a odplazila se do sprchy.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D5T
Dnes je 2.11.2014 a je to přesně 9 let od mojí transplantace ledviny. Shodou okolností se ráno konala v chrámu sv. Víta mše za všechny zemřelé dárce orgánů pořádaná společně s IKEM (Institut klinické a experimentální medicíny), kde jsem i já transplantaci podstoupila. Samozřejmě jsme se na ní byli s manželem podívat, přestože nejsme věřící. Byl to zvláštní a emocionálně velmi silný zážitek.
Když jsme odcházeli, zapálili jsme oba svíčku a znovu poděkovali. Všem. Ale hlavně tomu dárci, od něhož mám ledvinku já.
Co se týká běhu, tak v plánu bylo 10 kilometrů. Tak dlouhou trať jsem neběžela déle než dva měsíce, tak jsem se trošku bála. Navíc mám trochu rýmu, takže jsem se nejvíc bála toho, že to neudýchám. Dceru jsme měli u babičky a tak jsme se s manželem vydali sami dva na Ladronku.
Bylo zataženo, docela zima a běželo se mi krásně. Jediným problémem byly stále se zamlžující brýle a smrkání každých pět minut. Nicméně první kilometr za 6:07 min/km mně fakt potěšil. Pak už jsem sice začala tradičně zpomalovat, ale nakonec z toho byl průměr 7:02 min/km a celkový čas 1h 10min 41s.
Vzhledem k tomu, že jsem 20.9. zaběhla podobnou vzdálenost (9,79km) na Night Run Prague za 1h 18min 03s, znamená to zlepšení za 1,5 měsíce o víc než 8 minut! Super, super, super!
Poznámka: Bohužel jsem se v úterý vzbudila s teplotou a oparem, takže jsem musela další běhací plány odložit a pořádně se vyléčit.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D5T
Dalším během v plánu bylo 10 km. Dva dny jsem se k tomu přemlouvala. Včera mi bylo celý den nějak divně. Nic konkrétního, ale bolela mně hlava, nebylo mi dobře od žaludku, celý den se mi chtělo spát atd. Nakonec jsem si vzala Paralen a šli jsme s manželem na procházku.
Další pokus dneska, jenže pocity úplně stejné, jen břicho mně nebolelo. Tak jsem si dala Paralen, aby mně aspoň ta hlava přestala bolet (vím, že se to nemá, ale dělám to jen výjimečně, fakt!) a odpoledne jsem vyběhla. Manžel si potřeboval vyvětrat hlavu od práce, ale protože ho bolí kolenní šlacha, tak šel semnou jen na procházku a já běhala okolo něj.
Hned po prvním kilometru jsem myslela, že umřu, protože už několik dní je v Praze inverze a tudíž strašný smrad a nedostatek kyslíku. Ke všemu mně začaly bolet i nohy, prostě hrůza. Nakonec jsem to celá hotová po pěti kilometrech zabalila a řekla si, že těch deset dám příště. Když to nejde, tak to nejde, i tak jsem doma málem plivala krev. Nicméně po krátkém odpočinku jsem ještě dala 33 dřepů, 18 kliků a 50 sed-lehů, přece kvůli inverzi nepřeruším svoji výzvu.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
4D4T
Tak dneska teda ty intervaly, které jsem měla běžet v sobotu. Celý den jsem byla strašně líná a to poslední co se mi chtělo, bylo jít běhat. Ale poslední dobou se mi stává, že čím míň se mi chce, tím víc se potom nakopnu a prostě jdu. Stejně tak i dneska. Dala jsem si po obědě dvacet a pak jsem prostě vstala z postele a rovnou se začala oblíkat na běhání.
Nevěděla jsem, jak si na Endomondo rozdělit úseky na 1,5 km, 3 km a 1,5 km…tak jsem se rozhodla, že pokaždé prostě ukončím běh a začnu nový. Nejen kvůli délce, ale taky abych si mohla měřit průměrný čas. Přesný plán vypadal následovně: 1,5 km rozklus, 3 km běh rychlostí 6:10 min./km, 1,5 km výklus.
Rozklus jsem zvládla v pohodě (no aby ne!), i když jsem se musela nutit běžet pomalu. Problém ovšem nastal s rychlým úsekem. První kilometr za 5:59 byl úžasný, ale cítila jsem, že o moc dál už to asi nepůjde. A taky že nešlo, druhý kilometr už byl o minutu pomalejší (6:56) a poslední jsem už málem nedoběhla (7:20). Takže průměrná rychlost místo 6:10 min/km byla 6:45min/km. Strašně mně to naštvalo. Takovou rychlost přece mívám, když normálně běhávám 5 nebo 6 kilometrů, tak jak je možné, že nedokážu uběhnout 3 kilometry nějakou solidní rychlostí?
Doma jsem to konzultovala s manželem a došli jsme k závěru, že mám asi slabé nohy, které prostě nemají sílu běžet rychleji. A tak jsme si vymysleli dřepovací výzvu. Udělala jsem maximum dřepů, co jsem byla schopná (30) a dohodli jsme se, že každý den přidáme jeden navíc. A aby to nebyla nuda, udělali jsme to samé s klikama (15). To by v tom byl čert, aby mi to nepomohlo!
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D4T
Dnes jsem podle plánu měla běžet 6 kilometrů a ještě navíc intervaly (pomalu, rychle, pomalu). Jenže jsem se už před časem přihlásila na Night Run v Českých Budějovicích, který se konal zrovna dneska a tak jsem plán trošku pozměnila (zase).
Ráno jsme se doma sbalili a vydali se na cestu. Trasa Praha – České Budějovice nám autem zabrala 3,5 hodiny (normálně to dáváme za 2) kvůli šíleným zácpám způsobeným bezpočtem uzavírek. Po probdělé noci kvůli dceřině kašli to nebylo přesně to, co bych před večerním během potřebovala, ale maminčina hovězí polévka s játrovými knedlíčky, hovězí na houbách a šlofík po obědě to napravili.
Odpoledne jsme se tedy vydali na náměstí, kde jsem se sešla se svým strejdou a sestřenicí, kteří se na běh přihlásili taky, a protože byla venku fakt hnusná zima, dali jsme si ještě v jedné hospůdce čaj na zahřání, a pak už honem na start. Těsně před startem jsem si ještě koupila čepici, protože mi byla zima – super suvenýr z Night Run. Na oranžovou čepici přišla moje růžová beruška – čelovka a šlo se na věc.
Hned po startu mi sestřenka utekla jak žíznivá střela a strejda asi po půl kilometru taky, ale co, mně se běželo dobře a usoudila jsem, že zrychlovat by nebyl ten nejlepší nápad. Jen ta beruška mi pořád padala do čela. Na příští běhy po nocích si musím koupit nějakou lepší čelovku.
Celý závod se mi běželo krásně, žádné problémy s dýcháním, žádné bolesti nohou. Dokonce jsem skoro celý závod běžela až na dvě místa – šílený strmý náběh na jeden z mostů a přeběh po jiném – houpacím mostě. Budějčáci na to houpání zřejmě byli připraveni, ale já když jsem na ten most naběhla, začala jsem se bát, že spadne…no naštěstí to vydržel a já taky.
Nakonec jsem těch krásných nočních 5 kilometrů osvětlenými Budějovicemi dala za něco málo přes 33 minut s průměrnou rychlostí 6,25 min/km, což bylo úžasné! Zase jeden moc vydařený běh.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D4T
Dnešní výběh byl naprosto dokonalý! Od rána bylo úplně černo, lilo jako z konve a foukal silný vítr. Dokonce jsem se někde dočetla, že má přijít uragán a taky to tak venku vypadalo. Jenže já strašně, strašně moc chtěla vyběhnout a tak jsem od rána koukala z okna a vyhlížela, jestli se to počasí aspoň na chvilku neumoudří. Pořád jsem váhala a odkládala to.
Nakonec jsem po důkladné přípravě vyběhla okolo šesté večer. V teplých kalhotách, mikině s kapucou, čelenkou a rukavicemi, odhodlaná odolat všem nástrahám počasí. A stálo to za to! Vždycky jsem tvrdila, že zima a déšť jsou pro mě nejlepší počasí pro běhání a tentokrát jsem si to potvrdila. Sice jsem běžela trochu pomaleji, protože všude bylo mokré spadané listí, ale jinak paráda. Klidně bych takové počasí brala i v sobotu na Night Run v Českých Budějovicích, i když minimálně na těch kluzkých kostkách na náměstí by to asi bylo dost zajímavé.
Poznámka: Po včerejším běhu v dešti jsme dnes skočili s manželem do fitka a zase jsme si dali do těla na bláznivém náčiní. Tentokrát pro změnu kettlebells a battle rope. Je to bomba! Zjistila jsem, že tělu dělá dobře střídat pohyb a proto jsem se rozhodla jednou týdně do toho fitka skočit a posilovat horní polovinu těla. A když k tomu nakonec přidám ještě relax v sauně, cítím se potom jak v ráji.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D4T
Minulý běh byl sice úžasný, ale druhý den mně po něm začalo bolet v krku a tak jsem se rozhodla, že si dám zase pár dní pauzu, abych se vyléčila. Naštěstí to nebylo nic vážného a tak jsem po třech dnech zase vyběhla. V plánu bylo 8 kilometrů, ale věděla jsem, že to pravděpodobně nedám. Jednak moje průdušky ještě nebyly ve stoprocentní kondici a jednak každá, byť sebemenší, pauza vždycky negativně ovlivní můj výkon.
Vybíhala jsem až kolem půl sedmé večer, kdy už se hodně stmívalo, ale protože mám trasu do vedlejší vesnice ráda, rozhodla jsem se ji ještě risknout, přestože prvních 750 metrů vede po neosvětlené cestě kolem pole. Nakonec to nebylo tak strašné a ve stejnou dobu se mnou vybíhal nějaký kolega běžec z našeho domu a běžel stejným směrem jako já, což mně povzbudilo. Bohužel jen na chvilku, protože mi po pár mílových krocích zmizel rychlostí blesku.
Ale cestu kolem neosvětleného pole jsem proběhla v pohodě a přestala jsem se bát. Tedy až do momentu, kdy jsem těsně před vesnicí viděla několik desítek metrů před sebou pána, kolem kterého volně pobíhali dva psi. Jednoho jsem identifikovala na vlčáka a druhého jsem raději identifikovat ani nechtěla, nicméně v tom momentě jsem se rozhodla změnit trasu, udělat čelem vzad a běžet zpět.
Pak už byla cesta v pohodě, jen místo opětovného běhu kolem neosvětleného pole (byla už tma jak v pytli a nebylo vidět ani na krok) jsem to raději vzala zpět jinou, osvětlenou cestou. Bohužel z toho nakonec bylo jen 5 kilometrů, ale vzhledem k okolnostem a výslednému průměrnému času 7:16 min/km jsem byla spokojená.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
4D3T
Dneska u mě nastala krize. Fyzická i psychická. Celý den jsem byla strašně unavená a to i přes to, že jsem šla včera spát už někdy v deset (normálně chodím okolo půlnoci). Ráno jsem vypravila malou do školky, ale pak jsem si šla zase lehnout a spala až do oběda. A stejně jsem se necítila o moc líp. Tak mi z toho začalo být smutno, protože pravidelně trénuju, snažím se jíst zdravě, snažím se dost spát a stejně jsem unavená. Navíc ty moje výkony taky nejsou nic převratného. Nejsem ani schopná uběhnout celých pět kilometrů v kuse. Vždycky musím aspoň kousek jít. Tak jsem se zamotala do sebelítosti a po obědě znova usla (!!!).
Ve čtyři mně vzbudil manžel, že musíme jet pro malou do školky. Cítila jsem se pořád hrozně, ale v ten moment mně napadla spásná myšlenka a zeptala jsem se ho, jestli bychom mohli potom všichni tři vyrazit na Ladronku. Napadlo mně, že na Ladronce se mi běhá nejlíp, je tam všude spousta sportovců a ta nálada mně pokaždé strhne.
A taky že jo. Vyběhla jsem, zbytek rodinky nechala za sebou a snažila se začít myslet pozitivně a ten běh si užít. A ono to šlo! Sice byla úplně černá obloha a připadala jsem si jak v Mordoru, ale běželo se mi krásně, dokonce jsem se na ostatní usmívala. Po čtyřech kilometrech sice trochu začaly bolet stehna, ale jen malinko, žádná tragédie.
Nakonec jsem dala plánovaných 6 kilometrů za 40:51 min, takže průměrná rychlost byla 6:47 min/km. Super! Navíc když jsem dobíhala posledních pár kroků k autu, schytala jsem prvních pár kapek deště na hlavu, no a než jsme nastartovali, spustila se taková průtrž mračen, že skoro ani stěrače nestíhaly. Běh vypočítaný na vteřinu.
A tak si tady teď sedím, jím zeleninový salát s tofu, píšu tenhle report a je mi krásně. Někdy prostě stojí za to vyrazit běhat, i když by člověk nejradši zalezl pod peřinu a nevystrčil ani nos :-)
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D3T
Včera jsme byli s manželem ve fitku. Chtěla jsem si vyzkoušet jeho trénink a tak jsem s nim šla i do míst, která sama ve fitku NIKDY nenavštěvuji – oddělení těžkého závaží (používají se tam výrazy typu bench press a podobně a vyskytuje se tam vysoká hladina testosteronu). Mimo jiné jsem zvedala i dvaceti kilovou tyč, ale to není podstatné. Podstatné je, že jsem si dnes ráno nebyla schopná ani obléci tričko, natož zvedat jakékoliv předměty. Jenže v plánu bylo 5 kilometrů… haha!
Nakonec jsem se rozhodla, že to překonám a půjdu. I kdybych měla uběhnout míň, ale prostě jsem to musela zkusit. Když už jsem byla připravená k odchodu, přidal se ke mně manžel (hurááá) a vyrazili jsme. Jako obvykle, první dva kilometry byly v pohodě, přestože jsem měla pocit, že moje ruce váží sto kilo. Třetí kilometr vedl mírně do kopce a to už začalo být hůř. Chvilku jsme šli a pak zase běželi dál. Jenže už to prostě moc nešlo. Čím dál tím víc jsem střídala běh s chůzí a nestačil mi dech. Poslední kilometr byl naprosté utrpení.
Poznámka: Po běhu jsem zjistila, že jsem se přehlídla a měla jsem běžet kilometrů šest. Ale asi na tom nezáleží, protože bych to stejně celé neuběhla. Dneska to prostě nešlo. Tak snad příště.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D3T
Dnešní plán: minimálně 6 kilometrů, ale čím víc, tím líp, protože potřebuju dohnat počet kilometrů předepsaných v plánu. Místo činu: Ladronka. Podpůrný tým: manžel na bruslích, dcera na odrážedle. Počasí: zima, zataženo, občas trochu déšť (moje nejmilejší počasí pro běhání). Nálada: bojovná.
První dva kilometry byly úžasné, skoro jsem se vznášela (musím ale přiznat, že od místa, kde jsme parkovali až po konec druhého kilometru je Ladronka úplně rovná nebo lehce z kopce). V půlce třetího kilometru jsem potkala manžela s dcerou s oficiální stížností, že běhám moc mimo ně a že mám běhat tak, aby mně mohli víc potkávat.
Hmm…tak jsem začala běhat systémem 300 metrů od nich, 200 metrů k nim, 300 metrů od nich, 200 metrů k nim… ostatní sportovci na Ladronce asi moc nechápali proč se pořád otáčím sem a tam, ale bylo mi to jedno… rozzářený úsměv dcery vždycky když mně dohonila na odrážedle mi za to stál.
Po pěti kilometrech jsme se už blížili k místu, kde jsme parkovali, protože už začínala být zima a mála byla unavená. Jenže mně se ještě nechtělo končit! Tak jsem poslala manžela s malou k autu a oznámila, že si zaběhnu ještě kilometr navíc. No nakonec z toho byly dva, takže nakonec lehce přes osm kilometrů a naprostá spokojenost. Průměrná rychlost 7:11min/km.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D3T
Tak jsem se po třech dnech odpočinku kvůli nachlazení konečně dostala k dalšímu tréninku. V plánu bylo 8 kilometrů. Protože byla venku zima, rozhodla jsem se běžet ve fitku, abych venku zase nenastydla. Abych aspoň trošku simulovala běhání venku, nastavila jsem si incline 1% a pustila si na plno větrák. Ze začátku se mi běželo výborně, ale od třetího kilometru jsem se začala cítit divně.
Potila jsem se víc než obvykle a začala jsem cítit velkou únavu. Nakonec jsem místo osmi kilometrů dala jen šest a odploužila se do sprchy. Nevím, jestli to bylo tím, že ještě nejsem stoprocentně v pořádku nebo naopak tou velkou pauzou od minulého tréninku, nicméně víc to prostě nešlo. Uvidíme příště, snad to bude lepší.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
4D2T
Tak dneska byl ten slavný den, kdy se běžela Run Tour Praha na Ladronce. Bohužel celá tahle akce měla pro mě už od včerejšího večera špatnou karmu. Chyba první: únavou jsem odpadla už kolem deváté večer. Bohužel jsem se ale kolem půlnoci vzbudila a do tří nemohla usnout.
Chyba druhá: nad ránem jsem si vzala prášek na spaní a pak jsem spala do deseti. Hmmm… hodně unavená jsem sbalila rodinu a vydali jsme se na Ladronku. Při vyzvedávání startovního setu jsem zjistila, že jsem už před několika dny udělala další chybu: věřila jsem jedné paní, že mi prodává zaplacenou registraci na 10km. Jenže ouha, paní ji sice zaregistrovala, ale nezaplatila.
Takže na mně vydělala 450 Kč a já neměla startovní set. Naštěstí to ale paní u výdeje registrací vyřešila náhradním startovním balíčkem a řekla, že si to vyřeší sami (spadnul mi hoooodně velký kámen ze srdce).
Po všech těchto útrapách jsem se konečně (skoro zmrzlá) mohla postavit na start. Velká záplava běžců v tričkách Báječných žen v běhu mi zvedla náladu a já se konečně začala na ten běh těšit. Až tak moc, že (chyba třetí) jsem se rozhodla s ostatními následovat slečnu s cedulkou 1:00. Jinými slovy, uběhnout těch 10 kilásků za hodinu (co mně to napadlo? Před dvěma týdny jsem to běžela za 1:18!).
Výstřel, euforie, start. Tak jdeme na to. První dva kilometry se mi běželo krásně. Slečna s cedulkou na dohled, bájenky všude okolo, plíce ok, nohy ok, prostě paráda. Během třetího kilometru už to nebylo tak růžové. Trošku jsem začala cítit nohy a tak jsem se rozhodla, že na hodinový limit kašlu a zpomalila jsem. Chvilku jsem zkusila i jít, ale jakmile jsem se znovu rozběhla, nohy začaly znovu bolet.
Na konci čtvrtého kilometru už ro bolelo moc. Jako kdybych měla při každém došlapu tisíce jehel v lýtkách i ve stehnech. Navíc se mi začala motat hlava a bála jsem se, že omdlím. V hlavě se mi rozběhla diskuse o možnostech – běžet (nebo spíš rychle jít) dál, nebo to nepokoušet a skončit na pátém kilometru? Nakonec mi bylo tak zle, že když jsem se doplazila na ten pátý kilometr, musela jsem to chtě nechtě vzdát. Zdraví je přednější a závodů bude ještě spoustu.
Když mně manžel odvezl domů, dala jsem si sprchu a snědla skoro celou makrelu, přišel za mnou manžel a říká mi, že už asi ví, proč mi bylo tak zle. Zaběhla jsem totiž těch pět kilometrů ve svém druhém nejlepším čase ve své běžecké historii a to po velmi mírném tréninku. Tělu se to asi nelíbilo a tak začalo protestovat. Tak nevím, jestli být smutná, nebo se radovat. Ale co, vem to čert, hlavně, že jsem to ve zdraví přežila J.
Poznámka1: Protože jsem v sobotu neuběhla těch plánovaných 10 kilometrů, chybělo mi jich ještě pár ke splnění tréninkového plánu a tak jsem ještě v neděli vyběhla na regenerační běh tři kilometry. Plán jsem tedy nakonec dodržela, jupí.
Poznámka 2: Protože jsem při minulém běhu docela solidně nastydla, dám si teď pár dní volno na vyléčení. Tři dny pauzy by měly stačit.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D2T
Dneska jsem měla podle plánu uběhnout 6 kilometrů, ale protože se zítra běží Run Tour Praha na Ladronce, což bude 10 kilometrů, rozhodla jsem se běžet jen tři nebo čtyři, abych se moc neunavila. Problém ale byl v motivaci. Strašně se mi nechtělo, cítila jsem se unavená a našla jsem milion důvodů, proč bych vlastně dneska neměla běžet vůbec. Naštěstí jsem ale taky našla jeden proč běžet (vykašli se na výmluvy, zvedni prdel a koukej mazat) a tak jsem nakonec vyběhla.
V iPodu jsem vyměnila Kabáty za Nightwish a Pink (potřebovala jsem trošku víc nakopnout než jindy) a vystartovala. Ačkoliv jsem tomu sama nemohla věřit, běželo se mi úplně báječně! První kilometr za 6:07min/km byl naprosto úžasný. Pak už jsem sice začala zpomalovat, ale výsledný průměrný čas 6:43min/km byl i tak super. Znamenalo to zlepšení o 18 vteřin od středy, kdy jsem taky běžela tři kilometry. WOW!
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D2T
Dnešní den byl docela hektický. Měla jsem po dlouhé době dohodnuté rande s kamarádkami na druhé straně Prahy a moc jsem se na něj těšila. Ale jak už to tak bývá, předem naplánovaný den se od rána zvrtnul a nakonec jsem trénink málem nestihla. Naštěstí byly v plánu jen tři kilometry.
Dvě hodiny před setkáním s holkama jsem přemluvila manžela, aby mě na setkání odvezl autem, což zabere asi patnáct minut místo těch padesáti, které bych trávila v MHD, a ušetřený čas jsem se rozhodla věnovat tréninku. Tomu, že jsem na startu omylem zmáčkla na Nike+ pauzu, takže se mi první kilometr vůbec nepočítal a musela jsem tedy běžet čtyři, místo plánovaných tří, jsem se už dokázala jen ironicky zasmát.
Samozřejmě se mi běželo těžko, rudá až za ušima, ufuněná jak lokomotiva a myslela jsem na těch 10 kilometrů, co mám za pár dní uběhnout v rámci Run Tour na Ladronce. Nakonec jsem to ale přežila, dokonce i se slušným časem a byla ráda, že jsem si na to ten čas našla. A večer s holkama neměl chybu! :-)
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D2T
Rozhodla jsem se dát si dva běhy za sebou, protože jsem na zítra objednaná na zkrášlovací proceduru do kosmetického salonu a pravděpodobně se mi po tom nebude chtít jít cvičit. S „Bájenkami“ jsme předchozí den na Facebooku hodně diskutovaly různé Spartan, Gladiator, Bahňák a jim podobné závody, a já jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že bych se na některý z nich na jaře přihlásila. Rozhodla jsem se proto dneska běžet vetší část v terénu. Pro jistotu jsem vzala svoje staré běžecké boty.
Ačkoliv jsem ještě v nohách cítila trochu únavu z předchozího běhu a na zbytku těla moje blbnutí s medicinbalem, Kabáti ve sluchátkách mně hnali dál a dál a běželo se mi úžasně. Šest kilometrů uběhlo jako nic. Kéž by se mi takhle běhalo pokaždé.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D1T
Tak dneska zase na Ladronce. Krásně svítilo sluníčko, malá kolem mně jezdila na odrážedle a manžel bojoval s pětikilovým medicinbalem. Moc se mi nechtělo a první kilometr byl dost utrpení. Naštěstí se to ale pak zlepšilo a běželo se mi dobře. A nakonec jsem si i já s tím medicinbalem zaposilovala. Měla jsem tušení, že toho budu následující den litovat.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D1T
Běželo se hrozně. 6 kilometrů utrpení. Naštěstí manžel byl s dcerou na procházce po moji běžecké trase, tak jsem si ten běh zlepšovala alespoň pusinkami. A taky mně motivovalo „Mámo, do toho, Mámo, do toho, …“, nicméně když jsem doběhla, byla jsem fakt ráda, že to mám za sebou a můžu se odměnit horkou sprchou.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D1T
Běželo se krásně, dokonce jsem si dala posledních pár metrů sprint. Průměrný čas 6:57min/km, wow! To není na začátek vůbec spatné. Moje nadšení z návratu k běhání ale trošku zkrotily fotky z Night Run Praha, které jsem dneska dostala. Vím, že při běhu nevypadám zrovna nejlíp, ale tohle? Báječné ženy v běhu mají heslo „Když běžíš, tak krásníš“, ale já bych to v mém případě změnila na „Když běžíš, tak děsíš“.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
Tak začínám znovu. Po zánětu v prsu a vymknutém kotníku už doufám, že ten plán dokončím a těch proklatých 5 kilometrů pod těch ještě proklatějších 30 minut dám!
Ale ještě před tím malá rekapitulace: Před šesti týdny jsem si vymkla kotník. První týden jsem skoro nemohla chodit, druhý týden jsem ho složitě doléčovala na dovolené u moře a pak ještě dva týdny doma. Bohužel jsem kvůli tomuto zranění přišla o WeRunPrague, na který se vždy těším celý rok, ale nedá se nic dělat. Pajdat deset kilometrů se mi fakt nechtělo.
Po čtyřech týdnech jsem se odhodlala k prvnímu zkušebnímu běhu. Dala jsem tři kilometry, necítila žádnou bolest a byla nadšená! Konečně jsem zase mohla běhat! Navíc na mně v kalendáři blikal termín závodu Night Run Praha, na který jsem se zaregistrovala ten den, kdy jsem si pak při tréninku vymkla kotník. Vzala jsem to jako výzvu. Během týdne ještě jeden kratší trénink a v sobotu hurá na noční běh po Letné s čelovkou.
Závod vyšel na jedničku. S čelovkou ve tvaru růžové berušky jsem si dvakrát oběhla noční Letnou, což samo o sobě bylo super a nakonec jsem ani nedoběhla poslední (doběhla jsem předposlední)! Takže jsem byla nadšená, že i bez většího tréninku jsem schopná uběhnout 10 kilometrů a rozhodla se vrátit k plánu 5km pod 30min.
4D3T
Po delší době jsem si zase vyběhla sama. Manželovi nebylo dobře a co si budu nalhávat, on ty tréninky nepotřebuje zase tak jako já. Dopoledne jsem se přihlásila na Night Run v Praze a Českých Budějovicích a objednala si nové kompresní podkolenky, takže jsem měla fakt velkou chuť jít si zaběhat. Navíc v plánu bylo jen 5 kilometrů, takže oproti minulému tréninku pohodička.
Už když jsem vyběhla, měla jsem úžasný pocit. První kilometr jsem dala za 5:54 min. Cože? To je asi nějaká chyba ne? Takhle rychle jsem snad ještě neběžela! Byla jsem lehce v šoku, ale dostala jsem chuť vylepšit si reputaci z předchozího běhu. Druhý kilometr za 6:31 min/km byl sice pomalejší, ale pořád jeden z nejrychlejších za tu dobu co běhám podle plánu 5km pod 30 min.
Bohužel, na konci třetího kilometru jsem špatně došlápla a málem sebou švihla na zem. Okamžitě mně strašně začal bolet kotník a bylo mi jasný, že je zle. Sice jsem se ještě dobelhala pár metrů k patníku, kam jsem si sedla a volala manželovi ať pro mně přijde, ale už jsem nebyla schopná udělat ani krok. Najednou jsem začala strašně brečet a začala jsem se třást. Ne, že by to tak strašně bolelo, ale asi jsem byla v šoku, těžko říct.
Když mně manžel odnesl (na zádech) domů, lehla jsem na gauč, podložila nohu polštářem a dala na kotník všechnu mraženou zeleninu z mrazáku. Bolelo to čím dál víc a začalo to natékat. K tomu jsem ještě pořád hystericky brečela a začala mi být zima. No, upřímně řečeno, nic moc.
Později večer byl kotník dvojnásobný a píchalo mně v něm milion jehel. Bojovala jsem s myšlenkou jet na pohotovost, ale nakonec jsem si jen kotník namazala krémem proti otokům, stáhla ho dvěma látkovýma plínkama, dala si Ibalgin a šla spát s tím, že ráno se uvidí.
To, že jsem spala celou noc jsem brala jako pozitivní znamení, že na pohotovost se nemusí. Taky noha už tolik nebolela, jen byla hodně nateklá. Tak jsem jí dala nahoru, obklopila zeleninou a strávila celý den v péči manžela a sledováním televize.
No, výsledkem je, že běhat zase nemůžu, pravděpodobně delší dobu, ale otok už skoro zmizel a bolest už taky ustupuje. Za týden dovolená u moře, za dva týdny We Run Prague… Co dodat? Ale stejně mně to nezlomí, i kdybych měla WRP jen jít a celý program 5 km pod 30 minut začít od znova :-)
3D3T
Tak konečně něco nového. Dnes bylo poprvé v plánu střídat pomalý rozklus, rychlý běh a pomalý výklus. Měla jsem z toho trošku strach, protože skok z limitu rychlosti 7:25 min/km, který jsem měla doteď, na rychlost 6:10 min/km, i když jen na tři kilometry, se mi zdál trošku velký, nicméně byla jsem odhodlaná dát do toho všechno.
S manželem jsme tedy vyběhli, navzájem jsme se upozorňovali, abychom neběželi moc rychle a kontrolovali vzdálenost 1,5 km po které jsme měli zrychlit. Protože jsem neměla představu jak moc přidat, abych se do toho limitu vešla, vystartovala jsem sprintem a prosvištěla kolem manžela jak žíznivá čára. Nestačil se divit :D.
Po chvíli se ale vzpamatoval a začal na mně volat, abych to nepřeháněla, že běžím okolo 4:50 min/km a že takhle rychle stejně celé tři kilometry nedám. A taky že jo, po 400 metrech jsem měla plíce v krku, málem plivala krev a hořely mi lýtka i stehna. Dokonce jsem musela chvilku jít, abych sebou nešvihla. Hmm…tak takhle asi fakt ne.
Když jsem se znova rozběhla, tentokrát o dost pomaleji, měla jsem odhodlání běžet co nejrychleji to půjde ale tak, abych to přežila. Dala jsem do toho fakt všechno, ale limit jsem dodržet nedokázala. Podle mého odhadu jsem ty tři kilometry běžela průměrně tak za 6:45 min/km, což je celkem dost za limitem. Bylo to pro mně zklamání, věřila jsem, že dokážu běžet rychleji. Jak by řekla jedna báječná žena v běhu, „Dneska to nešlo“.
2D3T
Tak dnes tedy bylo v plánu těch 8 kilometrů. Včera jsme si byli s manželem vyzvednout startovní set na WeRunPrague, no a při té příležitosti jsme si každý koupili nový pár běžeckých bot.
Místo běhání jsme ale byli plavat a tak testovací běh připadl na dnes. Nazula jsem svoje krásně svítivě růžové botičky a vyběhli jsme. Byla celkem zima a chvilkami i trošku poprchávalo. Pro mně naprosto ideální počasí.
Už tradičně přepálený začátek a ztuhlost nohou během prvních dvou kilometrů se pak zlepšila a běželo se nám celkem dobře i přes občasnou kratší chůzi. Během šestého kilometru nastala krize.
Teda jen u mně, manžel stále vypadal jako by byl jen na rychlejší procházce a ještě stíhal obdivovat a kometovat přírodu kolem nás (což mně štvalo! proč nemůže odpadávat a funět jako já?). Dokonce vyskočil k větvi stromu a utrhnul jablko a u vedlejšího stromu ještě hrušku, prý abychom si dali osvěžení, tsss.
Na začátku sedmého kilometru jsem si začala nahlas říkat: „Já neumřu, já neumřu,…“ což v manželovi vyvolalo hlasitý záchvat smíchu. No co, aspoň někdo se bavil. Ale naštěstí jsme těch osm kilometrů nějak zvládli a přežili a mohli si jít dát zaslouženou sprchu. Hurááá.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D3T
Dneska jsem chtěla jen tak vyběhnout a vylepšit si skóre a hlavně náladu z předešlých dní. Bylo chladné počasí po dešti, trošku větřík, prostě dokonalé podmínky. Cíl byl někde mezi třemi a čtyřmi kilometry, abych se zbytečně neunavila a mohla následující den začít znovu s tréninkovým plánem. Jenže po čtyřech kilometrech jsem si uvědomila, že vlastně vůbec nejsem unavená, že se mi ještě nechce končit. Běželo se mi nádherně a tak jsem se rohodla, že změním plán a dám těch prvních tréninkových 8 kilometrů už dnes.
Žádná bolest svalů ani problémy s dechem, skoro jsem se vznášela a málem jsem se usmívala…až do momentu, kdy jsem si někdy na šestém kilometru všimla, že mám vybitý mobil. To mně neskutečně naštvalo! Konečně se mi po všech těch špatných pokusech běželo úplně dokonale, měla jsem pocit, že můžu uběhnout minimálně půl maraton a podrazí mně technika.
To není fér! Doběhla jsem sice ještě domů, ale neměla jsem statistiku ani o rychlosti ani o vzdálenosti. Mobil se naštěstí vybil přesně na konci pátého kilometru a tak jsem si řekla, že udělám modifikaci v plánu a těch 8 kilometrů poběžím ve středu. No co, plán je prý jen orientační, tak snad malá záměna nebude zase tak velká katastrofa.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
Repete
Kvůli antibiotikům jsem nemohla týden nic dělat. Měly to být dva, ale pak už jsem to nemohla vydržet. Začalo to lehkou procházkou v Dalejském údolí a pokračovalo prvním „lehčím“ tříkilometrovým výběhem po kterém jsem málem umřela. Jak je možné, že moje kondička během týdne tak strašně poklesla?
Bylo mi z toho strašně smutno a tak mně následující den manžel vytáhl na společný běh, při kterém jsme nakonec dali 5 kilometrů za 36 minut, což mi mojí náladu zase zlepšilo.
Po pár dnech jsem se vydala na další pokus. V horku, dusnu a na sluníčku. Po dvou kilometrech jsem myslela, že to nepřežiju. Začalo se mi mlžit před očima, slyšela jsem pískání v uších a začaly se mi podlamovat kolena. Měla jsem co dělat, abych se doplazila domů. Běhání v horku mi fakt nevyhovuje.
Zopáknu si třetí týden (3T).
4D3T
Trénink jsem bohužel musela zrušit.
3D3T
Tak jsem se dnes ráno probudila s bolestí pravého prsu. Nic vážného, ale znervóznělo mě to. Pro jistotu jsem si vzala dopoledne Ibalgin, který sice zabral na bolest, ale celkově mi pořád nebylo nic moc. K večeru, když růžová pilulka přestala fungovat, se znovu ozvala bolest a byla stále intenzivnější. Nakonec jsme se s manželem dohodli, že bude lepší, když skočíme na pohotovost.
Paní doktorka prohlásila, že se jedná o zánět a napsala mi antibiotika. Naštěstí jen na čtyři dny, ale i tak to znamená minimálně týden zákaz běhání. Ach joooooo… zrovna jsem včera měla takovou obrovskou radost ze zlepšení a teď tohle. Ale já se nevzdám! Dám si týden zdravotní pauzu a vrátím se k plánu, ikdyž ho pravděpodobně budu muset lehce modifikovat.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D3T
Dnešních úžasných 5 kilometrů jsem si naprosto užívala. Sice jsme měli k obědu výbornou kapustnicu (naložila jsem si tři talíře, protože si jí můžu dopřávat jen když jsme na Slovensku a to není zrovna často), a bála jsem se, že budu po těch středečních osmi kilometrech unavená, ale vůbec to tak nebylo. Zkusili jsme novou trasu, částečně v parku a skoro jsme se vznášeli. Tomu odpovídal i průměrný čas – 6:50km/hod! Je fakt úžasné pozorovat jak rychle se zlepšuje můj výkon. Jupííííí.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D3T
Dneska bylo v plánu 8 kilometrů, zatím nejdelší trasa. Jako obvykle jsem přepálila první kilometr a potom toho hořce litovala. Snažím se to sice kontrolovat, ale moc mi to nejde, asi to začnu svádět na manžela. Musím si to stanovit jako cíl na příští týden – nepoběžím první kilometr rychleji než 7km/hod. Jestli se mi to povede, nějak se odměním.
Co se celého běhu týče, tak první asi tři kilometry byly celkem v pohodě. Chtěli jsme běžet do vedlejší vesnice, protože jsme si den předtím všimli, že tam vede krásný nový chodník, jako dělaný pro večerní běhání. Asi po 1,5 kilometru jsme ale zjistili, že chodník je sice krásný, jenže bohužel neosvětlený a běžet po tmě se nám fakt nechtělo, tak jsme to otočili zase zpět.
Pak už to bylo jako obvykle celkem v pohodě, až na poslední kilometr, během kterého jsme asi víc šli než běželi a počítali každý metr (aspoň teda já, manžel pokaždý vypadá jako na pohodový procházce, grrrr). Celkově nemívám problém s dechem, jen pocit, že mi upadnou nohy. Ale průměrná rychlost nakonec byla 7,12km/hod, což mě upřímně překvapilo a strašně potěšilo. A manžel prohlásil, že se mi zpevnily nohy a zkrásněl zadek!
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
4D2T
Po neskutečně únavném dni jsme se dostali k běhání až v deset večer a já celou dobu myslela na postel. Manžel už běhá se mnou pravidelně, což je úžasné, ale i tak se mi běželo špatně, protože celé tělo bylo unavené a fyzická aktivita se mu vůbec nelíbila.
Nevím, jestli to bylo ještě od předchozího běhu, nebo tím, že jsem dnes měla většinu dne na starost naše dvě malá tornáda a vzala jsem je na koupaliště. Možná také tím, že jsem odpoledne jedla halušky se zelím (ostatní měli bryndzu, ale to já fakt nerada), snědla jsem jich tři talíře a cítila se jako běžící balon.
Každopádně jsem to zvládla a dokonce v super čase (průměr 7:07 min/km). Mám opravdu radost z toho, že už na sobě cítím zlepšení.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D2T
Dnes bylo v plánu opět 6 kilometrů a tak jsem si dala za cíl napravit to úterní selhání. Manžel se ke mně opět přidal (mám pocit, že ho to začalo taky bavit) a běželo se nám úžasně! Částečně podél řeky, kde byl krásný vzduch a částečně přes večerní město, kde byla příjemná atmosféra. Prostě to šlo nějak samo. Průměrný čas: 7:16 min/km, úkol splněn. Není co dodat.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D2T
Po včerejším selhání jsem se rozhodla, že si dám další trénink hned dnes, ale raději večer, kdy už není takové horko. Jakmile jsem se začala připravovat, nabídl se manžel, že dnes poběží se mnou, což mně fakt potěšilo. Nejen že chlap se při večerním běhání po tmě hodí, ale taky se v Nitre vyzná. Proběhli jsme se po okolí a bylo nám krásně. Dokonce mám pocit, že mne manželova přítomnost dokopala k lepšímu výkonu. Snad se mi podaří přemluvit ho častěji.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D2T
Dneska to prostě nešlo. Od neděle jsme na Slovensku u tchyně. Já, dva další neustále pracující dospělí, tchyně po operaci kyčle, která těžko chodí, jedno půlroční miminko, dvě holčičí tornáda ve věku 3 a 5 let a jeden velký černý labrador v malém panelákovém 2+kk. Ideální podmínky pro běhání.
Problém číslo jedna: Málo spánku. S manželem spíme v obýváku na starém rozkládacím gauči. Dneska bylo navíc šílené vedro, takže jsme se stále budili a dohromady naspali jen pár hodin.
Problém číslo dvě: Šla jsem moc pozdě. Přestože nás v půl sedmé ráno vzbudilo holčičí komando, které se dožadovalo pozornosti a jídla, nedokázala jsem vyrazit dřív než v 11, kdy už bylo solidní horko.
Manžel se rozhodl, že během mého běhání vezme malou ven a tak jsme společně vyrazili. První dva kilometry to docela šlo, i když jsem se rozhodně necítila v pohodě. Při třetím kilometru nastala krize. Přišla strašná únava a obrovská žízeň, jenže já s sebou neměla žádné pití (Problém číslo tři).
Jako zázrakem jsem na konci třetího kilometru potkala manžela s dcerou jak zrovna vychází z obchodu se studenou vodou a energetickým nápojem. Snad nikdy mi ještě voda tak nechutnala jako dneska! Hned jsem dostala novou energii a rozběhla se za dalšími kilometry.
Nakonec z toho bylo první selhání mého plánu, protože se průměrná rychlost vyšplhala na 7:54 min/km, ale za těch podmínek, za kterých jsem běžela, jsem naopak šťastná, že jsem to vůbec doběhla a hlavně, že jsem to přežila :)
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
3D1T
Po dvou dnech odpočinku jsem si dnes naordinovala poslední běh tohoto týdne a myslela jsem si, že už to bude v pohodě. Nebylo. Vyrazili jsme s rodinkou do parku, a zatímco já jsem běhala okolo, manžel s dcerou si udělali parádní piknik na sluníčku.
První dva kilometry mě strašně pálily stehna a bolely lýtka. Kdybych měla nohy z betonu, běželo by se mi určitě líp. Bolelo to tak, že jsem si dokonce chvilku myslela, že budu muset skončit, ale nakonec jsem se rozhodla, že těch 5 kilometrů aspoň ujdu, ať už bude čas jakýkoliv.
Ke konci třetího kilometru se ale bolest začala zlepšovat a tak jsem zkusila střídat chůzi s během. Docela to šlo, takže jsem postupně ubírala úseky chůze a přidávala běh. Ke konci se ke mně přidala na pár desítek metrů i dcera, což mi dodalo úplně novou energii a trénink jsem dokončila vysmátá a s úžasným pocitem dalšího splněného úkolu.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
2D1T
Dnešního tréninku jsem se bála, protože jsem poslední dobou moc netrénovala a plán mi říkal 6 kilometrů. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když se na to připravím takticky a zapojím do tréninku manžela. Využila jsem ho nejen jako osobního fotografa, ale posadila jsem ho na lavičku přibližně v půlce plánované trasy a nechala jsem si u něj vodu a nakrájené ovoce.
Ze začátku de mi běželo krásně. Svítilo sluníčko a do zad mi foukal příjemný vítr. Asi po dvou kilometrech se moje trasa stáčela podél rybníka a zpět v protisměru. A v ten moment začalo být hůř. Ten příjemný větřík, který mi dosud foukal do zad, najednou zesílil a foukal teď přímo proti mně. A aby toho nebylo málo, začala cesta stoupat do kopce. Musím přiznat, že velkou část třetího kilometru jsem šla, protože běžet jsem prostě nemohla.
Naštěstí po tomto třetím kilometru už na mě mával manžel se studenou vodou. Kdyby tam nebyl, netuším, jak bych ty další tři kilometry zvládla. Nicméně zbytek tréninku už byl potom stejný – 2 kilometry relativně v pohodě, poslední kilometr zase proti větru a do kopce.
Byla jsem přesvědčená, že jsem limit 7,25min/km nemohla dát ani omylem, ale po doběhnutí jsem zjistila, že moje průměrná rychlost byla 7,24min/km, takže jsem se do limitu vešla. Měla jsem obrovskou radost!
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
1D1T
Dnes mi v tramvaji jeden pán nabídl místo k sezení. Udiveně jsem odmítla a přemýšlela o tom, proč mě chtěl pustit. Po pár vteřinách mi to došlo. On si myslel, že jsem těhotná! Nevím, jestli po tom bylo trapněji jemu nebo mně, nicméně pro mě to byla bolestivá, leč účinná motivace pro začátek mého tréninku. Tak jdeme na to.
Po skoro dvou týdnech lenošení u moře se připravuji na první trénink. Venku je horko k padnutí, dusno a na obloze černé mraky, ale to mně nemůže odradit. Spolu s manželem a dcerou jedeme na Ladronku, ráj sportovců.
Začátek je v pohodě, ale první kilometr běžím moc rychle, tak zkouším ten druhý kombinovat s chůzí. Indiánským během dám druhý kilometr. Při tom třetím už mi dochází síly a funím jak mašina,
ale nevzdám to ani za nic. Jakmile Endomondo ohlásí 3 kilometry, jsem šťastná jak blecha. Nejen, že jsem to zvládla, ale zrovna začíná pršet a přichází hromy a blesky.
Cíl: 5 km za 30 minut. 8 týdenní tréninkový plán
Kdo jsem?
Jmenuji se Lucka, je mi 32 let, jsem vdaná a mám tříletou dceru. V listopadu to bude 9 let, co mám transplantovanou ledvinu. Je to možná zvláštní, ale už si to skoro ani neuvědomuji.
Za těch 9 let jsem mimo jiné stihla dostudovat vysokou školu, získat super zaměstnání, pracovat v zahraničí, vdát se, otěhotnět a porodit krásnou dceru, třikrát běžet RunTour 10 kilometrů a dvakrát WeRunPrague. Jediné, co mi to připomíná je velká jizva na břiše a hrst prášků, které musím každý den užívat.
Co se běhání týče, jsem věčný začátečník, protože se pokaždé přihlásím na nějaký závod, na který začnu poctivě trénovat s cílem uběhnout 10 km pod hodinu nebo 5 km pod 30 minut, což se mi následně nepodaří a tak ztratím motivaci a přestanu trénovat. A tak to jde pořád dokola.
Letos to ale bude jinak! Mám plán jak na to a budu se ho držet zuby nehty.
| 5 km za 30 minut – 8 týdenní tréninkový plán | ||||
| TÝDEN | 1. DEN | 2. DEN | 3. DEN | 4. DEN |
| 1. | 3 km běh, 7:25 min./km | 6 km běh, 7:25 min./km | 5 km běh, 7:25 min./km | |
| 2. | 6 km běh, 7:25 min./km | 3 km běh, 7:25 min./km | 6 km běh, 7:25 min./km | 5 km běh, 7:25 min./km |
| 3. | 8 km běh, 7:25 min./km | 5 km běh, 7:25 min./km | 1,5 rozklus, 3 km běh, 6:10 min./km, 1,5 km výklus | 5 km běh, 7:25 min./km |
| 4. | 8 km běh, 7:25 min./km | 5 km běh, 7:25 min./km | 1,5 rozklus, 3 km běh, 6:10 min./km, 1,5 km výklus | 5 km běh, 7:25 min./km |
| 5. | 10 km běh, 7:25 min./km | 5 km běh, 7:20 min./km | 1,5 rozklus, 4 km běh, 6:10 min./km, 1,5 km výklus | 6 km běh, 7:20 min./km |
| 6. | 10 km běh, 7:20 min./km | 6 km běh, 7:20 min./km | 1,5 rozklus, 4 km běh, 6:05 min./km, 1,5 km výklus | 6 km běh, 7:20 min./km |
| 7. | 11 km běh, 7:20 min./km | 5 km běh, 7:20 min./km | 1,5 rozklus, 3 km běh, 6:00 min./km, 1,5 km výklus | 5 km běh, 7:20 min./km |
| 8. | 8 km běh, 7:20 min./km | 6 km běh, 7:20 min./km | 1,5 rozklus, 1,5 km běh, 6:00 min./km, 1,5 km výklus | 6 km běh, 7:20 min./km |
| volno | Závod – 5 km za 30min. Hodně štěstí! | |||
